PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Na začátku června jsme se chystali do Blšan, na pravděpodobně nejmonstróznější frisbee akci v čechách. Tři dny před odjezdem přišla ledová sprcha (hlavně pro organizátory) – areál v Blšanech nebude, děkujeme, nashledanou. Velké Moravě se ale podařilo s nepřízní nového majitele areálu vypořádat se ctí a v šibeničním termínu zajistili (ve spolupráci s Czertem z ultimo.cz) nové hřiště – tentokrát v Dobřejovicích u Prahy.

Narozdíl od loňska, kdy na FFFF zavítalo pouze pár jednotlivců kteří hráli s jinými týmy (VM a 3SB), jsme se letos zůčastnili v plné parádě:
Lucka, Martina, Hanka, Zuzka, Petr, PítrPí, Franta, Steve, Lesy, Jardáč, Zdeněk a Martin nás reprezentovali v ultimate, Domýš spolu s Rufusem a Barnabášem se předváděli na dogfrisbee (pro toss and fetch, myslím), Márfy discgolfoval a Zuzka a já jsme se snažili zůročit hodiny strávené ve stromovce na DDC turnaji.

ultimate

Začali jsme v sobotu v 10:30 zápasem proti pořádající Velké Moravě. A začali jsme ve velkém stylu. Bylo krásně, ptáčci zpívali, sluníčko svítilo a my jsme se na nečekané vlně euforie vezli a brzy jsme vedli 7:1. Jelikož nemáme rádi jednoznačné zápasy začali jsme pak dělat všechno pro to, abychom vývoj zdramatizovali – Velká Morava několika pěknými body trestá naše chyby a chvíli před koncem zápasu jsem vedli už jen o jediný bod – 7:6. Naštěstí jsme se vzmohli ještě na jeden úspěšný útok a konec času nás zastihl za stavu 8:6. Velká Morava již jen korigovala výsledek na konečných 8:7

Druhý sobotní zápas nás poslal do souboje se slovenskými Mental Discorders. První půle zápasu se nesla ve znamení dropů a záhozů na obou stranách, díky čemuž se nám dařilo držet vyrovnané skóre. Mentálové pak svou hru o něco lépe usměrnili a krásnými dlouhými si získali dvou až tříbodový náskok, který udrželi do konce zápasu – 8:11

Poslední zápas ve skupině nás čekal proti polským Flow. Ani nevím jak, ale podařilo se nám hrát s klidem a nepřipustit žádné větší drama. Záhozů i dropů bylo minimum, obrana šlapala jak měla a Flow nedostali nic zadarmo. Zaslouženě jsme vyhráli 11:8, zajistili si tak druhé místo ve skupině a postup do horní osmičky.

První nedělní zápas nás postavil proti PD. Nějakým záhadným způsobem jsme se naladili na do správné herní pohody a nedali jim nic zadarmo. Hráli jsme pěkně, užívali si to a dařilo se nám. Nicméně na PD to v závěru nestačilo a (se ctí) jsme o pouhý bod (8:9) zůstali před branami semifinále.

Předposlední souboj na turnaji jsme svedli s polskými Spirit on Lemon, kteří hodně překvapili výborným spiritem. Opět to bylo vyrovnané, tentokrát jsme celý zápas drželi drobný náskok my a podařilo se nám ho uhlídat až do závěru – vítězství 7:6 pro nás znamenalo souboj o páté místo s Terrible Monkeys.

Do souboje s opicemi jsme nastoupili plní odhodlání – především proto, že s TM hrajeme rádi 🙂 . Dělali jsme co jsme mohli, jezdili po hřišti nahoru dolu, dávali handbloky, házeli dlouhý ale tentokrát se na nás štěstí neusmálo. Další zápas s pouze bodovým rozdílem, tentokrát bohužel v náš neprospěch. Prohra 8:9 znamenala 6. místo.

Přestože jsme skončili v půlce startovního pole tak za výsledky se stydět nemusíme. Na hru se koukat dalo a hlavně nás to všechny bavilo, tak co ;).

