PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsal Michal

V sobotu 9.června se na Císařské louce uskutečnil jednodenní turnaj pro začínající a mírně pokročilé hráče, za který můžou týmy vděčit Pepíkovi za mírné spoluúčasti našeho týmu. Na startu se sešlo 10 týmů, které byly rozděleny do dvou skupin. Pro mnoho hráčů byl tento turnaj první či druhou ostrou soutěžní zkušeností, na druhou stranu byly i týmy, které moc nováčkovsky nepůsobily a měly by rovnocenné soupeře hledat na jiných turnajích. Turnaj vyhrál tým Prague Devils následovaný 3SB, spirita získaly brněnské Lamy.

A co my? Náš tým byl sestaven jak začínajícími, tak více pokročilými hráči, jmenovitě: Lesy, PitrPi, Jardáč, Aleš, Mája, Pavol, Pepík, Martina, Lída, Franta 2, Bebe, Horst a já. Přechod od začínajících hráčů po zkušené mi přijde na tolik plynulý, že nejsem schopen zařadit, kdo je ještě začínající hráč a koho považovat za pokročilého.

Turnaj jsme zahájili velmi nepodařeným výkonem. Martin by si musel vykřičet hlasivky, kdyby viděl, jak hrajeme flat stack. Naštěstí nám „lajna“ šla lépe a první zápas proti Drag and Drop jsme vyhráli především díky povedeným souhrám zkušenějších hráčů týmu. Druhý zápas jsme hráli proti Trubkám, které byly posilněny hráči, kterým hra za jeden tým byla málo. Náš výkon se mírně zvedl, ale vyhráli jsme především díky dobře zvolené obraně, když jsme se soustředili na jejich nejnebezpečnější hráče a pohlídali si dlouhé. Povzbuzeni dvěma vítězstvími jsme nastoupili proti týmu z Litoměřic. Tento zápas byl osobní pro Jardáče, který chtěl porazit účastníky korespondenčního semináře, který na matfyzu spoluorganizuje. Náš soupeř byl velmi běhavý a snaživý, nicméně dělal zbytečné chyby a vázla mu organizace hry. Sedma konečně začala pořádně hrát a soupeř utržil až krutý debakl. V posledním zápase skupiny se potkaly dva nejsilnější týmy a zápas taky podle toho měl úroveň a dobré tempo. Brněnský tým Lam měl dobře zorganizovaný flat stack, avšak my jsme ještě úspěšněji dokázali kontrovat lajnou s dobrými náběhy. Výhrou o dva body jsem vybojovali první místo v tabulce a relativně snadnějšího soupeře do boje o finále.

Nicméně tým 3SB se nám nejevil jako snadný soupeř, neboť měl několik zkušených hráčů a juniorských reprezentantů + nás opustil Jardáč a Mája V zápase nám 3SB rychle odskočili o dva body, avšak pak se nám povedlo vyrovnat i díky několika nedotaženým akcím soupeře. Zápas se zlomil za stavu 3:2, kdy jsme měli na vyrovnání, avšak nakonec skóroval soupeř a odskočil nám. Navíc začal úspěšněji zakončovat své akce a nakonec s přehledem zvítězil 7:3. Už velmi vyčerpaní jsme nastoupili k poslednímu zápasu, o 3. místo, opět s týmem Lam. Náš tým byl ještě oslaben o Aleše, který jel koncertovat. Lamy působily svěžeji, dobře hrály svůj systém a šly si pro 3.místo. Za stavu 5:1 vypadalo vše rozhodnuto, ale vzepjali jsme všechny síly a vyrovnali jsme na 5:5. Tento stav vydržel až do konce času a rozhodoval poslední bod. Tento bod bohužel ukořistil soupeř a získal 3.místo. Nevím,jak se hodnotí, které zápasy si týmy nejvíce užili, ale pokud by to byly body do spirita, tak by se oba týmy shodli, že jsme si naše vzájemné zápasy nejvíce užili.

Jak si vedli jednotliví hráči? Kapitánem týmu se přirozeně stal Lesy a svoji funkci plnil zodpovědně- dirigoval tým na i mimo hřiště a k tomu ještě přidal výtečnou obranu. Naším
nejzkušenějším hráčem byl asi PitrPi. Týmu pomohl nejen několika přesnými dalekonosnými hody. Dále mne zaujalo, že se Pitr opravdu snažil, aby na hřiště chodili i vystrašení nováčci. V zápase s 3SB si Pitr podle svých slov poprvé v životě nahlásil injury, avšak nešlo o nic vážné a na další zápas už byl fit. Když zmíním Jardáče, tak asi budete čekat, že ho pochválím za pekelně rychlé náběhy na dlouhou, ale tentokrát se Jardáč ujal role druhého handlera, kdy velmi dobře zvládal handlerské náběhy a kombinaci mezi handlery. Podobnou funkci jako Jardáč plnil také Aleš a byl handlerům jistotu pro přihrávku, když náběhy odzadu lajny nevyšly. Na Alešovi mně zaujalo, že osobní obranu kombinoval s krytím prostoru, což pro mne byla novinka. Další, kdo dostal důvěru na pozici handlera byla Mája. Nejsem si jist, jak často jí staří mazáci pustí v ostrém soutěžním zápase na tuto pozici, nicméně myslím, že svoji možná novou pozici zvládla. Z útočníků mne nejvíce překvapila Lída. Ač tato drobná dívka byla hlídána urostlými chlapy, tak se dokázala odprostit od svých obránců a nejednou zachytit disk v zóně. Dále byl hodně vidět Bebe, který předvedl z týmu nejvíc dlouhých sprintů na dlouhou a to od prvního do posledního zápasu. Jediné, co výkonu chybělo, byla hezky skočená ryba. Horst dominoval ve výskocích do výšky, když vyhrál snad všechny vzdušné souboje a taky se aktivně zapojoval do útočných akcí. Největším elegánem našeho týmu byl určitě beach boy Pepík. Pepík zaznamenal několik úspěšně zachycených disků v soupeřově zóně a to stylovým způsobem, téměř jako by si tam došel, zatímco ho soupeř marně dosprintovává. Nejdůležitější však byla jeho role hlavního organizátora, neboť umožnil všem týmům si užít parádní turnaj. Martinu, snad se neurazí, považuji ještě za začínající hráčku. Nicméně mi přišlo, že už ví, kam a kdy naběhnout a neukvapí se, když má disk. Pavol doběhl až na druhý zápas, neboť už slavil výkony Sedmy předem. Nicméně se plně zapojil do hry a podporoval útočné snažení sedmy. Více než jeho výkony jsme však ocenili Pavola jako hlavního grilovače klobás. Nejméně zkušeným hráčem týmu byl Franta (2.), což se projevilo i v tom, že na turnaj přijel bez kopaček a bez bílého dresu. Franta se nebál jít na hřiště a sbírat cenné zkušenosti. Spolu s Lídou se staral o nové fotky do sedmácké fotogalerie. A jak viděl svůj první turnaj autor těchto řádků (Michal? Nedostatky v technice a nedostatek zkušeností jsem se snažil odběhat, jak v defenzívě, tak v obraně. Rovněž mne velmi potěšilo, že se mi povedlo i párkrát skórovat, když jsem z Ondrových drilů věděl, jak dobýt zónu. Zápasy jsem prožíval velmi emotivně a plně povzbuzoval tým, i když by bylo možná rozumnější plně odpočívat na další bod.

