PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsala Lída.

Aby zahraničních turnajů nebylo málo, vyrazila naše posádka ve složení pánů Martina, Franty, Pítra, Márfyho, Petra Z a Zdeňka a dam Páji, Lídy, Kláry do bavorského Bayreuthu. Jako motivátor se k nám připojila Ditka.

Ač vyjela téměř hvězdná sestava, výsledky podle toho nevypadaly. Nebyli jsme sehraní, trénované taktiky nefungovaly, a tak nezřídka byl vidět na hřišti pěkný zmatek. Ani vylosování skupiny pro nás nebylo příznivé. Potkaly nás kvalitní týmy jako Gummibärchen nebo Unwucht Erlangen. Ani Disc-o-fever jsme nedokázali vrátit tu poslední porážku z Ilmenau. Po sobotě jsme tedy skončili na čtvrtém místě ve skupině a mohli jsme se vydat do spací haly, na večeři, a hlavně na vánoční trhy.

Večerní párty a tequilla za 0,5 eura byla na oslavu celého Nikolausturnieru, který Bayreuth Baybees pořádali již po 18.
V neděli jsme byli poněkud společensky unavení a hra nevypadala o moc lépe. Nakonec jsme přeci jen ukořistili jednu výhru, kdy nám soupeřem byli právě domácí Baybees a náš téměř hvězdný tým obsadil 10. místo.

Osobně si myslím, že naše hra v tomto složení mohla vypadat lépe a opět víme na čem pracovat. Doufejme, že do příštího roku natrénujeme a zopakujeme to legendární vítězství někdy před 4 roky.

Napsala Lída.

Pár fotek

Napsal Aleš.

Protože to nikdo jiný neudělal a vzpomínky se vytrácejí, alespoň krátký pozdní report z turnaje ve Wolkersdorfu, než to všechno zapomeneme. Informace jsou kusé, neb se turnaj konal skoro před měsícem, 24.-25.11.
Na tradiční turnaj pořádaný rakouskými SPIN ve vinařském městečku kousek od Vídně jsme vyrazili v sestavě: Zuzka, Hanka, Pítr, Franta, Marfy, Petr, Aleš a Hruška. Z Opic jsme si půjčili Káju, neb ostatní naše děvčata úspěšně reprezentovala na PD Hale (3. místo a výhra nad PD, report taky asi žádná nenapíše… 🙂 ). V sobotu večer přijel Martin, který byl ještě toho rána v Tallinu, aby si to cestování pořádně užil.

V sobotu jsme hráli ve skupině s Kreuz & Quer Regensburg, Upsadaisy a týmem Spezi, ze kterého se vyklubali mnichovští Tiefseetaucher. Hrálo se nonstop 22 minut easymix, nejméně dvě holky na lajně.

První zápas v sobotu ráno proti Kreuz & Quer Regensburg jsme vyhráli, to je všechno, co si pamatuju.
Druhý zápas proti Spezi už byl mnohem vyrovnanější, mnichovský tým méně kazil a porážka byla na světě. Ale o moc nebylo.
V třetím zápase s nejlepším týmem turnaje Upsadaisy jsme moc neměli šanci. Začali jsme ale bránit zónu, což je ukázalo být velice dobrým nápadem.

Výsledné 3. místo ve skupině nás poslalo do posledního sobotního zápasu proti Styrian High 5. Tým s jablkem na dresu měl v sestavě jen asi 3 kluky a pak ne moc zkušené holky. Hráli taky zónu, ale s tou naší měli velké problémy, takže bitva zón pro štýrský tým skončila značnou prohrou.

Následovala party ve sklípku s převleky ve stylu komixových hrdinů a naším týmovým převlekem za Simpsonovi.

V neděli nás rozpis poslal do dvou zápasů proti místním SPIN, rozděleným na Spin & Trink a Trink & Spin. Ukrutná kuřecí zóna s holkama v zámku fungovala čím dál líp, výsledkem byla dvě vítězství a zápas o 5. místo opět se Spezi. Čekal jsem velice těsný zápas, ale ani oni nevstoupili dvakrát do téže řeky, se zónou si poradit nedokázali a přesvědčivé vítězství bylo naše.