Média

• Lídiny fotky (sobota)
• Lídiny fotky (neděle)
• Lídiny fotky (dogfrisbee)
• Lídiny fotky (freestyle)
• Lídiny fotky (DDC)
• Článek na Frisbee.cz

Napsal Michal

V sobotu 9.června se na Císařské louce uskutečnil jednodenní turnaj pro začínající a mírně pokročilé hráče, za který můžou týmy vděčit Pepíkovi za mírné spoluúčasti našeho týmu. Na startu se sešlo 10 týmů, které byly rozděleny do dvou skupin. Pro mnoho hráčů byl tento turnaj první či druhou ostrou soutěžní zkušeností, na druhou stranu byly i týmy, které moc nováčkovsky nepůsobily a měly by rovnocenné soupeře hledat na jiných turnajích. Turnaj vyhrál tým Prague Devils následovaný 3SB, spirita získaly brněnské Lamy.

A co my? Náš tým byl sestaven jak začínajícími, tak více pokročilými hráči, jmenovitě: Lesy, PitrPi, Jardáč, Aleš, Mája, Pavol, Pepík, Martina, Lída, Franta 2, Bebe, Horst a já. Přechod od začínajících hráčů po zkušené mi přijde na tolik plynulý, že nejsem schopen zařadit, kdo je ještě začínající hráč a koho považovat za pokročilého.

Turnaj jsme zahájili velmi nepodařeným výkonem. Martin by si musel vykřičet hlasivky, kdyby viděl, jak hrajeme flat stack. Naštěstí nám „lajna“ šla lépe a první zápas proti Drag and Drop jsme vyhráli především díky povedeným souhrám zkušenějších hráčů týmu. Druhý zápas jsme hráli proti Trubkám, které byly posilněny hráči, kterým hra za jeden tým byla málo. Náš výkon se mírně zvedl, ale vyhráli jsme především díky dobře zvolené obraně, když jsme se soustředili na jejich nejnebezpečnější hráče a pohlídali si dlouhé. Povzbuzeni dvěma vítězstvími jsme nastoupili proti týmu z Litoměřic. Tento zápas byl osobní pro Jardáče, který chtěl porazit účastníky korespondenčního semináře, který na matfyzu spoluorganizuje. Náš soupeř byl velmi běhavý a snaživý, nicméně dělal zbytečné chyby a vázla mu organizace hry. Sedma konečně začala pořádně hrát a soupeř utržil až krutý debakl. V posledním zápase skupiny se potkaly dva nejsilnější týmy a zápas taky podle toho měl úroveň a dobré tempo. Brněnský tým Lam měl dobře zorganizovaný flat stack, avšak my jsme ještě úspěšněji dokázali kontrovat lajnou s dobrými náběhy. Výhrou o dva body jsem vybojovali první místo v tabulce a relativně snadnějšího soupeře do boje o finále.

Nicméně tým 3SB se nám nejevil jako snadný soupeř, neboť měl několik zkušených hráčů a juniorských reprezentantů + nás opustil Jardáč a Mája V zápase nám 3SB rychle odskočili o dva body, avšak pak se nám povedlo vyrovnat i díky několika nedotaženým akcím soupeře. Zápas se zlomil za stavu 3:2, kdy jsme měli na vyrovnání, avšak nakonec skóroval soupeř a odskočil nám. Navíc začal úspěšněji zakončovat své akce a nakonec s přehledem zvítězil 7:3. Už velmi vyčerpaní jsme nastoupili k poslednímu zápasu, o 3. místo, opět s týmem Lam. Náš tým byl ještě oslaben o Aleše, který jel koncertovat. Lamy působily svěžeji, dobře hrály svůj systém a šly si pro 3.místo. Za stavu 5:1 vypadalo vše rozhodnuto, ale vzepjali jsme všechny síly a vyrovnali jsme na 5:5. Tento stav vydržel až do konce času a rozhodoval poslední bod. Tento bod bohužel ukořistil soupeř a získal 3.místo. Nevím,jak se hodnotí, které zápasy si týmy nejvíce užili, ale pokud by to byly body do spirita, tak by se oba týmy shodli, že jsme si naše vzájemné zápasy nejvíce užili.