Odpovědí na úvodní otázku, zda i nováčci umí hrát frisbee je ANO. Pokud se budeme zlepšovat v budoucnosti stejně jako v průběhu turnaje, tak nás brzy na turnaje pro začátečníky nepustí.

Napsal Michal

napsala Lída.

Jaká je správná odpověď na otázku „jet či nejet na Sandsplash?“

Po tomhle víkendu je odpověď naprosto jasná, samozřejmě, že jet! Byla by totiž věčná škoda přijít o dva dny plné frisbee, fajn lidí, bazénu a sluníčka.

První hrací den pro nás začal v 9:30, kdy jsme plni energie naklusali na lajnu abychom poměřili síly s rakouským týmem TV Gleisdorf. Po 25ti minutách jsme skončili remízou, což není špatné, protože většina z nás se s hrou na písku teprve seznamovala. Seznamovali jsme se ale příliš dlouho, v dalším zápase proti amPullen jsme zvládli dát jen jeden bod a konečné skóre bylo něco jako hodně:1. Po tomto zápase jsme měli dlouhou pauzu, kterou jsme využili pečlivou přípravou na zbytek dne. Válení u bazénu a hraní hazardních her (Bang!) jsme zakončili Team drinkem a po hlavě se vrhli do zápasu s pořádajícími Spin&Trink. Drink pomohl a výhra byla naše. V další hře s plzeňskými Atruc se rozhodovali, jestli spadnem do dolní skupiny. Aby se tak nestalo, potřebovali bychom vyhrát alespoň o dva body a zároveň se muselo stát něco na druhém hřišti. Jenže alespoň o dva body nakonec vyhráli Atruc a po dohrání na vedlejším hřišti spadli do dolní skupiny i oni. Pro zábavu ostatních týmu Atruc z Plzně přivezli i zábavnou hru, párové chytání na čápa a chytání mezi těla 😉 (fotky zde)

Abychom nebyli dlouho smutní z prohry, porazili jsme v dalším zápase rakouské Lokomotive Stoli a den zakončili opět remízou se Spin&Trink.

Po výborné večeři jsme se odebrali do blízkého parku, jako partička týnejdžrů obsadili lavičky a nad lahví vína jsme povídali a povídali.

Do spací haly jsme dorazili poměrně brzy a proto, abychom nevěnovali příliš času spaní, jsme hráli další hazardní hry ;), Přece jsme do Vídně nepřijeli spát!

V neděli jsme si mohli o něco přispat, některým to ale nedopřál jakýsi tým, který vstával už asi v 7 hodin. Den jsme začli výhrou nad Atruc a v kolečku Dr.Úd trefně poznamenal, že turnaji dvakrát stejný tým neporazíš. S úsměvem jsme rozpustili pozápasové kolečko zakončené další hrou, tentokrát to byly buldozery.

Po delší pauze strávené opět v bazénu jsme opět vyhráli, tentokrát nad týmem Soimii Patrei z Rumunska.

Jít do bazénu byla tentokrát víc než povinnost, protože vyzkoušet tobogán jsme prostě museli 😉 a dali si ještě jeden Team drink, abychom využili nabídky místního báru.

Poslední zápas před námi a Nela nám přišla říct, že tohle jsou ti, kteří nás ráno budili. To nás teď povzbudilo, v kolečku si pořádně zakřičeli Zagato, soupeře jsme trochu vyděsili a šli jsme na to. Přetahovali jsme se o každý bod, zadarmo ho dát nechtěli, ale nakonec jsme tým s jabkem na zádech Styrian5 udolali 6:4.

Dolní skupinu jsme tedy vyhráli a skončili na 9. místě ze 14ti týmů. Cenu Spirita si zaslouženě odvezli Atruc.

Zdeněk, Aleš, Jardáč, Petr, Hruška, Ráťa, Helča, Hanka, Danka a Aswee si zaslouží poděkování za skvělej víkend, za krásný akce a pěkně chycený body.

A speciální dík patří i Ditce která s námi jela jen tak, protože nás určitě má hrozně ráda 😉

napsala Lída.

Napsal PítrPí.

