PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsal Dan.

Rainbow Winter 2016

Rád bych tímto zhodnotil účast Pražské sedmy na turnaji Rainbow Winter 30. – 31. ledna 2016 v Bohumíně. Na turnaji jsme obsadili první místo s bilancí sedm výher a nula proher.

Cesta na turnaj vlakem byla dlouhá, ale zajisté pohodlnější nežli autem. Po příjezdu na vlakové nádraží proběhlo rychlé zorientování se a zhodnocení Bohumína jako takového. Výsledkem bylo, že v městě se prakticky nic neděje – dalo by se přirovnat k městu mrtvému – a zároveň je to místo architektonicky poměrně atraktivní. Před začátkem prvního zápasu proběhla podstatná fyzická příprava na hru.

Naše hra nebyla bez chyb a chvíli trvalo, než jsme se aklimatizovali na naše standardní výkony. První utkání bylo hektické. Nicméně jsme po vyčerpávající rozcvičce vyhráli o nejmenší možný rozdíl. Hra se zápas od zápasu zlepšovala. Cílem bylo mě a Oskara pasovat do role primárních handlerů, což se pro nás stalo náročnou výzvou. Kvalitní práce polařů, dobré náběhy a později i, myslím, dobré dumpy byly hlavní příčinou našich výher. Ačkoliv jsme vyhrávali převážně jen o jeden až dva body a soupeři nebyli až zas tolik obtížní, je to velký úspěch. Poslední zápas s týmem RB A byl ukázkou naší zkušenosti a nakonec i dobré spolupráce mezi nováčky a matadory. Bylo to zasloužené vítězství.

Spiritově myslím, že z naší strany vyvedený turnaj. Snažili jsme se ukazovat pozitivní přístup ke hře a férové smýšlení především. Jediná věc, co by se dala vytknout, byla moje férově myšlená, ale ve špatný čas a nerozhodně zahlášená, hláška not-in proti polskému týmu. Každopádně, polští kamarádi to vzali poměrně dobře a myslím, že vyhodnocení proběhlo správně.

Dojmy byly smíšené. Hřál nás pocit vítězství, ale tížily nás těžké nohy a vyčerpání, protože jsme turnaji odehráli pouze v 7 lidech (já-Dan, Martin Ř., Jardáč, Oskar, Luboš, Lída a Verča). Odměna byla rolka a pár propisek k tomu.

Na závěr bych poděkoval všem, co se turnaje zúčastnili. Byla to ohromná legrace a zároveň jsem získal i nějaké ty herní zkušenosti. Také organizace byla skvělá – hezká hala, balení Dobré vody a snídaně zdarma. Zkrátka naprosto skvělé ze všech pohledů a ať nám takto vycházejí turnaje více. Napsal Dan.

Druhý únorový víkend vyrazilo 8 statečných do dalekého Bohumína. Zde se konal první ročník turnaje Rainbow Winter, který byl zaměřen hlavně na začátečníky.

Zahájili jsme výhrou nad Rainbow Banana B a pokračovali jsme výhrou nad týmem UFO. Potrápil nás ale juniorský tým Trouble Band, který nám utekl o 2 body a my už jsme je nedokázali dohnat.
Sobotní den jsme zakončili opět výhrou, tentokrát nad Kulatou Šachovnicí. Zápas byl poněkud jednotvárný se schématem náš výhoz, obrana, rychlý bod.
KŠ je ale nutno ke cti přiznat, že začínajících hráčů měli rozhodně víc než my.