Jak si vedli jednotliví hráči? Kapitánem týmu se přirozeně stal Lesy a svoji funkci plnil zodpovědně- dirigoval tým na i mimo hřiště a k tomu ještě přidal výtečnou obranu. Naším
nejzkušenějším hráčem byl asi PitrPi. Týmu pomohl nejen několika přesnými dalekonosnými hody. Dále mne zaujalo, že se Pitr opravdu snažil, aby na hřiště chodili i vystrašení nováčci. V zápase s 3SB si Pitr podle svých slov poprvé v životě nahlásil injury, avšak nešlo o nic vážné a na další zápas už byl fit. Když zmíním Jardáče, tak asi budete čekat, že ho pochválím za pekelně rychlé náběhy na dlouhou, ale tentokrát se Jardáč ujal role druhého handlera, kdy velmi dobře zvládal handlerské náběhy a kombinaci mezi handlery. Podobnou funkci jako Jardáč plnil také Aleš a byl handlerům jistotu pro přihrávku, když náběhy odzadu lajny nevyšly. Na Alešovi mně zaujalo, že osobní obranu kombinoval s krytím prostoru, což pro mne byla novinka. Další, kdo dostal důvěru na pozici handlera byla Mája. Nejsem si jist, jak často jí staří mazáci pustí v ostrém soutěžním zápase na tuto pozici, nicméně myslím, že svoji možná novou pozici zvládla. Z útočníků mne nejvíce překvapila Lída. Ač tato drobná dívka byla hlídána urostlými chlapy, tak se dokázala odprostit od svých obránců a nejednou zachytit disk v zóně. Dále byl hodně vidět Bebe, který předvedl z týmu nejvíc dlouhých sprintů na dlouhou a to od prvního do posledního zápasu. Jediné, co výkonu chybělo, byla hezky skočená ryba. Horst dominoval ve výskocích do výšky, když vyhrál snad všechny vzdušné souboje a taky se aktivně zapojoval do útočných akcí. Největším elegánem našeho týmu byl určitě beach boy Pepík. Pepík zaznamenal několik úspěšně zachycených disků v soupeřově zóně a to stylovým způsobem, téměř jako by si tam došel, zatímco ho soupeř marně dosprintovává. Nejdůležitější však byla jeho role hlavního organizátora, neboť umožnil všem týmům si užít parádní turnaj. Martinu, snad se neurazí, považuji ještě za začínající hráčku. Nicméně mi přišlo, že už ví, kam a kdy naběhnout a neukvapí se, když má disk. Pavol doběhl až na druhý zápas, neboť už slavil výkony Sedmy předem. Nicméně se plně zapojil do hry a podporoval útočné snažení sedmy. Více než jeho výkony jsme však ocenili Pavola jako hlavního grilovače klobás. Nejméně zkušeným hráčem týmu byl Franta (2.), což se projevilo i v tom, že na turnaj přijel bez kopaček a bez bílého dresu. Franta se nebál jít na hřiště a sbírat cenné zkušenosti. Spolu s Lídou se staral o nové fotky do sedmácké fotogalerie. A jak viděl svůj první turnaj autor těchto řádků (Michal? Nedostatky v technice a nedostatek zkušeností jsem se snažil odběhat, jak v defenzívě, tak v obraně. Rovněž mne velmi potěšilo, že se mi povedlo i párkrát skórovat, když jsem z Ondrových drilů věděl, jak dobýt zónu. Zápasy jsem prožíval velmi emotivně a plně povzbuzoval tým, i když by bylo možná rozumnější plně odpočívat na další bod.