Žlutá ponorka – turnaj silně obsazený s mezinárodní účastí. Turnaj oblíbený, jak v našich končinách, tak i u zahraničních hráčů. Tradičně hraný v Plzni, kde dvě velké haly poskytují dostatečný prostor pro 24 týmů, které se letos účastily.

No a teď jak to bylo s námi. Pro některé z nás to byl návrat na místo činu, protože předchozí víkend jsme zde na halovém mistrovství ničili koho šlo, až na pár urputných soupeřů. Tentokrát se nám však tolik nedařilo. První hrací den, tedy ten sobotní, se ukázalo, že to asi nepůjde úplně hladce. Při odehrávání pozdějších zápasů se ukázalo, že non-stop systém, kterým se hrálo, není úplně spřátelený s naší kondičkou. Nevím jak ostatní, ale já už jsem v posledním utkání sotva šoupal nohama. Na druhou stranu holky se na ponorce „pochlapily“. Nejenže přijely v počtu, který jim umožňoval si oddechnout a občas i střídat, ale navíc předváděly na hřišti dobré výkony. Takže tímto děkujeme Nele, Ivě, Máje, Hance, Marti a Lucce za to, že se snažily, abychom neodcházeli ze všech zápasů z propastným bodovým rozdílem. 🙂 Na druhou stranu chlapům se nějak nevyvedla organizace a tak nás přijelo o něco méně než bychom potřebovali. A navíc jsme měli několik zraněných nebo brzy zraňených. Chudák Márfy dokonce zprvu nechtěl vůbec hrát, nicméně okolnosti ho donutili k tomu, aby se nám ukázal i na hřišti. Pak se nám ještě dozranil Martin, který při pokusu o rybu byl postřelen imaginárním střelcem a nepřijemně dopadl a dozranil si nohu. Nicméně jsme zjistili, že je to rozběhatelné, když je třeba. 🙂 No a co se mě týče, snad radši ani nemluvit. Nejenom, že jsem prošvihnul první zápas, ale navíc jsem po třech náročných utkání nebyl schopen se ani pořádně rozběhnout. Takže nám v plné síle zůstali na hřišti jenom Petr Z., Jirka Hruška a Steve, což opravdu není ideální počet pro non-stop systém.

Každopádně první den jsme dosáhli hned dvou úspěchů. Prvním z nich je poražení TREE 8:6, protože od nich se prostě nencháme porazit, i když v celkovém pořadí skončili o hezkých 13 míst nad námi. A druhým úspěchem je zamotání hlav organizátorů, když jsme vytvořili hezké tříčlenné kolečko ve skupině, ve kterém se muselo rozhodovat až na skóre. Bohužel z tohoto jsme vyšli jako poslední, takže jsme v neděli hráli v dolní skupině. V cestě nám překáželi nakonec třetí Drehst’n Deckel, kteří předvedli strhující semifinále, Spirit on Lemon, Outsiterz a Atruc.

V neděli jsme se jako první potkali s Pickupem, který nás bohužel překvapil a porazil. Možná to můžeme trochu svádět na únavu. Ale spíš bych řekl, že se nám prostě nechtělo. Podobně to vypadalo i s týmem Hund Flach Werfen. Ale pak to přišlo! Naprosto vynikající, intenzivní, běhací a napínavý zápas o krásné 23. místo. A tady jsme předvedli snad nejlepší frisbee, co jsem se sedmou zažil. Alespoň co se nasazení týče. Nikdo nic nevypouštěl, chtěli jsme urvat každý bod. Nutno podotknout, že to co říkám o nás, se dá říct i o soupeři, což vedlo k zápasu, který se rozhodně netvářil jako zápas o 23. místo, ale spíš o třetí. Takže prostě super. A navíc se nám dokonce zadařilo a nakonec jsme DJ Dahlem skutečně porazili. Takže konečné 23. místo.

Nakonec je třeba ještě říct, že náš týmový maskot Agáta, byla tento víkend poprvé propuštěna z lůžka po operaci a celkové narkóze, kterou prodělala během týdne před Ponorkou, takže nám chybělo pořádné Agátí fandění, protože se ještě nemohla příliš namáhat. Ale na příštím turnaji už jistě bude všechno v pořádku. A navíc, co by byla Agáta za sedmačku, kdyby jí něco nebylo. To by nemohla být čestnou členkou našeho lazar-týmu. 🙂

Na závěr ještě zmínit, že spirit si odvezli Sesquidistus a konečné pořadí, alespoň prvních 4 míst:

1 Soul Gringos
2 Mosquitos
3 Drehst’n Deckel
4 Hallörchen

…

23. Pražská 7
24. DJ Dahlen

Napsal PítrPí.

Začátek tohoto turnaje měl už předehru v Praze, kde jsme asi týden před turnajem zjistili, že nám zoufale chybí ženy … hráčky frisbee, co by s námi jely na tento německý turnaj. Všechny byly zraněné, nemocné, učily se na zkoušky nebo dováděly na horách. Hledali jsme posily i v jiných týmech, ale všechny slečny, co měly čas, jely na souběžně pořádaný turnaj Prague Winter. Na turnaji v Ilmenau se hrálo stylem easy mix, což znamenalo mít aspoň dvě holky do týmu (vždy musela být jedna na hřišti). Nakonec jela Helča a další dvě holky jsme draftovali až na místě.

Odjezd byl v pátek 27.1.2012 po tréninku. Konečná sestava zněla: Martí, Hruška, Petr Z., Márfy, Jirka S., Horst, Aleš, Steve a Helča. Do Ilmenau jsme po menší okružní jízdě po městě dorazili kolem jedné, asi do tří jsme ještě tmelili kolektiv pivem a stolním fotbálkem. Následoval zasloužený spánek.