Po večeři jsme navštívili příjemnou občerstvovnu v místním parku, kde měli výborné medové pivo a báječné dezerty.
Abychom si pobyt zpestřili, vyrazili jsme na pěší výlet do Polska. V paměti nám zůstaly hlavně Oplaty Drogowe, což určitě nejsou drogové oplatky, ale co už 🙂
Po 11 kilometrové procházce se nám dobře spalo a v neděli ráno jsme nastoupili s chutí do zápasu s týmem Dopijem a plujem. Začali jsme čtyřbodovým náskokem, který námořníci o dva body hned stáhli, naštěstí jsme jim už víc nedovolili a mohli jsme se připravit na semifinále s domácím týmem Rainbow Banana A.
Domácí Áčko bylo hodně běhavé a dal nám zápas dost zabrat, naštěstí jsme ale udrželi dvoubodový náskok a šli jsme do finále!

Opět jsme narazili na juniory a přišla jediná krize turnaje. Nebyli jsme schopni proházet jejich zónu, ubránili nám kde co a celkově jsme zvládli dát jen 3 body.
I tak jsme ale měli z účasti ve finále velkou radost, stejně jako z celého turnaje.

Sedma vyjela ve složení Pítr, Jardáč, Aleš, Hruška, Zdeněk, Kláruška a Liduška.
Podmínkou byla účast alespoň jednoho nováčka na lajně. Této role se velmi zodpovědně ujal Oskar, který až na poslední dva zápasy hrál pořád. Právě na ty dva zápasy se k nám přidal i náš nehrající doprovod Jíťa, kterou jsme, jak doufáme, nadchli k dalšímu hraní.

Napsala Lída

Po dlouhém roce jsme opět vyrazili zahájit venkovní sezonu do rakouského Badenu na plážový turnaj Sandsplash. Mnozí z nás se již poněkolikáté vraceli na „místo činu“.

Sobotu jsme zahájili zápasem s plzeňskými Atruc, který se jako vždy nesl v přátelském duchu. Oba týmy zjištovaly, co mohou od mokrého písku (a disku) čekat a byli to Atruc, kteří to zjistili o něco dříve a nakonec se radovali z prvního vítězství.

Následovala další prohra s pořádajícími Spin und Trink. Abychom se dalším prohrám vyvarovali, zahájili jsme pečlivou přípravu v bazénu a povolený alkoholový doping v podobě teamdrinku. Příprava se vyplatila a zápas proti mladému týmu PUFF skončil naší výhrou.

V boji s amPullen jsme byli poněkud bezradní, dařilo se nám jen občas. Chyby ale dělal i soupeř a nakonec jsme prohráli jen o dva body. V pozápasovém kolečku bylo trochu dusno, následkem komunikace Danky a Martina, kteří nevěděli, že v řadách rakouského týmu je i jedna Češka. I to se ale nakonec vyřešilo ke spokojenosti obou stran a tak to má být :).

Do posledního zápasu s Nitro Circle jsme nastoupili zvesela, hru jsme si užili a radost nám udělalo i skore, které opět bylo příznivější na naší straně. Hrací den jsme zakončili v bazénu a poté se pomalu vydali na večeři.

Protože Sandsplash slavil již 10. výročí, Spini uspořádali velkou párty s tématem „around the world“. Jako Sedma jsme dostali přidělené Spojené arabské emiráty a převleky na párty se tedy nesly ve stylu šejků, zlatých glocků a velbloudů. Byť jsme v báru moc dlouho nepobyli, na některých z nás se to podepsalo a nedělní zápasy nedopadly podle našich představ.

Ve hře proti Styrian Hi5 jsme zažili svůj nejdramatičtější závěr zápasu. Koncová siréna nás zastihla za vyrovnaného stavu 5:5. Následovalo několik obran, po kterých nás vždy zradila naše schopnost házet ve větru. Naštěstí napočtvrté se nám již podařilo se s větrem srovnat a o jeden jediný bod vyhrát.

V posledním zápase, opět proti amPullen, jsme chtěli obhájit naše téměř tradiční deváté místo. Našlápnuto jsme měli dobře, fungovala práce handlerů a přišli jsme na to, jak efektivně bránit. Zápas to byl intenzivní, tahali jsme se o každý bod, dali jsme do toho srdíčko, ale tu trochu štěstíčka nám někdo nepřál. Prohráli jsme o jediný bod, ale tak pěknou hru jsem se Sedmou dlouho nezažila. Tentokrát se vše obešlo bez problémů a nakonec jsme byli i pochváleni za dobrou hru proti zóně.