Odpovědí na úvodní otázku, zda i nováčci umí hrát frisbee je ANO. Pokud se budeme zlepšovat v budoucnosti stejně jako v průběhu turnaje, tak nás brzy na turnaje pro začátečníky nepustí.

Napsal Michal

napsala Lída.

Jaká je správná odpověď na otázku „jet či nejet na Sandsplash?“

Po tomhle víkendu je odpověď naprosto jasná, samozřejmě, že jet! Byla by totiž věčná škoda přijít o dva dny plné frisbee, fajn lidí, bazénu a sluníčka.

První hrací den pro nás začal v 9:30, kdy jsme plni energie naklusali na lajnu abychom poměřili síly s rakouským týmem TV Gleisdorf. Po 25ti minutách jsme skončili remízou, což není špatné, protože většina z nás se s hrou na písku teprve seznamovala. Seznamovali jsme se ale příliš dlouho, v dalším zápase proti amPullen jsme zvládli dát jen jeden bod a konečné skóre bylo něco jako hodně:1. Po tomto zápase jsme měli dlouhou pauzu, kterou jsme využili pečlivou přípravou na zbytek dne. Válení u bazénu a hraní hazardních her (Bang!) jsme zakončili Team drinkem a po hlavě se vrhli do zápasu s pořádajícími Spin&Trink. Drink pomohl a výhra byla naše. V další hře s plzeňskými Atruc se rozhodovali, jestli spadnem do dolní skupiny. Aby se tak nestalo, potřebovali bychom vyhrát alespoň o dva body a zároveň se muselo stát něco na druhém hřišti. Jenže alespoň o dva body nakonec vyhráli Atruc a po dohrání na vedlejším hřišti spadli do dolní skupiny i oni. Pro zábavu ostatních týmu Atruc z Plzně přivezli i zábavnou hru, párové chytání na čápa a chytání mezi těla 😉 (fotky zde)

Abychom nebyli dlouho smutní z prohry, porazili jsme v dalším zápase rakouské Lokomotive Stoli a den zakončili opět remízou se Spin&Trink.

Po výborné večeři jsme se odebrali do blízkého parku, jako partička týnejdžrů obsadili lavičky a nad lahví vína jsme povídali a povídali.

Do spací haly jsme dorazili poměrně brzy a proto, abychom nevěnovali příliš času spaní, jsme hráli další hazardní hry ;), Přece jsme do Vídně nepřijeli spát!

V neděli jsme si mohli o něco přispat, některým to ale nedopřál jakýsi tým, který vstával už asi v 7 hodin. Den jsme začli výhrou nad Atruc a v kolečku Dr.Úd trefně poznamenal, že turnaji dvakrát stejný tým neporazíš. S úsměvem jsme rozpustili pozápasové kolečko zakončené další hrou, tentokrát to byly buldozery.

Po delší pauze strávené opět v bazénu jsme opět vyhráli, tentokrát nad týmem Soimii Patrei z Rumunska.

Jít do bazénu byla tentokrát víc než povinnost, protože vyzkoušet tobogán jsme prostě museli 😉 a dali si ještě jeden Team drink, abychom využili nabídky místního báru.

Poslední zápas před námi a Nela nám přišla říct, že tohle jsou ti, kteří nás ráno budili. To nás teď povzbudilo, v kolečku si pořádně zakřičeli Zagato, soupeře jsme trochu vyděsili a šli jsme na to. Přetahovali jsme se o každý bod, zadarmo ho dát nechtěli, ale nakonec jsme tým s jabkem na zádech Styrian5 udolali 6:4.

Dolní skupinu jsme tedy vyhráli a skončili na 9. místě ze 14ti týmů. Cenu Spirita si zaslouženě odvezli Atruc.

Zdeněk, Aleš, Jardáč, Petr, Hruška, Ráťa, Helča, Hanka, Danka a Aswee si zaslouží poděkování za skvělej víkend, za krásný akce a pěkně chycený body.