Ráno první zápas proti Stoneheads (Karl-Marx-Stadt) jsme hráli sice dost rozespale a zbrkle, ale soupeř na tom byl naštěstí ještě o dost hůře a tak jsme vyhráli 16:4. Druhý zápas proti Fichten (Ilmenau) byl už lepší, ač to dle výsledku není na první pohled viditelné. Výhra 16:8 potěšila a mírně uklidnila. 🙂 Do třetice nás čekali Forest Dive Back (Exil Ilmenau). To už bylo jiné kafe. “Staříci” z Ilmenau nám byli více než dobrými soupeři a udolali nás 13:6. Obě strany dělaly chyby, my bohužel víc. Nabuzeni jsme nastoupili do našeho předposledního sobotního zapasu. Dobrým začátkem a více uklidněnou hrou než v předchozím zápase jsme potrápili tým Endwurf (Weimar), který podlehl tlaku Agáty 13:7.

Poslední představení dne proti Paradisco (Jena), kteří drželi šňůru neporazitelnosti, bylo velmi obtížné. Do zápasu jsme naskočili aktivně, ale soupeř nás i tak svou hrou a zkušenostmi zastínil. Paradisco již od začátku tlačili a svou užasnou obranou nám nedávali mnoho prostoru. Konečným výsledkem 13:5 v jejich prospěch nám mírně srazili hřebínky. Ale i tak jsme se nemuseli za své vystoupení stydět. Lépe proti nim do té doby nedopadl nikdo, ba naopak. Výsledek 21:5 byl jedním z nejhezčích za celý den.:)

Po odehrání našich zápasů a osprchování se jsme vyrazili na nákup a na obhlídku města. Zakončení dne patřilo večeři a párty, která ale začínala až kolem jedenácté. Na párty vyrazili reprezentovat Helča, Martin, Jirka S., Petr a Aleš. Márfy, Hruška a Steve nedokázali překonat lenost a opustit spacáky. A to proti jejich lenosti bojoval i zbytek týmu, který se snažil kluky vyhnat pomoci sněhu a mírného násilí. 🙂
Jak probíhala párty a v kolik kdo přišel se zeptejte Martina, který ráno vypadal, že tam zůstal nejdéle ze všech. (Ač to pochopitelně nebyla pravda – s Jirkou jsme tam sice vydrželi až do zavíračky, ale párty stejně vyhrál tým Endwurf, který setrval také až do zavíračky, ale v kompletním počtu dvanácti hráčů (!!!). Sedma (všichni kromě spáčů a mě) se na párty blýskla skvělým karaoke, které musela na žádost publika jednou zopakovat – pozn. Martí)

Ráno nás čekal hned první zápas, a to proti našim oblíbencům Hallunkenům (Halle), kteří měli v týmu spoustu slečen. Proti jejich zónové obraně se nám špatně hrálo, ale i tak jsme s nimi dokázali dlouho držet krok. Ke konci zápasu však přišly dva momenty, které budou v kuloárech omílané ještě asi dlouho. Nejdříve si jejich hráčka nahlásila celkem sporný útočný faul (Stevem) a chvíli po něm si Hallunkeni nahlásili time-out, což by bylo ok, kdyby do konce zápasu nezbývalo 1,5 minuty. Pravidla turnaje to sice nezakazovala, ale jako fair play nám to rozhodně nepřišlo. Za stavu 9:7 pro soupeře nám bylo jasné, že je rozhodnuto a ukončili tím zápas ku svému prospěchu. To nás roznítilo, protože nemožnost zabojovat a srovnat je mnohem horší, než prohrát vlastními chybami nebo špatnou obranou. Poslední tři přihrávky soupeře jsme už téměř nebránili a prohráli 10:7.  Zklamaní jsme šli odpočívat a spát.

Druhé vystoupení dne proti WegWerfGesellschaft (München) už bylo spiritovější, ale rozhodně ne pomalé nebo nudné. Vyrovnaný zápas skýtal sice krom několika výborných obran a útoků i pár hlášek, ale ihned vyřešených. Prostě krásný intenzivní zápas, který byl pár minut před koncem 9:9. Poslední útok WWG jsme z posledních sil odrazili a následně skórovali, což vyvolalo vlnu eufórie. Toto vítězství (10:9) nás posunovalo do boje o 5. místo.

Forest Dive Back – tým, který nás již jednou porazil. Právě ten nás čekal do posledního boje. Nastoupeni s dobrou náladou a optimismem jsme naskočili na palubovku vybojovat páté místo. Co se ale nestalo, zápas se nám nepovedl dle našich představ. Také lepší kvalita a zkušenost hráčů soupeřova týmu byla znát. FDB z Ilmenau nás rozdrtili výsledkem třídy, přesný počet bodů si nikdo nechtěl ani zapamatovat. Ale spirit byl úžasný! Oba týmy makaly na plný plyn. Zpěv němců v závěrečném kolečku a společná fotka krásně zakončily celý turnaj.

Úplný závěr byl zakončen vyhlášením, šampaňským ve sprše a odjezdem. Po zhodnocení umístění, tedy šestého místa z dvanácti, jsme si imaginárně potřásli rukou. Vyhráli jsme něco jako německou FUJárnu. Tzn., porazili jsme všechny slabší nebo podobně silné soupeře. Týmy, které jsme nedokázali přehrát, vyhrávaly většinou nad ostatními rozdílem třídy.