Z turnaje jsme všichni odjížděli spokojení a doufám, že příští rok navážeme na výkon z posledního zápasu a budeme hrát od začátku tak dobře jako jsme letos končili.

Děkuju Martinovi, Pítrovi, Štěpánovi, Jirkovi, Petrovi, Horstovi, Janičce a Dance za skvělej víkend!

Napsala Lída

I přes chumelenici hustou tak, že přes ní občas nebylo vidět (aspoň teda ne dál jak na dva metry), přijela celá větší polovina Sedmy (Martin, Lída, Zdeněk, Luboš, Pája a Zuzka) už v pátek večer a celá menší polovina včas v sobotu ráno (Marfy, Lesy, Sluníčko (rozuměj Martinka N.) a Michal).

Hrací hala, ve které se i za různými tajnými dveřmi spalo, vypadala opravdu monstrózně. Blýskavý do modra laděný povrch kolem dokola lemovaný patrovými tribunami a ze stropu nebezpečně vyhlížejícími konstrukcemi (jen jen hodit správně over a trefit se do nich) patřil velké hale a červenooranžová vévodila tělocvičně malé, rozhazovací.

Ranní kávička, čajíček a nějaké to papání nás čekalo v bufetu s milou obsluhou.

První zprvu ospale vyhlížející zápas nás čekal se Žlutou zimnicí. Ale když jsme se konečně probudili a dali 10 bodů v řadě, tak jsme mohli odcházet s prvním vítězstvím 10:3 :-).

Nááááááááásleeeeeeeeeeeeedoooooooovaaaaaaaalaaaaaaaaaaaaa meeeeeeeeeegaaaaaaaaaaaaaa dlouuuuuuuuuuuuuhááááááááá pauza.

A zápas s Chupkama. Byli jsme donuceni převléci se do bílých dresů (myslím, že v tom měla prsty mafie, jinak to není možný…) a to nám na modrém povrchu rozhodně ani trochu nesvědčilo. Kromě slibného začátku, kdy jsme si barvu dresů ještě neuvědomili. Pak ale začala bílá naplno působit… Proto 4:11.

Nááááááááásleeeeeeeeeeeeedoooooooovaaaaaaaalaaaaaaaaaaaaa meeeeeeeeeegaaaaaaaaaaaaaa dlouuuuuuuuuuuuuhááááááááá pauza.

A pak nás čekal zápas s Chlupatou žábou, pořadatelkou turnaje. Konečně jsme se zase trochu dostali do kondice a prohráli jen o jeden bod 9:10.

Nááááááááásleeeeeeeeeeeeedoooooooovaaaaaaaalaaaaaaaaaaaaa meeeeeeeeeegaaaaaaaaaaaaaa dlouuuuuuuuuuuuuhááááááááá pauza.

V posledním zápase ve skupině jsme se potkali s Dream teamem. Vítězství 10:5 nám mělo vlít nový elán do žil do poslední ho zápasu dne s Frkotem Což už nebyl zápas skupinový nýbrž zápas o záchranu a možnost postupu někam výše. Nakonec času se z toho vyvinula remíza. S posledním hodně ohláškovaným bodem a s hodně moc turnovery….. O jeden bod jsme ale Frkoťáky porazili a mohli se vydat na párty s pocitem, že zítra můžeme ještě něco uhrát…

Párty se nesla v duchu 30. mafiánských let. A hemžilo se to tam samými fešáky a kočkami. No posuďte sami 🙂. Nutno ještě poznamenat, že během celého turnaje probíhala mafiánská soutěž, účelem bylo zabít pomocí dotyku nosu, co nejvíce padouchů a sami přitom nepadnout. A pokud člověk nebyl chladný mafián, mohl prožít i značnou část turnaje ve strachu o svůj život :-).