A speciální dík patří i Ditce která s námi jela jen tak, protože nás určitě má hrozně ráda 😉

napsala Lída.

Napsal PítrPí.

Žlutá ponorka – turnaj silně obsazený s mezinárodní účastí. Turnaj oblíbený, jak v našich končinách, tak i u zahraničních hráčů. Tradičně hraný v Plzni, kde dvě velké haly poskytují dostatečný prostor pro 24 týmů, které se letos účastily.

No a teď jak to bylo s námi. Pro některé z nás to byl návrat na místo činu, protože předchozí víkend jsme zde na halovém mistrovství ničili koho šlo, až na pár urputných soupeřů. Tentokrát se nám však tolik nedařilo. První hrací den, tedy ten sobotní, se ukázalo, že to asi nepůjde úplně hladce. Při odehrávání pozdějších zápasů se ukázalo, že non-stop systém, kterým se hrálo, není úplně spřátelený s naší kondičkou. Nevím jak ostatní, ale já už jsem v posledním utkání sotva šoupal nohama. Na druhou stranu holky se na ponorce „pochlapily“. Nejenže přijely v počtu, který jim umožňoval si oddechnout a občas i střídat, ale navíc předváděly na hřišti dobré výkony. Takže tímto děkujeme Nele, Ivě, Máje, Hance, Marti a Lucce za to, že se snažily, abychom neodcházeli ze všech zápasů z propastným bodovým rozdílem. 🙂 Na druhou stranu chlapům se nějak nevyvedla organizace a tak nás přijelo o něco méně než bychom potřebovali. A navíc jsme měli několik zraněných nebo brzy zraňených. Chudák Márfy dokonce zprvu nechtěl vůbec hrát, nicméně okolnosti ho donutili k tomu, aby se nám ukázal i na hřišti. Pak se nám ještě dozranil Martin, který při pokusu o rybu byl postřelen imaginárním střelcem a nepřijemně dopadl a dozranil si nohu. Nicméně jsme zjistili, že je to rozběhatelné, když je třeba. 🙂 No a co se mě týče, snad radši ani nemluvit. Nejenom, že jsem prošvihnul první zápas, ale navíc jsem po třech náročných utkání nebyl schopen se ani pořádně rozběhnout. Takže nám v plné síle zůstali na hřišti jenom Petr Z., Jirka Hruška a Steve, což opravdu není ideální počet pro non-stop systém.

Každopádně první den jsme dosáhli hned dvou úspěchů. Prvním z nich je poražení TREE 8:6, protože od nich se prostě nencháme porazit, i když v celkovém pořadí skončili o hezkých 13 míst nad námi. A druhým úspěchem je zamotání hlav organizátorů, když jsme vytvořili hezké tříčlenné kolečko ve skupině, ve kterém se muselo rozhodovat až na skóre. Bohužel z tohoto jsme vyšli jako poslední, takže jsme v neděli hráli v dolní skupině. V cestě nám překáželi nakonec třetí Drehst’n Deckel, kteří předvedli strhující semifinále, Spirit on Lemon, Outsiterz a Atruc.

V neděli jsme se jako první potkali s Pickupem, který nás bohužel překvapil a porazil. Možná to můžeme trochu svádět na únavu. Ale spíš bych řekl, že se nám prostě nechtělo. Podobně to vypadalo i s týmem Hund Flach Werfen. Ale pak to přišlo! Naprosto vynikající, intenzivní, běhací a napínavý zápas o krásné 23. místo. A tady jsme předvedli snad nejlepší frisbee, co jsem se sedmou zažil. Alespoň co se nasazení týče. Nikdo nic nevypouštěl, chtěli jsme urvat každý bod. Nutno podotknout, že to co říkám o nás, se dá říct i o soupeři, což vedlo k zápasu, který se rozhodně netvářil jako zápas o 23. místo, ale spíš o třetí. Takže prostě super. A navíc se nám dokonce zadařilo a nakonec jsme DJ Dahlem skutečně porazili. Takže konečné 23. místo.