Takže 5. místo z 12. Kromě dvou zápasů ve skupině jsme všechno vyhráli a osobně se mi hra líbila, obrana byla super a v útoku jsme moc nekazili, hlavně v neděli jsme dokázali hrát slušně a vyhrávat proti relativně silným týmům. Fajn turnaj. A taky příjemné městečno Wolkersdorf s místním vínem, zámkem a svařákem. Pokud nás budou chtít, určitě pojedeme i za rok.

Napsal Aleš.

Napsal Aleš.

Rok se s rokem sešel a aby nám nebylo líto, připravil nám Kraky opět turnaj O vánoční trubku. A s vidinou výhry dortu v trubkovském stylu jsme se stejně jako loni s nadšením zúčastnili. Účast byla kamuflována jako sehrávací turnaj B-teamu před hradeckou řeží o postup na mistrovství republiky. Pokus o kultivaci té sběře (Jana, Lucka, Klára, Lída, Martina, Marfy, Lesy, Horst, Petr, Michal, Aleš, Bebe, Luboš), co tam byla, si vzal na starost Lesy, který se snažil vylepšovat herní projev zejména po taktické stránce. A v neposlední řadě taky náladu v týmu. Pokyny nás ale nepřetěžoval, zřejmě tuší, že víc než jeden za zápas nikdo neudrží…

A i když se turnaj nekonal v krásné hale ve krásném Rtyni v Podkrkonoší, ale v Radotíně, bylo nás 13 a ne 7 a ½, točili Gambrinus za 25 místo Krakonoše za 16, Jaroušek se neožral a nezranil a byla menší zima, bylo to vlastně stejné jako loni.

První zápas jsme hráli opět s TREE a stejně jako loni to o trochu prohráli.

Druhý zápas jsme hráli opět s Trubkama a stejně jako loni to o trochu prohráli.

Třetí zápas jsme nehráli s Márovým harémem (a.k.a. Czech Republic U18 women), ale s FUJ. Fan to byla jenom ze začátku, kdy jsme se přehledem proměňovali útoky a vedli o 2 body. Potom jsme neuváženě nasadili zónu, což je inspirovalo a Xao na markru se ukázal být neřešitelným problémem. Asi stejně jako Zimnice vyznáváme taktiku „zhoršený útok v 2. polovině hry“.:)

Čtvrtý zápas jsme nehráli s Žábou, ale s ČaG, což neznamenalo České arcibiskupské gymnázium, ale Čuk a Gek. Taková juniorská skororeprezentace plus Ráchel. Tým, který to všechno předtím rozsekal. Pořád jsem na pochybách, jestli jsme hráli tak dobře nebo oni na to tak kašlali, ale zápas to byl vyrovnaný. Ale nakonec se mládí přeci jen ukázalo zkušenějším.

Nezbývá tedy než ocitovat konec loňského reportu: „Z turnaje jsme si tedy nakonec odvezli hezké páté místo a potvrdili si, že i B tým dokáže něco sehrát a semtam se na jeho hru dá koukat„.

Pár fotek

• Lída

Napsal Aleš.

Napsal Lesy.

O prvním listopadovém víkendu se skupinka statečných vydala do východního Německa sbírat cenné turnajové zkušenosti. Sedmu na turnaji v Ilmenau reprezentovali Aleš, Horst, lesy, Lída, Márfy, Martina, Petr Z. a na poslední chvíli naše řady rozšířil čestný host Bowman. Na pět zápasů se k nám na turnaji přidal také Michael z Ukrajiny, zapůjčený týmem Paradisco Jena. V Ilmenau se hraje systémem nonstop, s minimálně jednou dívkou na hřišti, v sobotu 21 a v neděli 25 minutové zápasy. Prostě zahráli jsme si všichni do sytosti.

Ilmenau je příjemné městečko uprostřed kopců a lesů Durynska, jehož největším lákadlem je místní technická univerzita. Pro nás je zase pozitivní, že univerzita oplývá krásnou moderní sportovní halou a místní komunita zde pořádá turnaje v ultimate. FreezeBee je turnaj spíš začátečnický, na tomto ročníku se sjela příjemná směs amatérských a masters týmů, prostě lidí, kteří se hrou především baví a nepotřebují vyhrát za každou cenu. Na hřišti proto občas chyběla kvalita přihrávek ale nikdy nadšení a spirit.