V neděli se nám nepodařilo porazit ani jeden tým. Ale povedlo se nám docela pěkně si zahrát. Kromě 3SB, kteří nás v jejich šesti lidech rozekali neuvěřitelným způsobem jsme se drželi vždy o jeden nebo dva body.

To ale nic nemění na smutné skutečnosti, že jsme se v umístění ocitli hned nad Frkotem, se kterým jsme se v sobotu prali na život a na smrt….

Myslím ale že se turnaj dost povedl. Mně se osobně se hrálo úplně parádně! (i když se to možná občas nezdálo :() Vyzkoušeli jsme si hodně věcí i ty, které jsme nemuseli, ale zahráli jsme spoustu pěkných kousků!!!! Párty skvělá, zázemí taktéž! 🙂 A doplňující mafie hra, tomu rozhodně dodala šťávu!

A konečně konečné výsledky:-)

Výsledné pořadí turnaje

1. Terrible Monkeys
2. 3SB
3. Kulatá šachovnice
4. Hairy Jet
5. Chupacabras
6. Žlutá Zimnice
7. Chlupatá Žába
8. Pražská 7
9. Frkot
10. DreamTeam

Výsledné pořadí Spirit of the Game

1. 3SB (11.57143)
2. Hairy Jet (10.85714)
3. Frkot (10.66667)
4. Terrible Monkeys (10.625)
5. Chlupatá Žába (10.57143)
6. DreamTeam (10.5)
7. Pražská 7 (10.5)
8. Žlutá Zimnice (10.42857)
9. Chupacabras (10.42857)
10. Kulatá šachovnice (10.28571)

Napsala Marťa

Podzim je v plném proudu, listy krásně žloutnou, teploty se kvapem snižují, hráči frisbee se pomalu přesouvají z velkých venkovních hřišť do stísněných hal a venkovní turnaje končí.
Na náš předposlední letošní venkovní turnaj jsme mohli dorazit i autobusy MHD, konal se v Praze na Strahově v sobotu 5. 10. 2013.

Sešli jsme se oproti některým ostatním týmům v hojném počtu a hrát mohli jen ti, kteří hrají maximálně tři roky. Na rozházení, rozběhání, prokroužení kotníků a protažení před prvním raním zápasem s Dream Teamem jsme se sešli všichni: Danka, Lucka, Martina Ř., Stáňa, Martina, Bebe, Horst, Palo, Michal, Zdeněk T., Martin K. a Reki.

Dream Team přijel pouze v šesti lidech a po dohodě s Frozen Angels, kterých bylo také málo, se na některé zápasy spojili a půjčovali si navzájem hráče.
Někteří z nás, když jsme žádný zápas nehráli, vypomáhali jak Dream Teamu tak i Frozen Angels.

Hráli jsme pět zápasů. Den jsme začali remízou s DT. Zápas byl celkem napínavý, ale na obou stranách se projevilo to, že to byl první ranní zápas, měli jsme občas zbytečné záhozy i dropy. Palo špatně došlápl při doskoku a vymknul si kotník a musel pak odjet domů.
Na poslední zápas se k nám přidal Márfy.

Dále jsme měli dvě výhry – se Sfinx a s Frkotem a dvě prohry – se Září a s Frozen Angels.
Celkově jsme skončili 3.

Celý den se každý z nás učil něco nového, pro některé hráče to byl první nebo jeden z prvních turnajů v životě. Zkoušeli jsme si různé útočné i obranné taktiky a každý si zahrál. Hra byla plynulá a Lesy, který se na nás přišel jen koukat a radit nám, nás docela chválil.

Myslím, že jsme si každý turnaj skvěle užili, vládla tam pohodová atmosféra, bylo krásné sluníčko a dalo se běhat jen v tričku a šortkách. U hřiště byla hospoda a mimo Lesyho nás přišli aspoň na chvíli podpořit i Aleš, Zdeněk a Lída.