Nakonec je třeba ještě říct, že náš týmový maskot Agáta, byla tento víkend poprvé propuštěna z lůžka po operaci a celkové narkóze, kterou prodělala během týdne před Ponorkou, takže nám chybělo pořádné Agátí fandění, protože se ještě nemohla příliš namáhat. Ale na příštím turnaji už jistě bude všechno v pořádku. A navíc, co by byla Agáta za sedmačku, kdyby jí něco nebylo. To by nemohla být čestnou členkou našeho lazar-týmu. 🙂

Na závěr ještě zmínit, že spirit si odvezli Sesquidistus a konečné pořadí, alespoň prvních 4 míst:

1 Soul Gringos
2 Mosquitos
3 Drehst’n Deckel
4 Hallörchen

…

23. Pražská 7
24. DJ Dahlen

Napsal PítrPí.

Začátek tohoto turnaje měl už předehru v Praze, kde jsme asi týden před turnajem zjistili, že nám zoufale chybí ženy … hráčky frisbee, co by s námi jely na tento německý turnaj. Všechny byly zraněné, nemocné, učily se na zkoušky nebo dováděly na horách. Hledali jsme posily i v jiných týmech, ale všechny slečny, co měly čas, jely na souběžně pořádaný turnaj Prague Winter. Na turnaji v Ilmenau se hrálo stylem easy mix, což znamenalo mít aspoň dvě holky do týmu (vždy musela být jedna na hřišti). Nakonec jela Helča a další dvě holky jsme draftovali až na místě.

Odjezd byl v pátek 27.1.2012 po tréninku. Konečná sestava zněla: Martí, Hruška, Petr Z., Márfy, Jirka S., Horst, Aleš, Steve a Helča. Do Ilmenau jsme po menší okružní jízdě po městě dorazili kolem jedné, asi do tří jsme ještě tmelili kolektiv pivem a stolním fotbálkem. Následoval zasloužený spánek.

Ráno první zápas proti Stoneheads (Karl-Marx-Stadt) jsme hráli sice dost rozespale a zbrkle, ale soupeř na tom byl naštěstí ještě o dost hůře a tak jsme vyhráli 16:4. Druhý zápas proti Fichten (Ilmenau) byl už lepší, ač to dle výsledku není na první pohled viditelné. Výhra 16:8 potěšila a mírně uklidnila. 🙂 Do třetice nás čekali Forest Dive Back (Exil Ilmenau). To už bylo jiné kafe. “Staříci” z Ilmenau nám byli více než dobrými soupeři a udolali nás 13:6. Obě strany dělaly chyby, my bohužel víc. Nabuzeni jsme nastoupili do našeho předposledního sobotního zapasu. Dobrým začátkem a více uklidněnou hrou než v předchozím zápase jsme potrápili tým Endwurf (Weimar), který podlehl tlaku Agáty 13:7.

Poslední představení dne proti Paradisco (Jena), kteří drželi šňůru neporazitelnosti, bylo velmi obtížné. Do zápasu jsme naskočili aktivně, ale soupeř nás i tak svou hrou a zkušenostmi zastínil. Paradisco již od začátku tlačili a svou užasnou obranou nám nedávali mnoho prostoru. Konečným výsledkem 13:5 v jejich prospěch nám mírně srazili hřebínky. Ale i tak jsme se nemuseli za své vystoupení stydět. Lépe proti nim do té doby nedopadl nikdo, ba naopak. Výsledek 21:5 byl jedním z nejhezčích za celý den.:)