Na místo jsme dorazili v sobotu po jedné hodině ráno a vzhledem k tomu, že jsme figurovali v dopolední skupině, jsme se záhy odebrali do spacáků. Sobotní zápasy měly zvyšující se obtížnost, totéž by se snad dalo říct i o kvalitě naší hry. Začali jsme proti nejslabšímu týmu na turnaji, Endwurf z Weimaru, které jsme i přes poměrně rozespalý výkon porazili. Ve druhém zápase s Airguides Erfurt jsme teprve dostali tu správnou facku a porážka o bod od tohoto začátečnického týmu nás celkem probrala. Ve třetím zápase s mnichovskými WegWerfGesellschaft jsme sice také prohráli bodem v posledních třech přihrávkách ale předvedená hra už trošku začínala připomínat halový systém.

Zápas s pořadatelským týmem Forest Jump pak patřil mezi naše nejlepší na turnaji, a po pauze na oběd jsem na tuto jistou výhru navázali srdnatým výkonem (aspoň v první půlce) v souboji s o dvě třídy lepším týmem Disc-o-Fever z Würzburgu. Volný zbytek dne většina využila k návštěvě města, odehrálo se i pár intenzivních zápasů ve stolním fotbálku. Po příjemné večeři v místní grillstube následovala pirátská párty. I přes vidinu prvního ranního zápasu nás nejzdatnější jedinci reprezentovali až do čtyř do rána. Díky dobrému skóre jsme skončili ve skupině třetí a čekalo nás čtvrtfinále s týmem Gummibärchen 2. Borci z Karlsruhe nám názorně předvedli naše nedostatky ve fyzičce a ve vyrovnaném zápase nás prostě uběhali.

Zbyly na nás tedy boje o 5-8. místo a místní masters tým Forest Dive Back. V tomto utkání jsme po celkem koncentrovaném a taktickém výkonu uspěli, ale poslední zápas s WegWerfGesellschaft o konečné umístění už byl nad naše síly a skončil velkým bodovým rozdílem.

Celkově bych naše vystoupení na turnaji hodnotil spíš pozitivně. Na hře by se samozřejmě dalo najít mraky chyb, od váznoucí organizace hry a vlažné obrany přes nefungující middlovské návazné náběhy až po individuální házecí a chytací nedostatky jednotlivých hráčů. Podařilo se nám ale obhájit 6. místo z minulého ročníku a jako první setkání s halou v této sezoně turnaj posloužil perfektně.

Napsal Lesy.

Po dvou letech jsme se vrátili do haly v Lipsku, tentokrát s cílem napravit si reputaci a zahrát co nejlíp to půjde. Přes mírné zmatky a čachry se sestavami (přeci jen jsme souběžně posílali ještě jeden tým do Ilmenaou a část sedmy bloudila po Brněnských luzích a hájích v rámci TMOU) se nám podařilo vyjet ve složení Iva, Lucka, Klára, Pája, Ondra, Pítr, Pavel, Martin a hlavně posily ze 3SB Áňa a Mari (ještě jednou díky 😉 ). Měla s námi vyjet ještě Helča, ale bohužel byla den před odjezdem zákeřně přepadena nemocí.

Sobota

První zápas nás čekal v sobotu těsně před půl druhou hodinou odpolední a potkali jsme se v něm se starými známými Endzonis – teda, s mladší variantou našich starých známých. První halový zápas v letošní sezóně byl napínavý a vyrovnaný od začátku do konce, Pavel exhiboval parádním greatest a dostali jsme se do dvoubodového vedení. To jsme ale zvládli prošustrovat a ve výsledku o jeden bod prohrát.

Po dvouhodinové pauze už na nás natěšeně čekala omladina Saxy Divers – tým Pizza Valiento & friends Pizza Volante. Tady jsme neponechali nic náhodě – nechtěli jsme podstatně mladší tým podcenit. Podařilo se nám dobře nastoupit a několika podařenými dlouhými jsme si zajistili vedení a zápas jsme celkem v pohodě vyhráli. Ale jak dávaly tušit ostatní zápasy mladého týmu – ještě že jsme se s nimi potkali na začátku turnaje, v průběhu víkendu se podstatně zlepšili a bez větších problémů si poradili i s Endzonis.

Jako následujícího soupeře jsme potkali RaW (Relax and win), zkušené mástry, jejichž přesné hody a “elka” v zóně jsme nezvládali pokrýt. Naštěstí náš útok šlapal taky jak měl a zápas byl vyrovnaný – prohráli jsme rozdílem jednoho bodu a neměli jsme se za co stydět.