Palec nahoru dostává Bebe, který dal za celý turnaj asi pět handblocků!

Napsala Marťa

napsala Lída.

Nad loňskou téměř hamletovskou otázku, zda jet či nejet, nebylo třeba dlouho přemýšlet. Kladná odpověď byla jasná již od vypsání do docházky.

Do rakouského Badenu jsme dorazili již v pátek a po pívu a jednom nočním Dominionu šli spát. V sobotu jsme hráli až skoro v 11 a tak jsme se mohli řádně prospat a halu jsme opouštěli jako poslední. To se však projevilo i na naší hře a první zápas s Soul Gringos jsme prohráli.

Nevěšeli jsme hlavu a doufali, že s tureckým týmem si poradíme. Hořké bylo naše zklamání, když jsme si nedokázali poradit s jejich bezchybnými chyty a skvělým give ‘n‘ go.

Na naší obranu ale musím říct, že jsme měli nevýhodu v podobě lazar týmu. Martin – cosi nataženého v kotníku, Zdeněk – bolavá ruka ještě z havlbrodské kvalifikace, Pítr – vykloubené rameno, tzn. hra s ortézou. Tak alespoň Zuzka, Hanka, Nela, Aleš, Petr, Ráťa a Marfy byli plně použitelní.

Teprve v posledním zápase dne jsme vybojovali výhru proti Lokomotiv Stolichnaya a spokojeně se mohli vydat na večeři, která byla výborná stejně jako loni.

Protože nám ale z minulého roku zbyl rest pokoření místní zříceniny, nacpaní jsme vyrazili do kopců, jen Nela s Ráťou a Marfym se vydali do města.

Výhled zeshora stál za to, po pořízení povinné skupinové fotky (dodá Aleš) jsme se vydali zase dolů, tentokrát jinou cestou v čele se Zdeňkem.

Po návratu do spací haly si část z nás dala zase Dominion (závisláci) a vcelku brzy jsme odpadli.

V neděli ráno nás již přivítalo na hřišti sluníčko, ale první zápas dne jsme opět prohráli, tentokrát se slovinským týmem Vertigo.

Pořádně dařit se nám začalo až proti pořádajícím Spinům a v posledním zápase, který jsme hráli znovu s Lokomotiv Stolichnaya. Výhry nebyly nijak výrazné, ale výhry to byly a to se počítá. Skončili jsme stejně jako loni na pěkném 9. místě, do příštího roku máme jistě co zlepšovat (např. zdravotní stav týmu) ale taky motivaci přijet zase!

napsala Lída.

Napsala Klára.

O víkendu 9. a 10. února jsme vyrazili na halové mistrovství České republiky v Mixu. Za Pražskou sedmu jely 2 týmy: Áčko, které úspěšně obhájilo 3. místo v 1. lize (a díky tomu nám odteď bude Agáta fandit s bronzovou medajlí na krku), a Béčko, které Sedmu reprezentovalo v lize 2. a skončilo na krásném 9. místě, což bylo zlepšení o dvě příčky oproti kvalifikaci.
V pátek večer se do Plzně vydali pouze tři průzkumníci, kteří jeli zkontrolovat restauraci, ve které jsme po perném sobotním dni večeřeli. Ostatní se k nim přidali až v sobotu, jelikož jsme hráli až v odpolední skupině.

O průběhu turnaje z pohledu Áčka se můžete dočíst v reportu od Františka. Já budu psát za Béčko, tedy za Martinu, Janu, Lídu, Kláru, Lesyho, Horsta, Aleše, Márfyho, Hrušku, Petra a samozřejmě za Agátu.

Turnaj jsme začali vítězstvím a to nad týmem Fuj B. Celý zápas byl vyrovnaný a prali jsme se o každý bod. Nakonec jsme vyhráli posledním bodem, a tak bylo skóre 9:8. Vítězství se nás ještě chvíli drželo, porazili jsme Velkou Moravu B 9:7. V tomto zápase jsme se střídali po bodu, poté to vypadalo, že nám Morava uteče, když vedli o dva body, ale my jsme to nevzdali a dotáhli jsme zápas až k vítězství.