Po odehrání našich zápasů a osprchování se jsme vyrazili na nákup a na obhlídku města. Zakončení dne patřilo večeři a párty, která ale začínala až kolem jedenácté. Na párty vyrazili reprezentovat Helča, Martin, Jirka S., Petr a Aleš. Márfy, Hruška a Steve nedokázali překonat lenost a opustit spacáky. A to proti jejich lenosti bojoval i zbytek týmu, který se snažil kluky vyhnat pomoci sněhu a mírného násilí. 🙂
Jak probíhala párty a v kolik kdo přišel se zeptejte Martina, který ráno vypadal, že tam zůstal nejdéle ze všech. (Ač to pochopitelně nebyla pravda – s Jirkou jsme tam sice vydrželi až do zavíračky, ale párty stejně vyhrál tým Endwurf, který setrval také až do zavíračky, ale v kompletním počtu dvanácti hráčů (!!!). Sedma (všichni kromě spáčů a mě) se na párty blýskla skvělým karaoke, které musela na žádost publika jednou zopakovat – pozn. Martí)

Ráno nás čekal hned první zápas, a to proti našim oblíbencům Hallunkenům (Halle), kteří měli v týmu spoustu slečen. Proti jejich zónové obraně se nám špatně hrálo, ale i tak jsme s nimi dokázali dlouho držet krok. Ke konci zápasu však přišly dva momenty, které budou v kuloárech omílané ještě asi dlouho. Nejdříve si jejich hráčka nahlásila celkem sporný útočný faul (Stevem) a chvíli po něm si Hallunkeni nahlásili time-out, což by bylo ok, kdyby do konce zápasu nezbývalo 1,5 minuty. Pravidla turnaje to sice nezakazovala, ale jako fair play nám to rozhodně nepřišlo. Za stavu 9:7 pro soupeře nám bylo jasné, že je rozhodnuto a ukončili tím zápas ku svému prospěchu. To nás roznítilo, protože nemožnost zabojovat a srovnat je mnohem horší, než prohrát vlastními chybami nebo špatnou obranou. Poslední tři přihrávky soupeře jsme už téměř nebránili a prohráli 10:7.  Zklamaní jsme šli odpočívat a spát.

Druhé vystoupení dne proti WegWerfGesellschaft (München) už bylo spiritovější, ale rozhodně ne pomalé nebo nudné. Vyrovnaný zápas skýtal sice krom několika výborných obran a útoků i pár hlášek, ale ihned vyřešených. Prostě krásný intenzivní zápas, který byl pár minut před koncem 9:9. Poslední útok WWG jsme z posledních sil odrazili a následně skórovali, což vyvolalo vlnu eufórie. Toto vítězství (10:9) nás posunovalo do boje o 5. místo.

Forest Dive Back – tým, který nás již jednou porazil. Právě ten nás čekal do posledního boje. Nastoupeni s dobrou náladou a optimismem jsme naskočili na palubovku vybojovat páté místo. Co se ale nestalo, zápas se nám nepovedl dle našich představ. Také lepší kvalita a zkušenost hráčů soupeřova týmu byla znát. FDB z Ilmenau nás rozdrtili výsledkem třídy, přesný počet bodů si nikdo nechtěl ani zapamatovat. Ale spirit byl úžasný! Oba týmy makaly na plný plyn. Zpěv němců v závěrečném kolečku a společná fotka krásně zakončily celý turnaj.

Úplný závěr byl zakončen vyhlášením, šampaňským ve sprše a odjezdem. Po zhodnocení umístění, tedy šestého místa z dvanácti, jsme si imaginárně potřásli rukou. Vyhráli jsme něco jako německou FUJárnu. Tzn., porazili jsme všechny slabší nebo podobně silné soupeře. Týmy, které jsme nedokázali přehrát, vyhrávaly většinou nad ostatními rozdílem třídy.

Sportu zdar, Ultimate zvláště

Hruška

• Pár fotek od Petra

Napsal Lesy.

Druhý lednový víkend se Pražská sedma účastnila druhého vydání Fujárny. O tom, že halová sezona je v plném proudu svědčí i fakt, že pro část týmu šlo již o druhý turnaj v roce 2012. Na oficiálně open akci jsme se sešli v příjemně namixované sestavě: Hanka, Lucka, Martina, Zdeněk, Pepík, Marfy, Martin plus zkušení handleři Steve a Martí. Na večerní zápas nahradil kulturního Zdeňka studující Jardáč.