Souboj s neznámými Funaten měl klidný průběh a téměř nic si z něj nepamatuju. Ale vyhráli jsme a to se počítá ;).

Poslední sobotní zápas byl s Hallunkeny a pokud jsme chtěli postoupit do horní osmičky nezbývalo nám než vyhrát. Naštěstí se nám dařilo pronikat obranou Hallunkenů bez větších obtíží a zároveň jsme je při naší obraně trochu potrápili, díky čemuž jsme nakonec vyhráli a zařídili si třetí místo v šestičlenné skupině.

Párty

Doprava z haly do spací párty byla poměrně nudná, tak jsme si ji zpestřili bojovou hrou “setřes auto co jede za tebou”. To odbočíte vpravo, otočíte se o 180°, vjedete do pruhu pro odbočení vlevo a odbočíte doprava. Doma nezkoušejte… (prostě se mi navigace chytla v blbý moment, no…).

Pártyovali jsme statečně až do pěti do rána, kdy odpadl poslední plevel a z následného deathmatch souboje mezi asi 4 němci a Klárou vyvstal jasný vítěz párty – Klára.

Neděle

V nedělním čtvrtfinále jsme narazili na organizátory Saxy Divers a čekal nás intenzivní a vyrovnaný zápas, který bohužel poněkud kazily hlášky (některé nesmyslné) a zbytečné diskuze o pravidlech. Nicméně jsme si nenechali vzít bojovnou náladu a s náskokem dvou nebo tří bodů jsme postoupili do semifinále. Do cesty se nám opět připletli RaW. Věděli jsme že to půjde, že musíme dávat pozor na jejich holky, na overy a na sekery. Bohužel jsme v tomhle zápase nakupili takové množství chyb, až to nebylo hezké. RaW zaslouženě vyhráli rozdílem asi 4 bodů jednoho jediného bodu.

O třetí místo jsme se utkali s Goldfingers. Zápas opět vyrovnaný, vybudovali jsme si drobný náskok, který se nám podařilo udržet až do konce času, takže skvělé třetí místo (a pár stesků od RaW, že jsme proti nim měli hrát finále my a ne Endzonis, které porazili tuším 23:10 21:10).

Pořadí

1. RaW
2. Endzonis
3. Prague 7
4. Goldfingers
5. Halle (+ Beerrace +SPIRIT)
6. SAXY DIVERS
7. Dresden
8. Huck jemischt
9. Pizza Volante
10. Erdferkel
11. 7 Todsünden
12. Funaten

P.s.: A konečně se mi podařilo narvat to v té hale overem do stropu! 🙂

Napsala Marťa.

„Olgoj je nejlepší turnaj, pojeďte, je to turnaj za odměnu“. Kdo poslechl, nelitoval, kdo nejel, přišel o víkend plný písku, srandy, sluníčka, koupání, bruslení a i trochu toho ultimate. I přes předpověď počasí se v pátek kvečeru roztrhly mraky, sluníčko lákalo na cestu a Sedma vyjela dvěma auty směr Plzeň. Jelo nás jen devět, Jirka S., Márfy, věčně zraněný Hruška, Pítr, Lesy, Lída, Lucka, Klára s bolavým kolenem a Martina. Naštěstí se na písku hraje jen v pěti, takže poté co jsme si vyžádali pomoc Ondry z Opic a občasnou výpomoc Ivy s Leou, jsme mohli v pohodě hrát.

Do ranního zápasu jsme nastoupili plni radosti a síly, dvakrát jsme přeběhli hřiště a sil začalo ubývat, ale co nestačily nohy doběhnout, rybička zachránila, později už někteří padali do písku jen tak. Bohužel jsme hned první zápas, tak jako všechny ostatní, prohráli. Naštěstí jsme si mohli zahrát s tradičním olgojovským týmem Little Secret. Hezky nám po zápase zazpívali písničku a dostali jsme od nich i maličkého nafukovacího krokodýlka na památku. V neděli poslední zápas o sedmé místo s Chlupatou žábou byl velmi vyrovnaný, prohráli jsme jen o jeden bod.

Mezi zápasy ti aktivnější z nás vytáhli brusle, většina se šla koupat do řeky a odpočívat, někteří dokonce hráli Agricolu nebo Bago.

Večerní párty nezklamala, a hlavně ani P7 nezklamala, Pítr s Klárou vyhráli párty a domů si odnesli krásný diplom. Patří jim velké uznání, neboť ráno vstali a nastoupili hned do prvního zápasu.