Tím naše sobotní výhry skončily. V zápase s Tree jsme prohráli 11:6. Přestože ze začátku jsme si vzájemně body vyměňovali, začali jsme asi cítit únavu a nechali jsme Tree utéct. Pak už jsme skóre nebyli schopni dohnat, i tak jsme si ovšem urvali poslední bod zápasu. Další zápas byl však kritický. S Východním Blokem jsme prohráli 12:4 a ani jednou se nezdálo, že bychom měli sebemenší šanci. Dokonce jsem měla pocit, že jsme to ke konci zápasu tak nějak už vzdali. Nakonec jsme se však vyhecovali a dali poslední bod a tím jsme zakončili sobotní hraní.

Celý tým šel fandit Áčku a potom jsme všichni vyrazili na večeři. Po večeři si někteří zahráli fotbálek ve spací hale, jiní pařili v klubu Jas na oficiální párty nebo hráli Dominion. Výjimky stihli od každého trochu. Zodpovědně však většina z nás šla spát okolo jedné, abychom byli svěží a fit v neděli ráno na hřišti.

První nedělní zápas jsme bohužel prohráli, takže nám brzký spánek moc nepomohl. Tým Chupacabras nás porazil 10:3. Naše ranní energie byla vyčerpána v prvních 2 bodech. Jeden byl pro Chupacabras a druhý pro nás, ale dohromady trvaly 10 minut. Poté nás energie opustila a my už si v zápase moc neškrtli, přestože jsme jim nedali nic zadarmo. Tento zápas nás dostal na 5. místo ve skupině, a tak nás čekal už jen poslední zápas o 9. místo, ve kterém se nám Žlutou Zimnici C podařilo porazit. Tento zápas byl velice vyrovnaný. Když se nám podařilo vytáhnout skóre, naivně jsme si mysleli, že můžeme trochu polevit. Zjistili jsme však, že tomu tak není, když Zimnice dorovnala. Proto jsme znovu zabrali a tentokrát si náskok udrželi a vyhráli tak 11:7.

Napsala Klára.

Napsal Franta.

Druhý únorový víkend jsme vyrazili do Plzně, kde se již tradičně koná mixové halové mistrovství. Netradiční byl ovšem letos formát turnaje, protože se zde hrála současně 1. a 2. liga. Pražská 7 postavila hned 2 týmy; A tým si dal za cíl obhájit nebo vylepšit loňské 3. místo, hráči B týmu přijeli sbírat zkušenosti ve druhé lize (a pokud možno skončit do 7. místa, které zajišťuje účast v kvalifikaci pro první ligu na příští halovou mixovou sezónu).

Oba týmy P7 byly nasazeny až do odpoledních skupin, takže v pátek vyrazilo pouze jedno auto (podle plánovaného programu bych tipoval, že se inspirovali Šimkovou a Grossmannovou povídkou Výlet s Lomcovákem). Dále se budu věnovat především A-týmu, o tom, jak se v Plzni vedlo Béčku se dočtete v samostatném reportu.

Loni se nám osvědčil velký počet hráčů v týmu, a tak i letos nás bylo více, než je na halové turnaje obvyklé (12), jmenovitě Hanka, Helča, Iva, Lea, Pája, Zuzka, Franta, Martin (maskovaný tmavým přelivem), Ondra, Pavel, Pítr, Zdeněk.

Ve skupině jsme si nejprve poradili s domácími Atruc a následně s FUJ. Ukázala se jedna ze slabin týmu – ve chvíli, kdy vedeme o 3 body a měli bychom zápas „pohodlně“ dohrát, necháme soupeře vyrovnat a musíme náskok budovat znovu. To se nám stalo v úvodních dvou zápasech a nezbavili jsme se tohoto nešvaru po celý turnaj.