Sportu zdar, Ultimate zvláště

Hruška

• Pár fotek od Petra

Napsala MájaD

Cestou domů, někde těsně za Plzní mi v pátek zvoní telefon: “Dobrý den slečno… víte co mají společného Avatar, Luke Skywalker, někdo a vy?” Odpovídám trochu zmateně, že nevím, a zatím mi nedochází, kdo to může volat. “Můžete zachránit svět.” Zní z telefonu. Co?? “Cukrouš si udělala něco s nohou a máme málo holek na zítřejší kvalifikaci.” “Hmmm, jenže já už jsem skoro doma.” Ještě se chvilku bavíme a pak hlas na druhé straně prohlásí, že mi předá Hanku a ta mi to vysvětlí. Hanka to vezme celkem jednoduše.. prostě ať nějak přijedu a nedělám drahoty. Rozhovor končím s tím, že teď už dojedu domů a tam se kouknu na možnosti. V kolik že je to ta kvalifikace? Doma zjišťuji, že dneska se už do Prahy nedostanu a zítra nejdříve na osmou. Domlouváme se, že to tak má smysl a že tedy přijedu. Ještě trochu porozprávět s rodiči při svíčkách, zařídit si, aby mi z koleje vzali dres a boty a užít si pár hodin spánku doma. Ráno vstávám v 4:16, taťka mě hází na vlak a v Praze na mě čeká Petr s dalšími z týmu.

Kvalifikace se hraje v Brandýse ve dvou halách sportovního areálu PdFUK. Jedna je dost malá, tam začínáme. Tým B je ve složení PitrPi – kapitán, Aleš, Hruška, Jardáč, Domýš, Petr, Hanka, Mája, Martina, Lída a Bára. A velkou podporou na lavičce nám je Lesy a Markéta, kterou pustili z nemocnice.

První zápas hrajeme proti Zimnici C. Dost využíváme malou halu a celkem rychle získáváme náskok a nakonec vítězíme. Naše taktika se jsou V-čka a pak se posunout rovnou do zóny.

Druhý zápas hrajeme proti 3SB a do malé haly nás přišli podpořit kolegové z A-týmu. Zápas je to povedený, 3SB jsou nám těžším soupeřem, ale i tak je zápas celkem vyrovnaný, držíme se zuby nehty, ale nakonec prohráváme.

Třetí zápas hrajeme již ve větší hale. Posíleni vidinou muffinů od Markety a vydatnou podporou od plyšáka Agáty, kterou ušila Lída, nastupujeme proti týmu PeaceEgg. Snažíme se, ale toto družstvo, které nakonec končí celkově druhé nás pomalu ale jistě převálcovává. Dost doplácíme na naše chyby a i přes zuřivou obranu prohráváme.

Poslední zápas ve skupině hrajeme proti týmu Atruc A. Na obou stranách je celkem dost chyb. U nás víc, Atruc získá náskok a poráží nás.

Ve skupině jsme skončili na čtvrté pozici a další soupeř byl Atruc B. Po delší pauze, kdy jsme si odpočinuli, jsme nastoupili plní nové síly do zápasu a postupně s rozdílem několika málo bodů jsme se dopracovali k vítězství.

Poslední zápas jsme hráli s PD B. Myslím, že to byl velice vydařený zápas, vyrovnaný, k vítězství nám chyběl krůček. Možná nám chyběly trochu zkušenosti, ale nedali jsme se nijak lacino.

Celkově jsem skončili na osmém místě. Skvěle si zahráli. Byla to čest hrát společně s dalšími, kteří do toho šli naplno a po hlavě. Turnaj jsme si chtěli hlavně užít a to se myslím povedlo. 🙂

Napsal Petr.

O víkendu 10. – 11. prosince se po velkých zmatcích a přesunech opravdu konal turnaj zaměřený na začínající hráče a týmy. Nebyla to původně očekávaná Fujárna a nekonala se v sobotu. V ne úplně velké sestavě 7 a půl lidí (Neli, Marti, Aleš, Domýš, Jardáč, PitrPi, Petr a půlka Martina) náš B tým v neděli ráno vyrážel „někam k Hradci“, přesněji do Rtyně v Podkrkonoší, kde se konal turnaj s pracovním názvem Trubkárna (oficiálně se turnaj jmenoval o vánoční trubku).

Po dojezdu na místo nás čekala velmi pěkná hala, kterou bych v malé vesnici v Podkrkonoší rozhodně nečekal. Do prvního zápasu nám zbývalo asi 45 minut a každý přípravu pojal po svém, někdo se vydal na nákupy, někdo se snažil probudit a kupodivu se většina z nás i stihla rozběhat a protáhnout. Martin si připravil kameru s tím, že první zápas bude natáčet a díky Lesymu si už můžete záznam stáhnout. Na rozházení moc času nebylo a už jsme nastupovali proti týmu TREE.

Jelikož se na turnaj nakonec sjelo jen pět týmů, hrála se jednoduše skupina každý s každým, čekaly nás tedy celkem 4 zápasy o hezké délce 40 minut, což v sedmi a půl lidech dávalo vyhlídku na intenzivní a náročný den.

Zápas proti TREE se nám myslím celkem vydařil, bohužel spíše individuální chyby náš výsledek srazily a tak jsme si připsali v prvním zápase sice ne drtivou, ale i tak porážku. Každopádně oproti přáteláku týden před tím jsme měli mnohem lepší herní projev i výsledek, což nám dodávalo optimismu do dalších zápasů.

V dalším zápase jsme vyzvali organizátory turnaje, tým Trubky. Byl to náš nejvyrovnanější zápas, kdy jsme se přetahovali o každý bod a nebylo rozhodnuto až do samého konce. Bohužel jsme závěr zápasu nezvládli a těsně prohráli.

Na turnaji se představil i reprezentační výběr juniorek podporovaný Márou, a právě s nimi jsme hráli další zápas. Asi jsme si mysleli, že se holky porazí samy nebo co, a do zápasu jsme vstoupili značně lehkovážně a vzápětí se nestačili divit. Ani po zlepšené druhé polovině zápasu jsme nebyli schopni vývoj srovnat a tak jsme se připsali další porážku.

Poslední zápas a poslední porážka, tak by se to dalo velmi stručně popsat. Na tým Chlupatá žába jsme prostě neměli, ale i tak jsme si myslím hezky zahráli a neprohráli nijak strašně.
Z turnaje jsme si tedy nakonec odvezli hezké páté místo 🙂 a potvrdili si, že i B tým dokáže něco sehrát a semtam se na jeho hru dá koukat :).