Pivní závod byl netradiční, velmi zábavný a i zde si Sedma vedla celkem dobře. Dvě dvojice musely ve dvou „překotrmelcovat“ šířku hřiště a na druhé straně pátého člena zahrabat do písku.

I když jsme skončili 8., hra nás bavila, každý si skočil rybu a přece jen jsme nějaké to první místo také urvali! Ještě několik dní potom jsme všichni nacházeli zrnka písku, která nám připomínala pohodový víkend.

Pořadí:

1. Prague Devils
2. 3SB
3. SOFT
4. Žlutá Zimnice
5. Little Secret
6. Atruc
7. Chlupatá Žába
8. Pražská 7

Fotky

Hruškova galerie
Napsala Marťa.

napsal Horst

Letos se Pražská 7 poprvé zúčastnila začátečnického turnaje Partie pinčlů. V pátek jsme se ve
složení Lída, Lucka, Michal a já sešli na nádraží s Hruškou a jeho spoluhráči ze Stromasek. Do vlaku
přistoupil ještě Aleš, který ho z práce stihl jen tak tak. Po příjezdu do Hradce jsme se vydali do centra
ulovit něco k večeři. „Burgerárně“ jsme udělali kšeft a většina odjela rovnou do haly, kde na nás už
čekala Hanka.

Ráno jsme se probudili do hustého deště, který nás ale neodradil a do prvního zápasu jsme díky
prohibici nastoupili v plné síle a s velkými ambicemi. Marfyho posádka (Lesy, Martina, Pítr a Martin)
dorazila včas i přesto, že cestou musela řešit defekt pneumatiky. Naším cílem bylo skončit ve skupině
Čmelda první nebo druzí a tím si zajistit nejhůře 8. místo. Začali jsme nadějně, v prvním zápase jsme
porazili pořadatele turnaje (Kulatá šachovnice) a vrátili jsme jim porážku z Budějovic. Před druhým
zápasem se nás snažili Trubky zastrašit 15ti minutovým „brífinkem“ při kterém si kreslili a ukazovali
taktiku. Tím jsme se zastrašit nenechali, dokonce ani jejich velkým počtem a dosáhli jsme na další
výhru. Během třetího zápasu déšť ustal a jElita jsme ani nepustili do vedení a pokračovali jsme na
vítězné vlně. Po pauze na oběd se trochu oteplilo a chvílemi se na nás podívalo i Slunce. Změna
počasí nás zaskočila stejně jako zónová obrana, díky které nás Lamy zlomily. Po porážce jsme se už
nějak nedokázali vzchopit a poslední zápas jsme prohráli se Střelkou a tím jsme přišli o jasný postup
do horní skupiny o 1. až 8. místo. Poslední šanci na postup nahoru nám sebrali TREE, které ve skupině
Brumda dokázali získat lepší poměr skóre než my a tak jsme bojovali ve střední skupině o 9. až 13.
místo.

V neděli bylo počasí přívětivější už od rána. Měly nás čekat 3 zápasy, ale protože Záře B byla z důvodu
několika zranění početně omezena, sloučila se s „Áčkem“, které nás v prvním nedělním zápase
porazilo. Druhý a poslední zápas s Mamas & Papas jsme podcenili a zkušenosti zvítězili nad naším
mladým týmem.

Naše hra byla skvělá, ale množství osobních chyb, především kvůli mokrému disku, nám zabránili
v základní skupině dominovat. I přes ne příliš kvalitní jídlo, nepovedené počasí a prohibici jsme si
turnaj užili, jak se patří. Výsledné 10. místo si zasloužíme.

napsal Horst

Napsal Aleš.

Jsouce převážně mixový tým jsme se vypravili na jih na mistrovství České republiky mixed v počtu 27 lidí, což je počet dlouho (spíš nikdy předtím) nevídaný. 27 lidí se rozdělilo na 2 týmy, tým Omega byl prohlášen za Pražská 7 A a bojoval v sestavě: Ondra (C), Pavel, Zdeněk, Lesy, Michal, Hruška, Dan, Aleš, Malá, Martina, Pavla, Helena a Lída.