Třetí zápas ve skupině nás svedl dohromady s obhájcem titulu – obávanou Žlutou Zimnicí, proti které nám tentokrát nepomohlo ani očkování :). Po vyrovnaném průběhu nám v závěru Zimnice odskočila a zkušeně si pohlídala vítězství. V závěrečném zápase skupiny jsme utrpěli druhou porážku, tentokrát od týmu PeaceEgg. Nechali jsme si utéct začátek, a jelikož písečtí v útoku chybovali jen zřídka, nepodařilo se nám vývoj utkání otočit. Ve skupině jsme tedy obsadili třetí místo a mohli jsme se těšit na nedělní čtvrtfinále proti Terrible Monkeys (kteří skončili v dopolední skupině druzí za PD).

Ve čtvrtfinále nám opět v úvodu zápasu vše vychází, přichází ale slabší chvilka a dáme soupeři možnost vrátit se do zápasu. Rozhoduje poslední bod (ve kterém jsou dva turnovery), ale na druhý pokus útok proměňujeme a dostáváme se tak mezi 4 nejlepší týmy. V semifinále se opět potkáváme se Žlutou Zimnicí. V útoku nám funguje hra se třemi dívkami na lajně a v obraně se nám daří donutit soupeře k chybám. Bohužel obraná lajna má katastrofální úspěšnost útoku, a když se dopustíme nevynucené chyby v útoku, skóruje Zimnice s koncem času na 8:6.

Čeká nás tedy stejně jako v loňském roce zápas o třetí místo proti týmu Velká Morava, kdy se nám po vyrovnaném úvodu zápasu podaří odskočit na rozdíl 3 bodů. Velká Morava ve snaze o rychlé vyrovnání volí riskantní přihrávky, které ovšem nevycházejí a je z toho naše nejvyšší výhra na turnaji. Povedlo se nám tedy obhájit loňské třetí místo, Zimnice opět zvítězila, druzí skončili Prague Devils. Ocenění spirit of the game si odvezli Terrible Monkeys.

Napsal Franta.

Napsal Zdeněk

Jako přípravný turnaj na halové Mistrovství Republiky, vyrazilo naše Áčko na turnaj do Drážďan. Přijelo nás tam devět: Ondřej, Martin, Pítr, Pavel a Zdeněk, Franta, Zuzka, Hanka a Helča. Původně měla jet i Pavla, nakonec ale kvůli nemoci s náma nepřijela. Do plné sestavy nám v Áčku chyběla jestě Lea a Iva.

Noc Dlouhé Štoly, jak se turnaj jmenuje, je myslím nejlepší halový turnaj, co znám. Má to několik důvodů:

• Hraje se ve dvou halách a nečeká se tedy tolik.
• Turnaj začíná v sobotu až v poledne. Sobotní odjezd z Prahy je tedy v rozumný čas.
• Štola. Mě teda moc chutná. A ceník vypadal následovně:
  • Štola – malý kus: 0 €
  • Štola – velký kus: 0 €
• Hraje se normálně. Ve dvou halách není nutné hrát s non-stop pravidlem.
• Vše je na jednom místě. Spaní, hraní i párty.

Oproti naší poslední návštěvě nás čekaly dvě novinky. Jedna hala byla kompletně přestavěna a hřiště v obou halách zkráceno. Delší hřiště mi původně vyhovovalo víc, ale nevadilo to. Zas tu vznikl prostor na rozhazování před hrou.

Úvodní skupinu, ve které s námi hráli jěště Spirit on Lemon, Kreuz+Quer a Goldfingers, jsme vyhráli. Tím jsme postoupili do horní poloviny, kde se zformovaly dvě skupiny po dvou prvních a dvou druhých. V té naší s námi byly týmy Saxy Divers, Endzonis a jeden tým pořadetelů Deckel. Druhou skupinu jsme také vyhráli a postoupili tedy do semifinále. Žádné vítězství v obou skupinách mi ale nepřišlo zadarmo.