Napsal Petr.

Napsala Pavla

Pro nás zněl úkol jasně: Skončit do třetího místa a postoupit na únorové mistrovství ČR. Obtížným několikakolovým výběrovým řízením nakonec prošli a měli možnost hrát za A tým následující: Martin Ř. (kapitán), Ondra, František, Radek, Jirka S., Marfy, Iva, Lea, Pavla, Zuzka, Lucka a speciální kanadská posila Petr Škoda. Funkci demotivátora týmu si uhájil Luboš.

Hra probíhala souběžně ve dvou halách, které byly téměř naproti sobě. My jsme první souboj svedli ve větší hale (velikost něco jako naše hala na Hamru 🙂) a to s naším oblíbeným ranním soupeřem týmem FUJ B. Naštěstí jsme se rychle nastartovali a odehráli příjemný zahřívací zápas, po kterém jsme ten den poprvé stáli uvnitř v pozápasovém kolečku.

Druhý zápas proti Atruc B patřil podle předpokladu ke snadnějším zápasům toho dne.

Následoval přesun do menší tělocvičny, kde jsme nejdřív měli možnost v pauze shlédnout naše B neuvěřitelně bojující s 3SB. Byla to fakt radost se koukat (teda mimo vteřiny, kdy se Jardáč obětavě vrhal proti zdi, to jsem naopak oči radši zavírala)! Nás čekal proti nám vždy dobře hrající a velice namotivovaný tým TREE. Zápas byl od začátku dost v rychlém tempu, co útok to bod na obou stranách. Soupeř začínal útokem, takže my jsme vždy dorovnávali. Při posledním bodu za stavu 9:9 bylo slyšet více fanoušky P7 (plus Ondru a RybízkaJ) a výhru jsme si urvali.

Čtvrtý zápas byl proti PD B. Tým sestavený z poměrně nových hráčů s dvěma velkými oporami Nahúrem a Maruškou. Prdi nás sice pořádně prohazovali, pak se nám ale podařilo pár breaků v obraně a tudíž jsme je poslali do pekel .

Obsadili jsme ve skupině první místo, vyhnuli jsme se tím křížovým zápasům mezi týmy na 2. a 3. místě mezi skupinami a měli jsme delší pauzu, abychom nabrali sílu na zápas proti Atruc A.

Zápas o vše, kdo vyhraje má jistý postup na mistrovství. Sám tento fakt by měl vyvolat nějaké vyhrocené situace v zápase, ty se ale nekonaly a naopak to byl asi nejspiritovější zápas, který jsme ten den hráli. Vítěz P7.

Finálový zápas se hrál dost pozdě, až v půl 8 večer. Soupeřem nám byl tým PeaceEgg. Podařil se nám vstup do zápasu a utekli jsme soupeři hned o několik bodů, vedení jsme si udrželi, i když ke konci začal soupeř trochu skóre srovnávat. Vybojovali jsme si první místo. V tomto zápase bych chtěla vyzvednout Radkovu krásnou rybu a Lucčin bod, kdy dala 2 obrany a na závěr ještě bod. A kdyby Vám někdy přišlo, že to Márfy fláká, stačí mu to říct a on pak hraje skvěle. ;-)

Důležitá informace!!! Máme v týmu lidi, kteří jsou šikovní i na jiné věci, než jenom na frisbee, a proto máme nového člena týmu krásnou plyšovou Agátku. Děkujeme, Lído. A muffiny teda už bohužel nemámeJ, ale byly výborný. Děkujeme, Market. A taky velký dík celému fandícímu davu. Je to krásný pocit hrát v hale, která skanduje Pražskááá Sedmaaa;-). Tak ať nám ta forma vydrží i na MČR.

Výsledné pořadí turnaje v Brandýse nad Labem:

1. P7 A

2. PeaceEgg

3. Fuj B

4. Atruc A

5. 3SB

6. TREE

7. PD B

8. P7 B

9. ZZ C

10. Atruc B

Spirit: Atruc A

Média

• Fotky: Petr
• Videa:
  • P7B vs PeaceEgg
  • P7B vs Btruc (Atruc B)
  • P7A vs TREE (zápas ve skupině)
  • P7A vs Atruc A (semifinále)
  • P7A vs PeaceEgg (finále)

Napsal lesy

Hned úvodem bych chtěl případné pochybovače ujistit, že dvoudenní akci s náročným programem pro osmdesát lidí lze skutečně pořádat v pěti. Samozřejmě, účastníci musí být hráči ultimate známí pro svoji trpělivost, nekonfliktnost a ochotu přiložit ruku k dílu. Na turnaji sice chyběl pivní závod, neuděloval se spirit a organizátoři ze Žluté zimnice vypadali v neděli dost ztrhaně, jinak ale všechno proběhlo hladce a většina lidí odjížděla spokojená. Smekám.

V sobotu ráno jsme něco po půl osmé vyrazili z Prahy a i přes menší komplikace s gumami jsme přistáli už před půl desátou u moderní jilemnické haly. Paní správcová nás uvítala, vidouc flašky vína, přáním “ať zas není všude nablito”. Sešli jsme se v poměrně silné sestavě, jednak jsme měli obhajovat loňské prvenství (s hosty), ale hlavně nás letos na podzim na žádný jiný turnaj nevzali, takže si daly říct i některé nad českými turnaji ofrňující posily. Do Jilemnice nakonec dorazili Zuzka, Iva, Pája, Lucka, Marti, Martí, František, Jirka, Marfy, Hruška, Petr, já a poněkud překvapivě i Steve.