Celkem se mistrovství zúčastnilo 19 týmů a pořadatelům z 3SB se podařilo zajistit 3 fotbalová hřiště v centru Budějovic. My jsme hráli převážně na hřišti č. 1 a 2 přímo na dohled centra a spací haly (čas se dal kontrolovat z hodin na věži na náměstí), za což pořadatelům náleží dík.

Rozpis skupin byl pro nás relativně přívětivý a tak cílem pro zápasy ve skupině bylo skončit na druhém místě a zajistit si co nejlepší pozici do baráže o postup do horní osmičky. Plán dostal povážlivé trhliny hned po prvním zápase s Kulatou Šachovnicí, který jsme zahájili v tradičním sedma stylu „první zápas na turnaji hrajem strašně“, spáchali hned na začátku několik turnoverů po nepodařených dumpech a prohrávali o 4 body. Což se ukázalo jako fatální, v druhé polovině zápasu jsme náskok mazali a mazali, ale vyrovnat se nám nepodařilo.

Ve druhém zápase nás papírově slabší pořádající 3SB B překvapili rozsáhlou sestavou a slušným výkonem, ale i přesto jsme zápas s přehledem dotáhli k vítězství.

Poté pauza a po pauze zápas s favoritem skupiny FUJ A. Hodně rychle se ukázalo, že tohle opravdu bude dost problém, FUJové byli bohužel někde jinde a jejich perfektní fyzička dokonala dílo zkázy 15:3.

Následoval přesun do druhého areálu na pole, ehm hřiště, č. 6. Zde byl naším soupeřem další ze slabších týmů skupiny, Velká Morava B, které jsme ze začátku nasázeli pár rychlých bodů, Lesy dal callahan a vše vypadalo na jednoznačnou záležitost. Pak se nám ale podařilo vyrovnat se úrovní hry soupeři a tak z toho byl zápas mnohem vyrovnanější, který skončil naším několikabodovým vítězstvím.

Po zápase s Velkou Moravou B jsme měli jenom 20 minut na přesun zpět na hlavní hřiště k nejdůležitějšímu zápasu turnaje, baráži o postup do horní osmičky. Soupeřem byl A tým Velké Moravy, proti kterému jsme měli skvělý nástup a po chvíli vedli 4:1. Pak se ale Morava zvedla, dotáhla a nastala pravá ultimátní řež. Stáhli jsme sestavu a tahali se s Moravou o každý bod. Po konci času byl stav 10:10 s útokem Moravy, který se nám nepodařilo ubránit, prohráli jsme 11:10 a spadli do boje o 9. místo. Hlavně Bratři a Malá odehráli druhou půlku zápasu prakticky bez střídání, což bylo naprosto obdivuhodné vzhledem k tomu, že zápasy se hrály na 60 minut + cap 1 a tohle 5. zápas dne…

Následovala večeře v hezké a hlavně výborné hospodě v centru. Po dlouhé době na turnaji výborná večeře a ne blafy, které objednané hospody velice často produkují. Ale náročnost turnaje (já byl rád, že chodím) a obrovské porce si vzaly svou daň na večerní zábavě, takže polovina týmu odešla hned po večeři padnout do spacáku a zbytek je brzy následoval.

Zdravé jádro ovšem přežilo až do beerracu a to nejzdravější se ho dokonce zúčastnilo. Oběhni 3 budějovické hospody, v každé exni pivo a vrať se co nejrychleji zpět nebyl po několika předchozích pivech vypitých k večeři nejlehčí úkol, ale prapor P7 statečně drželi Marfy a Klára a ve slušném čase dokončili. U Kláry dokonce v průběhu závadu „bez ztráty kytičky.“ Vyhrála nepřekonatelná dvojice Meloun + Martina ze Zimnice.

Budějce stávat je tu novej den

Sobota a boj o 9. místo. Prohra v baráži nás odsoudila i k prvnímu rannímu zápasu od 8:30, což je běžně věc smrtelná. Ale všichni byli v sobotu tak mrtví, že se ani nestačili opít, takže jsme vlétli na Figurky slonů s velkou vervou, oni se nedokázali překonat naší zónovou obranu a výsledek bylo jednoznačné vítězství.

Následoval zápas proti PeaceEgg, který částečně splnil očekávání. Hlášky a dohady byly, ale taky pěkný výkon soupeře a naše osobní chyby, které nás stály vítězství.

V cestě k obhajobě nasazení stála v posledním zápase víkendu Žlutá zimnice B. Hned od začátku nám začala fungovat zónová obrana, utrhli jsme se o pár bodů, soupeř to psychicky zabalil a nakonec z toho bylo pohodové vítězství.