Večer autobusem přijela Pája, která to nevydržela a nemoc ignorovala. Stihla si pak s náma ještě v sobotu i zahrát, v Drážďanech se totiž hraje až do půlnoci.

O párty vám moc nepovím, něco na mě lezlo a tak jsem šel hned chvíli po půlnoci spát. Zaslech jsem ale něco o kvízu z historie Českého frisbee v podání Ondřeje. Kdo vyhrál mi však ráno neprozradili.

V semifinále jsme se utkali s Hallunken. Byla to naše asi nejtěsnější výhra, myslím že jen o bod. Povedlo se nám sice vypracovat si několikabodový náskok, soupeři ho ale před koncem stáhli a skóre vyrovnali.

Před finále jsme se konečně dokopali k výrobě čepice. Každý tým jednu vyrobil a pak při vyhlášení si jednu vybral. Kupodivu se i nekdo přihlásil dobrovolně na šití. Helča. A šlo jí to, má tedy před sebou zářnou kariéru chirurga.

Turnaj měl pravidlo minimálně jedna žena na lajně. Většina ostatnách týmů ale hrála se dvěmi a tak si mysím i naše holky zahrály dost. Ve finále s Disc-O-Fever to ale neplatilo, soupeři hráli jen s jednou, a tak jsme byli poprvé za celý turnaj nuceni udělat totéž. K vítěztví nám především pomohlo držet disk hodně v pohybu a tím prolamovat jejich zónovou obranu. No a v obraně hodně makat, aby se báli házet ty jejich přesné dlouhé overy.

Pro hodně lidí v našem týmu to bylo první vítěztví na turnaji vůbec. Není to ale první naše výhra v Drážďanech, vyhráli jsem tu před několika lety ještě minimálně jednou a ve finále jsme byli vícekrát.

1. Prague 7
2. Disc-o-Fever
3. Hallunken
4. Deckel
5. Spirit on Lemon
6. Griffin’s Lehre
7. Saxy Divers
8. Endzonis
9. DJ Dahlem
10. Kreuz+Quer
11. Drehst’n
12. Yellow Fever
13. Schleudertrauma
14. Dresden Discount
15. Goldfingers
16. Stoneheads

Napsal Zdeněk

Napsala Lída.

Aby zahraničních turnajů nebylo málo, vyrazila naše posádka ve složení pánů Martina, Franty, Pítra, Márfyho, Petra Z a Zdeňka a dam Páji, Lídy, Kláry do bavorského Bayreuthu. Jako motivátor se k nám připojila Ditka.

Ač vyjela téměř hvězdná sestava, výsledky podle toho nevypadaly. Nebyli jsme sehraní, trénované taktiky nefungovaly, a tak nezřídka byl vidět na hřišti pěkný zmatek. Ani vylosování skupiny pro nás nebylo příznivé. Potkaly nás kvalitní týmy jako Gummibärchen nebo Unwucht Erlangen. Ani Disc-o-fever jsme nedokázali vrátit tu poslední porážku z Ilmenau. Po sobotě jsme tedy skončili na čtvrtém místě ve skupině a mohli jsme se vydat do spací haly, na večeři, a hlavně na vánoční trhy.

Večerní párty a tequilla za 0,5 eura byla na oslavu celého Nikolausturnieru, který Bayreuth Baybees pořádali již po 18.
V neděli jsme byli poněkud společensky unavení a hra nevypadala o moc lépe. Nakonec jsme přeci jen ukořistili jednu výhru, kdy nám soupeřem byli právě domácí Baybees a náš téměř hvězdný tým obsadil 10. místo.

Osobně si myslím, že naše hra v tomto složení mohla vypadat lépe a opět víme na čem pracovat. Doufejme, že do příštího roku natrénujeme a zopakujeme to legendární vítězství někdy před 4 roky.

Napsala Lída.

Pár fotek