Turnaj se hrál systémem každý s každým, tedy při osmi týmech celkem 28 zápasů, každý po pětadvaceti minutách. V prvním zápase nás vyzvala pořádající Zimnice, která začala hodně rozespale a nesehraná s několika půjčenými hráči měla velké problémy proměňovat svoje útoky. Celkem snadno jsme tak přišli k výhře 6:5. Po nákupní přestávce jsme se potkali s FUJ, kteří odehráli celou sobotu v pěti (v neděli jim ještě někdo odjel). Nás nastoupilo všech třináct a hlavně díky tomu jsme urvali vítězství, snad o dva body.

Hned za hodinu pokračoval sobotní nabitý program střetnutím s TREE. Ti nám velmi názorně předvedli, jakou roli může při ultimate sehrát motivace a podcenění soupeře. Než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme 0:3. Nepomohl ani time-out, v bouřlivé atmosféře v hale i naši zkušenější hráči ztráceli klid a vyhecovanému soupeři zběsilé hody samozřejmě vycházely. Podařilo se nám skóre dotáhnout na 4:5, ubránit, ale po konci času jsme nebyli schopní bodovat a TREE nás tak zaslouženě porazilo 4:6.

Ve večerních zápasech nás čekali ještě Pirátův cirkus pod krycím názvem Letící cihla a nakonec Chlupatý blok. Neprodali sice svoji kůži lacino, ale nám začal šlapat útok a po dvou výhrách zavládla nálada podezřele se podobající spokojenosti. Večeři jsme absolvovali v již téměř tradiční pizzerii Stará pošta na náměstí a zpestřili jsme si ji studiem úskalí přenosu informací při nedokonalém spojení (tichá pošta). Párty byla, detaily poskytnou na požádání osoby bez zásadních výpadků paměti při požití alkoholu.

Na neděli nám zbyly zápasy proti Kulaté šachovnici a Figurkám slonů. Šachovnice dělala spoustu chyb a dovolila nám i přes ne zcela koncentrovaný výkon první výraznou výhru na turnaji. Před zápasem s Figurkami nastala neobvyklá situace, naše výhra by znamenala první místo, porážka by pak celkové vítězství přihrála Zimnici a my bychom skončili až třetí. Bohužel, Figurky byly v zápase daleko energičtější, trestaly naše chyby a podruhé během osmi dní nás vysoko porazily.

Konečné pořadí:

1. Žlutá zimnice
2. Figurky slonů
3. Pražská sedma
4. Východní blok
5. Kulatá šachovnice
6. TREE
7. Letící cihla
8. FUJ

Celkově se víkend povedl, nablito bylo jen na parkovišti a měl jsem pocit, že jedeme z turnaje všichni dobře naladění. Pár vymknutých kotníků a naražených kostí se snad brzo uzdraví. A-tým udělal první nesmělé krůčky k sehrání se, trenérům se vyjasnilo jeho složení. Čeká nás určitě ještě spousta práce, ale dokud to všechny baví, neměl by to být problém.

Napsala Marti.

V sobotu 12.11. jsme časně vstali a sešli se na podzimní Fujárně. V dejvické hale na Kotlářce, která vyniká drsným povrchem a taky drsnou teplotou vzduchu, pokud nemáte dost kuráže na to trošku polaškovat s termostatem, se Sedma sešla více než v hojném počtu.

První zápas, který jsme odehráli, byl se Žlutou Zimnicí, jejíž hráči na jednodenním turnaji výrazně zvyšovali věkový průměr. Na druhou stranu ho zase pěkně snižovaly zimniční ratolesti, na které byla radost pohledět. (Zřejmě nová energeticky nezničitelná frisbee gererace.) Zimnice na nás bohužel vyzrála vrhy horem, kterými věru nešetřila.

Inu naše střídací sestavy obrana/útok, ve kterých se točily ještě další podsestavy, se vrhly do dalšího zápasu. Tentokrát s T.R.E.E. To už na nás dohlíželi oba věrní, krásní a trpěliví trenéři Zuzka s Martinem. Příliš nám to nepomohlo, zápas skončil remízou.

Do třetice tu byly Figurky Slonů. Ačkoli byla snaha jejich elegantního kapitána trošičku porušit už od samotného pátku, nezadařilo se. Dlouhé jim jdou, jsou přesné a v chlapecké přesile je nepouštěli.
Poslední ranní zápas jsme odehráli s podobně početnými, hrychtivými a mladými FUJ. Ten byl úúúúúplně nejjjlepšíí. Fandilo se o 106 a do hry se šlo s nasazením! Bylo to napínavé a my jsme nakonec Fuje těsně porazili! To mě bavilo.

Skončilo dopolední hraní a my jsme měli několikahodinový prostor na to rozletět se do okolí, například prošmejdit sobotní trhy na Kulaťáku (vřele doporučuju) a taky naplnit žaludky (to už doporučuju méně (a pívo ještě méně)). Nicméně jsme si dali do nosu.

Někdo se evidentně po těžkém jídle už nezmátořil na odpolední a taky poslední zápas s Kulatou Šachovnicí. Ale my, co jsme nastoupili do hry s velkou vervou i břichem, jsme si to o to víc užili!

Nutno podotknout, že odešedše hráče nahradil další půvabný a přemilý trenér František.

Asi si ho z hráčů nikdo nevšiml, protože jsme zase prohráli.

Ale ti, co zůstali až úúplně do poslední chvíle a zůčastnili se vyhlášení, si mohli pochutnat na fantastických dortech z Klíštěcí výrobny. Naši frisbee závisláci MartíZuz, kteří se zase vloudili do nějakých trubek jeden vyhráli.

Tákže: Fujárna parádní, příště ale v menším počtu, což…?
A Martine, Zuzko, Františku: Děkujem za to, že jste pořád s námi.