Takže nakonec 11. místo a obhajoba papírového nasazení. Vzhledem k sestavě a nasazení mnoha hráčů, kteří stejný výsledek uhráli loni, v B týmu asi úspěch, i když škoda prohry s Velkou Moravou v baráži.

Díky Vám, P7 A, fakt mě to s váma bavilo, zvláště pak díky Ondrovi za kapitánování, všem ostatním zkušeným hráčům za to, že se snažili uhrát co se takto uhrát dalo, tvořili kostru týmu a dotáhli nás tak vysoko, jak jen to šlo, Heleně za rybičky, Jirkovi za ultimátní chyty zdravou rukou a všem ostatním, na jejichž zásluhy jsem stačil zapomenout, že za to na mě nebudou naštvaní…

Napsal Aleš.

Napsal Martin Kunc.

Na konci letních prázdniny jsme opět pořádali každoroční turnaj Whose Baby. Již 13. ročník mixového turnaje se konal v Řeporyjích nedaleko Prahy. Turnaje se zúčastnilo celkem 12 týmu z toho 4 zahraniční a 8 českých. Sedma se letos sešla ve velice hojném počtu včetně několika veteránů. Téma turnaje bylo “Nejhorší turnaj všech dob”, bohužel si všichni turnaj užili, skvěle jsme si zahráli, party a večerní grilování bylo super a dokonce i počasí vyšlo. Velice nás mrzí, že se turnaj povedl a tímto se omlouváme všem, které jsme zklamali.

V sobotu jsme začali s polským týmem Grand Master Flash. Ten nás bohužel deklasoval 15:0 a to především díky našim chybám a jejich dlouhým hodům. Přestože jsme měli v zápase několik pěkných šancí, nepodařilo se nám uhrát ani jeden bod. Do dalšího zápasu proti FUJům jsme vstoupili trochu lépe a alespoň jsme uhráli dva body. V dalším sobotním zápase jsme hráli proti Žluté zimnici, bohužel jsme opět prohráli a to 11:4. Sérii proher jsme nakonec dokázali zlomit v zápase proti Ježkovým vočím, které jsme suverénně porazili 11:2. V dalším zápase jsme navázali na výhru z minula a v zápase proti Paradisco jsme si výsledkem 8:3 zajistili postup ze skupiny a možný boj o finále.

V prvním nedělním zápase jsme hráli s drážďanskými Drehst’n Deckel. Úvod zápasu jsme zvládli výborně a dlouho jsme drželi vyrovnané skóre, v průběhu zápasu nás však D’n D přehráli, zvítězili a tím nám definitivně uzavřeli cestu do finále. V prvním zápase o umístění jsme hráli dobře, bohužel jsme na 3SB nestačili. Dalším a posledním soupeřem turnaje byla Kulatá šachovnice. Začátek zápasu byl velice vyrovnaný, v průběhu hry si však KŠ vytvořila dvoubodový náskok. Ten se nám naštěstí na konci zápasu podařilo stáhnout a vyrovnat na 6:6. V posledním bodě Marfy chytil velice progresivní přihrávku od Zuzky a tím nám zajistil konečné 7. místo.

Děkujeme všem účastníkům a organizátorům a doufáme, že se opět uvidíme na dalším ročníku Whose Baby.

Pořadí:

1. Grand Master Flash
2. Prague Devils
3. Žlutá zimnice
4. Drehst´n Deckel
5. FUJ
6. 3SB
7. Pražská 7
8. Kulatá Šachovnice
9. Endzonis
10. Terrible Monkeys
11. Ježkovy voči
12. Paradisco

Spirit of the Game: Terrible Monkeys

Beer race: Grand Master Flash

Napsal Martin Kunc.

Napsala Lucka

Bylo krásné sobotní dopoledne a v malé vesničce jménem Prosetín, jenž leží hned za Silnicí a Hlínou, se všemožně začínal hemžit nejen, ale především Sedmopičí lid.

Z hemžení Sedmopičích žen se však rázem stalo tajtrlíkování okolo hřišť, nudně nazývané rozcvičování. Blížil se jejich první zápas v poledne s oranžovými ženami z Velké Moravy.

Tým 7opic však do zápasu skočil po hlavě a s nadšením, proto byla porážka Moravaček jasná.