Jako tradičně nás čekala pětičlenná dopolední skupina a jeden zápas o umístění. Přestože turnaj měl o něco slabší obsazení než minulá edice a měli jsme dva měsíce na sehrání, na konečném výsledku se to příliš neprojevilo. Po odevzdané porážce s favoritem Žlutou zimnicí (notně posílenou Chlupatou žábou), sympatickém nástupu proti Tree A, povinné výhře proti začátečníkům DND a napínavé porážce v posledním bodu od FUJů nás opět čekal souboj o celkové 7. místo. Tentokrát se nám podařilo se včas a v dostatečném počtu sejít, a přestože žďárské Pecky bojovaly a podařilo se jim pár úžasných chytů v zóně, nakonec jsme si nejtěsnější vítězství uhájili.

Celý den nám celkem pěkně pracoval útok, dařilo se nám udržet počet nevynucených chyb v rozumných mezích. Hráli jsme hodně a úspěšně dlouhou, což bylo asi částečně způsobeno nedostatkem handlerů a tím, že často nebylo komu oddumpovat. Obrana byla spíš vlažná, občas jsme zkoušeli nasadit i zónu, zkušenějším týmům ale příliš problémů nedělala.

Konečné pořadí

1. Žlutá zimnice
2. Kulatá šachovnice
3. TREE B
4. FUJ
5. TREE A
6. Dreamteam
7. Pražská sedma
8. Pecky (Spirit of the game)
9. DND
10. Juniorky

Uvidíme, jestli se nám podaří na stoupající trend v umístění i v kvalitě hry navázat za měsíc, na Fujárně III.

Napsal Lesy.

Napsal Jardáč.

Na open kvalifikaci do Cerekve se náš tým sešel ve vynikajícím složení, z tahounů týmů snad nechyběl nikdo (Ondra, Martin, Radek, Franta, Ráťa, Jirka, Hruška, Márfy, Aleš, Jardáč, Petr a Lesy), a tak cíl nemohl být jiný, než postoupit. Ovšem soupeři si nejsíš usmysleli totéž…

Začátek slibný, první sobotní utkání proti růžovým TREE rozhodují soupeři svými záhozy a konečný stav 9:6 nás katapultuje mezi favority naší tříčlenné skupiny. Naše sebvědomí však dokonale zkrouhl druhý zápas s Figurkama Slonů. Přesněji řečeno oni běhali a my se povětšinou dívali, takže debakl 6:9.

Tedy druzí ve skupině a v mnohými obdivovaném pavoukovi zápas navíc se Žlutou Zimnicí B. Jejich zónová obrana nám seděla, takže jsme si ze začátku vytvořili náskok, což se při našem stylu hry na konci hodilo. Do posledního sobotního zápas s ATRUC jsme vstupovali jako outsideři, čemuž nasvědčuje i úvodních pět atrucích bodů v řadě. Avšak pak se naštval Ondra, čímž hecl i zbytek týmu, a nakonec ze stavu 7:8, při posledním bodu a obraně, jsme vytěžili malý zázrak v podobě 9:8. Následný karban ve vesnické hospodě byl jen příjemným zpestřením nastalé atmosféry.

V neděli nám ke kvalifikování stačil vyhrát jediný zápas (z nejvýše tří). Nepříjemný budíček pod větráky nás probral už v 7, to ale nepodlomilo naše tvrdé odhodlání a do prvního zápzsu s 3SB jsme vlítli jak tajfun do Krkonoš. Za odměnu nám byl výsledek 11:5, jistota nejhůř druhého místa a finálový zápas s FUJ B, který Ondra zkušeně (možná za cenu bonboniéry a kytky) přesunul z 15:00 na pravé poledne. V něm šlo hlavně o to se nezranit, čemuž napovídal rychlý spád hry, a naše prohra o tři turnovery.

Cíl splněn, uvidíme se v Brně!

Napsal Jardáč.