Výsledné pořadí

1. 3SB
2. TREE
3. Náchodský Trubky
4. Figurky Slonů
5. Žlutá Zimnice
6. Chlupatá Žába
7. Kulatá Šachovnice
8. P7
9. FUJ
10. PeaceEgg

Napsala Marti.

napsal Márfy

Někdo o všem ví, ale nikomu nic neříká, vše úspěšně tají až do odjezdu. Naši posádku informuje až při cestě. Dozvídáme se, že toho ví více nejen o posilách, které mají přijet v sobotu, ale i o všech ostatních a spoustu dalších exkluzivních drbů ze světa Frisbee. Dokonce nahlížíme pod pokličku studnice informací a zjišťujeme, že existují informace typu veřejné a neveřejné. Informace kdo koho chce, kdo koho nechce, kdo by koho chtěl, ale ten ho/jí nechce. Prostě cesta utíká velmi rychle a jsme brzy na místě.

Odjezd v devět z Prahy byl naplánován záměrně. Přijet na místo, dát si pivo, při druhém postavit stan a do půlnoci spát. Plán se nedaří a většina posádky je vzhůru ještě v jednu. O ostatních posádkách nemluvě. Naštěstí už ve tři jsou vzhůru pouze jedinci. Zvěsti hovoří o osobách, které bloudí nocí. Existence navigace mobilem a možnost nechat se do stanu dovést, je neproveditelná – mobil je již ve stanu. Vyčerpáním usínají mimo stany neznámo kde a kdy.

Sobotní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme ještě před sedmou. Mnozí ani netušili, že na budíku takový čas mají. Mnozí pochybovali o existenci času před sedmou ranní úplně. Ani rohlíky se v tomto čase ještě nevyskytují a přijíždějí až ve čtvrt na osm. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem. I Ti co nenalezli stany a spali neznámo kde, jsou nalezeni a schopni jistého druhu pohybu.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod. Nakonec se ukazuje, že to byl důležitý rozhodující zápas, který nás posílá do dolní skupiny právě na místo Kulaté Šachovnice. Druhý zápas má jasný průběh. Hrajeme na trávě, skoro ve stínu a neráno, což je ideální kombinace a zápas vyhráváme 15:2. Teoretická naděje ještě žije. Ve třetím zápase nám stačí tým PD porazit jakýmkoli rozdílem, nebo stačilo, aby svůj zápas vyhrál tým FUJ B. Oba zápasy se vyvíjejí velmi podobně. Více než dvě třetiny zápasu, je na obou hřištích stejné skóre. Jako by se po sobě zápasy opičily. Oboje je pro nás od stavů 2:3 nepříznivé. Brejk na našem hřišti znamená brejk i na druhém. Odskočení o čtyři body vedle je o chvíli později vidět i u nás. Stahujeme na rozdíl dvou bodů a FUJ B dělá to samé se Šachovnicí. Fuj B i my prohráváme své zápasy rozdílem pár bodů a definitivně zůstáváme v dolní skupině.

Večer je vyhlášena skoroprohibice a pít se smí jen s Mírou (bohužel žádného nemáme, tak pije každý s každým). Příjemně se bavíme a těšíme se na posily. V průběhu soboty dostáváme nepěknou zprávu, že jedna posila nepřijede a večer další špatnou zprávu – druhá posila jede do Kolína. Naštěstí přichází lepší zpráva. Posila to nevzdává a vrací se prvním vlakem na Prahu (naštěstí nepotkává průvodčí) a nasedá do správného na jih. Vybíráme ze střízlivých jedinců řidiče, který pro posilu jede do Budějic. Výběrové řízení na řidiče zavánělo zrušením tendru, protože na výběr byl jen jeden řidič, ale nikdo z ostatních neprotestuje. Jedna skupina se vydává na Hlubokou a další se přidávají na párty. Posila přijela po desáté naprosto bez zkušeností z pátku. Kolem jedenácté jsou na párty téměř všichni a pěkně se to rozjíždí.

Nedělní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme těsně po sedmé. Ti co netušili, že na budíku takový čas mají to, až na výjimky, vědí již od soboty. I rohlíky se již vyskytují. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod.

Zdá se to jako přes kopírák, ale tentokrát se vše stalo po večeru se skoroprohibicí a zjišťujeme, že pravou příčinou ranních neúspěchů není únava a alkohol, ale ráno samotné. Je třeba na tomto zapracovat a zlepšit ranní projevy, nebo prostě ranní zápasy nehrát.

Na zápas s T.R.E.E. se již naprosto koncentrujeme a vyhráváme 15:2. Výsledky v dolní skupině nás posílají do zápasu o 11. místo, kde na nás čekají Jihočeši z písku. Zápas jede v rychlém a velmi náročném stylu. Všude je horko. V sobotu bylo 30 a v neděli dokonce 34 stupňů. Nakonec prohráváme a jsme celkově 12. Umístění nijak oslnivé a po loňském šestém místě je jistě trochu zklamáním. V příští roce bude co zlepšovat.

Dramaticky zajímavý zápas byl k vidění ve čtvrtfinále. Tým Terrible Mokeys nevyužil pátý mečbol a ze stavu 11:6 vzniklo za stavu 11:11 drama, které Monkeys nakonec zvládli a postoupili přes Velkou Moravu do semifinále.

V semifinále přešli Terrible Monkeys přes obhájce Žlutou Zimnici a FUJ A přes PD A.

V  zápasech o 1. i 3. místo bylo k vidění spoustu krásných soubojů i momentů.

Konečné pořadí:

1. FUJ A
2. Terrible Monkeys
3. Žlutá Zimnice
4. Prague Devils A
5. 3SB
6. Velká Morava
7. Kulatá Šachovnice
8. Atruc
9. Východní Blok
10. Prague Devils B
11. PeaceEgg
12. Prague 7
13. FUJ B
14. T.R.E.E

Spirit of the game: Terrible Monkeys