Nadšené z prvního úspěchu se připravovaly na poněkud tvrdší boj s Pražskými Ďáblicemi. A to především poleháváním v odpočinkovém stanu, příležitostným pozorováním Sedma kluků válčících na hřišti a pojídáním sušenek. Opojení z prvního vítězství bohužel mírně zastínilo jejich úsudek, a tak se nedostatečně připravené, ale plné energie, vrhly na hřiště. I přese všechnu Sedmopičí snahu, tento ďábelský zápas nakonec zaslouženě vyhrály PD ženy.

To ale Sedmopice nijak nerozházelo. Chvilku si oddechly a s vědomím že musí vyhrát, nastoupily do baráže s PíTruc. Byl to zápas plný turnoverů z každé strany, ale PíTrucačky si zvládly dát jen 4 body než je 7opic dokonale převálcovalo 15:4. Díky vítězství v baráži se všech 16 Sedmopic dostalo do nedělního semifinále.

Následovala sprcha a večeře. Po večeři se na hřišti pod hrozbou přibližujícího se zavlažovače konala Valná Hromada. Ta ale nikoho nezajímá, že? Pokud ano, tak na frisbee.cz se určitě nějaký malý odstaveček najde 🙂.

Vlastně vůbec netuším co v sobotu ti Sedma kluci nakonec vyválčili, ale asi to nic moc nebylo…🙂

Po Valné Hromadě se část Sedmy odebrala hrát Bang! a zvířátka, část pobíhala okolo většinou s pivem v ruce a část číslo 3 se zcela asociálně odebrala spát. Dříve či později ovšem zalehli všichni s vidinou zítřejších namáhavých zápasů.
V neděli ráno jsme se všichni a všechny probudili poněkud rozlámaní, ale odhodlaní vyhrát co nám rozpis na neděli přichystal.

Pro 7opic začal den semifinálním zápasem s Fuj. Zápas to byl velice vyrovnaný, ale nakonec k Fují smůle dopadl vítězně pro 7opic. A nyní přichází fanfára: tramtara dá! Postoupily do finále! Bohužel záhy se objevuje doplňující a ne tak veselá informace: opět hrají proti silným PD ženám.

Do zápasu zbývají 2 hodiny a rozkaz zní: Odpočívat, odpočívat, odpočívat a hodinu před zápasem taktický sraz. Všechny ženy tedy odpočívaly, odpočívaly, odpočívaly a hodinu před zápasem se takticky srazily. Taktizování a tajtrlíkování okolo hřiště nabralo na síle. Sedmopice byly připraveny na zápas, ovšem PD také.

Zápas začal. Od dohrajivší Sedmy v kategorii open se Sedmopicím dostávalo veliké podpory. Hrálo se vyrovnaně. Když jedna strana získala sotva bodový náskok druhá ho dotáhla. Ženy ze 7opic si bohužel nechaly chvíli před koncem času PD mírně utéct. Čas skončil se skóre 8:10. Nic ale nebylo ztraceno, stále existovala naděje – cap 1. Sedmopicím se podařilo dát další bod. Skóre je 9:10. Oba týmy opět nastupují na lajnu. Atmosféra je neskutečně napjatá. Hraje se dlouho, ale nakonec chytá disk v zóně jedna z PD žen (konečné skóre – 9:11). Prague Devils propuknou v nadšený jásot. Tým 7opic skončil na druhé medailové pozici. Mají stříbro! I to je úspěch! A ještě k tomu jsou vítězky v kategorii Spirit of the game!

Mužská delegace Pražské Sedmy ale také neskončila úplně špatně. Sice si z nějakého neznámého důvodu nechala utéct to typické Sedmácké sedmé místo, ale i osmé stojí za to 🙂.
Každopádně i když nikdo z nás nevyhrál zlatou medaili, ten víkend stál za to. A o vítězství přeci nejde! (Tedy…všem až na Prague Devils 🙂)
Na závěr několik výsledků:

Pořadí ženy
1. Prague Devils
2. 7 Opic
3. Velká Morava
4. FUJ
5  Yellow Block
6. PeaceEgg

Pořadí open
1. Prague Devils
2. Yellow Block
3. Tree Monkeys A
4. FUJ
5. PeaceEgg
6. Velká Morava
7. Figursky Slonů
8. Prague 7
9. 3SB
10. Tree Monkeys B
11. Atruc