PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Na letošní první ligový turnaj se náš open vydal v nepříliš početné jedenáctihlavé sestavě: Ondra, Zdeněk, Franta, Petr, Lesy, Luboš, Horst, Michal, Márfy, Aleš a Martin.

Jako první nás v sobotu čekal Yellow Block A (dravé Zimniční mládí doplněné o dravé nezimniční mládí. A o Čupíta 😉 ). Zápas byl celou dobu vyrovnaný – báli jsme se výprasku, ale dokázali se soupeřem držet krok až do poslední chvíle a prohráli jsme o pouhopouhé dva body. (12:10?).

Po téměř dvouhodinové pauze, nás čekal zápas proti PeaceEgg. Nějak se nám nedařilo pohlídat si jejich dlouhé a tak jsme brzo museli dotahovat dvou až tří bodové manko. Naštěstí se nám to podařilo a dokázali jsme srovnat na 9:9. Pak ale kluci z Písku opět nastoupili a bez většího odporu z naší strany naprosto v pohodě dovedi zápas do vítězného konce (12:9?).

Opět jeden zápas pauza a boj proti TreeMonkeys B. Asi nejhorší zápas dne – zatímco oba předchozí zápasy jsme (i přes výsledné skóre) hráli celkem pěkně a neměli jsme se zač stydět, tady jsme si vybrali perné chvilky. Nebyli jsme schopní s nimi držet krok a dostali jsme celkem nařezáno. Výsledná prohra o nějakých 4-5 bodů byla řekl bych až příliš lichotivá. Navíc jsem nám v tomhle zápase zmrzačil Zdeňka nepříliš vyvedenou dlouhou, kterou se pokusil zachránit v rybě a pohmoždil si zápěstí :(.

Po posledním sobotním zápase jsme se vydali na večeři do zamluvené pizzerie (pizza dobrá, ale to pivo snad ředili napůl vodou :-/) a po nepříliš dlouhé párty jsme se kolm půl jedné odebrali na kutě.

V neděli jsme zjistili že Zdeňkovi se ruka přes noc rozhýbat nepodařila a že jsme na zbytek turnaje jen v deseti. Jako první nás čekal Yellow Block B – to jako zkušení hráči ze Zimnice a spřátelených týmů. Když píšu „zkušení“ nemyslím tím „neběhaví“. Opět tým, se kterým jsme si nedovedli poradit a po zásluze jsme prohráli o +/- 4 body. Trochu to rozpoutalo debatu, jestli má cenu jezdit na takovéhle turnaje v menších počtech hráčů – někteří z nás už se po hřišti jen ploužili a o běhání si mohli nechat jen zdát.

Po pouze dvacetiminutové pauze jsme nastoupili proti Plzeňským Atruc. A předvedli jsme parádní nechuť hrát. Velice brzy jsme prohrávali 3:11 a působili jsme pěkně rezignovaně a odevzdaně. Nejsem si úplně jistý co se pak stalo, jestli Atruc začali být poněkud ukolébaní naším „výkonem“ nebo jestli někdo někde obětoval tele a krev mladé panny. Každopádně najednou se nám začalo dařit na co jsme sáhli a předvedli jsme neuvěřitelný obrat – zápas jsme nakonec vyhráli 12:11. Nějak jsme tomu nemohli uvěřit ani my, ani kluci z Atruc.

Do posledního turnajového zápasu proti Velké Moravě B, o deváté místo, jsme měli naskočit po předchozím obratu naprosto naspeedovaní a na koni, ale … Ale ne no. Začátek podobný jako s Atruc – najednou jsme prohrávali 3:9 a ani nevěděli jak k tomu došlo… Jenže i teď se nad námi slitoval nějaký černý mág a do cupu už jsme vletěli za stavu 11:9 pro nás a hrálo se do 12. Následovaly dva nepovedené útoky, kdy morava dorovnala na 11:11 (to aby to bylo zajímavé). V rozhodujícím bodě jsme ale víc štěstí měli my a z první ligy si tak přivážíme relativně dobré 9. místo.

Začalo jaro a s ním přišel i první ligově kvalifikační turnaj. V sobotu si teda počasí ještě zahrálo na podzim, ale v neděli už to nevydrželo a ukázalo nám sluníčko.

Stejně jako minulý rok jsme se rozhodly na turnaj spojit s Opicema a nastoupit na lajnu jako tým 7opic letos ovšem ještě s posilami z Atruc (Zdeňka a Ewyna).

Vzhledem k pěknému počtu – 14 – jsme hned na začátku vytvořily dvě hrací sedmičky. První se silným jistým útokem (i obranou) s naší ničící zbraní – Sestrami (Malá, Velká, Zdeňka, Helča, Pája, Hanka, Kája). A druhou dravou, hravou, veselou a hlavně velmi slunečnou (Haňďa, Lucka TM, Zuzka, Martina – Sluníčko, Lucka p7 – malý sluníčko, Janička, Lída).

První zápas v sobotu nás čekal na umělce s holkama z 3SB+Figurek. Zápas se hned od počátku začal vyvíjet v náš prospěch. Poradily jsme si s „brufenovou“ zónou a i přes spoustu našich osobních chyb jsme zápas vyhrály s velkým bodovým rozdílem (15:1).

Pak jsme nastoupily proti Fujkám v nedaleké Mírovce (hříště s poměrně velkým výškovým převýšením, hned vedle kolejí :-)). Fujky nás pěkně trestaly za každou chybičku, ale ani my jsme si nenechaly nic líbit. Vyklubal se z toho proto velmi napínavý zápas, který nakonec skončil vítězstvím našeho týmu s rozdílem pouhého jednoho bodu.

Tímto zápasem jsem ukončily boje v naší třítýmové skupině a mohly se pustit do prvního křížového zápasu proti Velké Moravě A, která vybojovala druhé místo v jejich čtyřtýmové skupině. Opět se nám podařilo udělat z toho drááámo a opět vyhrát o pouhý jeden bod. Tím jsme si zajistily první nedělní zápas až v půl jedné, což se některým spáčům, kteří zaspali a vstávali až po desáté hodině, velmi hodilo (ale nechci samozřejmě nikoho jmenovat :D).

V neděli jsme si zopakovaly zápas proti Velké Moravě A. Nyní to už byl pravý a nefalšovaný zápas, kde se rozhodovalo, jestli půjdeme do finále nebo do boje o třetí místo. Ačkoliv jsme se nejdříve praly o každý bod a stav byl dlouho vyrovnaný, nakonec se Morava utrhla a naprosto s přehledem si zajistila účast ve finále s Prdkami.

My jsme se tedy vydaly do boje o třetí místo se Zimnicí. Značný vítr pomáhal a zároveň škodil na obou stranách. Zimnice začala asi tříbodovým náskokem, který jsme my pak celý zápas doháněly, až jsme se dopracovaly na stav 8:8 (nebo 7:7?) a cup do 9 (8?). S velkou trochou toho štěstíčka jsme si bod do zóny donesly a slavily třetí místo.

Finále si vybojovaly PDženy, Velká Morava A sice skončila druhá – zato se Spiritem!