PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Modro – žlutý stan vypráví:

Už tak 5 let jsem si ležel ve své poličce zabalen do svého obalu. Osud hrdiny, který jsem si vždycky přál naplnit, jsem už dávno vzdal. Minulé události mi ale opět daly naději.

Pěkně od začátku. Ležel jsem ve skříni. Byl jsem mladý, nezkušený. Proto jsem byl stále ve střehu, co se bude dít. Vydržel jsem rok, pak jsem usnul. Po čtyřech letech spánku – přesně v pátek 20. 5. 2011 (datum jsem stanovil podle vrstvy usazeného prachu na mém obalu) mě ale vzbudil divný šramot. Než jsem stačil pořádně rozlepit oči, už mě někdo vzal a nesl pryč z mého domova. Po probuzení jsem byl trochu zmatený – ani jsem se nestačil bránit.

Když jsem konečně pobral rozum, byl jsem už tak daleko od své poličky, že jakýkoli odpor by byl zbytečný. Rozhodl jsem se proto vyčkat, co se bude dít. Třeba se mi konečně splní sen a bude ze mě hrdina. Proč jinak by mě z mého příbytku tahali pryč?!

Ani jsem se nenadál a už mě zase někam pohodili. Ale nebylo to ani trochu podobné mé poličce. Tady byla další velká spousta věcí. Zkoušel jsem dát řeč – žádná se se mnou nechtěla bavit – odbyly mě tím, že se mám být zticha a spát dokud to jde. Nic jsem nechápal – tak jsem ani nemohl spát.

Místnost, ve které jsem se nacházel, se zdála, že se pohybuje – pomalu, rychle pak zas pomalu, rychle a nakonec se zastavila. Už mě zase někdo popadl a vláčel jinam. Dokonce mě vytáhli z obalu a vystavili v celé mé kráse. Kolem jsem viděl spousta dalších stanů – asi jsem součást výstavy – to bych se mohl stát hrdinou …

(příjezd do Havl. Brodu)

Bílá fotbalová branka z Mírovky vypravuje:

Tak to tady ještě nebylo. Za svůj život už jsem toho viděla fakt hodně, ale aby po mým hřišti běhali lidi a házeli po sobě talířema, to jsem teda ještě neviděla. Asi na sebe byli naštvaní, ale zase se k sobě chovali docela hezky, podávali si ruce, plácali si, stáli spolu v kolečku – tak já nevim.

Nejvíc se mi líbili ty, co byli oblečený do triček s nějakou příšerou. Nejdřív si házeli talířem s opičíma lidma. Jak říkám, nevím vo co se tady snažili, ale podle výrazů bych řekla, že opičí lidi to asi vyhráli. . .

Pak si hráli se slovensky mluvícíma – vypadalo to , jako by příšerákům bylo moje hřiště malé (zónová obrana). Ale když si pak hráli s těma třetíma (podle mluvy asi z Moravy), tak jim to začalo konečně jít. Najednou se na hřiště docela vešli a talířek si podávali, jako by se nechumelilo.

Průšvih byl, že s dalšíma červenejma dresama (3SB) zase měli problém vejít se na hřiště (zónová obrana) a moc jim to nešlo.

(Sobota, zápasy v Mírovce)

Měla jsem velkou radost, když mě příšeráci přišli navštívit i další den. Bohužel se jim zase moc nevedlo, ale už si s talířkem házeli mnohem lépe. Těsně před odjezdem si v kolečku zahučeli a odjeli, tentokrát už nadobro. (Steve improvizoval – velice zdařile, minimálně moji sousedé padli smíchy skoro až na zem – v kolečku na téma Whose Baby)

(Neděle, první zápas v Mírovce s FUJema)

Krabice od španělských melounů vypráví svůj příběh:

Probíráme si tahle s kamarádkou důležité holčičí věci, do toho nám hraje hudba z náměstí, to víte Majáles. Pak ale co nevidíme. Teda první je zahlédla Máňa (moje kamarádka) – skupinu nějakých lidí. Ten první v čele – asi jejich kapitán – se divně pohupuje – snad tančí (Františkův lehký taneční krok). Říkáme si, to bude zábava – budeme je pozorovat, když v tom ten druhý na nás ukázal. Snažili jsme se schovat, ale Máňa nebyla dost rychlá. Už se k ní přiřítili, tahali ven a mleli něco jako Pavlo vyskoč a Marco Pollo … Strachy jsem se chvěla a to byl možná taky důvod, proč mě za chvíli objevili a vyměnili mě za Máňu. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Říkali, že jsem lepší než Máňa, Máňu hodili zpátky a mě vlekli dál. Dokonce si mě i fotili. Pak se mě snažili narvat do auta, ale ne do toho velkého, v kterém jsem přijela, ale do takového prcka (Martinův Ford) a divili se, že se nevejdu. Nakonec mě strčili pod auto a nechali mě tam celou noc.

(Potřebovali jsme sehnat velkou krabici, do které by se vešla Pavla, na oslavu Ráťových – už několikátých po sobě jdoucích – 42. narozenin. Původně jsme měli domluvenou akci nazvanou Marco Pollo s Dominikem z TM, která nálezem krabic u Billy padla.)

Auto Petra a Ditky vypráví:

Nechali mě za bránou. Ale „suddenly“ si pro mě přišla (Dita), prý urgentní záležitost. Hned jsem vše pochopilo. Už zdálky vidím, jak jí nesou. Takovou vysokou, štíhlou – jako párátko. Naložili ji do mě a už jsme frčeli do místní „Hospital“. Zase si ji nahodili na záda … Čekalo jsem dost dlouho, napjaté, co se bude dít dál. A dělo – ta vysoká štíhlá přišla, ale tentokrát s berlemi a sádrou na noze. Musím jet teď „really“ opatrně!

(Poslední zápas v neděli o 11. místo jsme prohráli s Pískem. To ale není nic ve srovnání se zlomeným kotníkem Lucky při Angelu.)

Poznámky pod čarou 😎

Ženy spojené se Zimnicí a ještě dalšími skončili první. Jediný tvrdý ořech byly Laydies ze Slovenska. Naštěstí se ho podařilo rozlousknout hned dvakrát. Poprvé jako poslední zápas ve skupině a podruhé ve finále – vždy o jeden jediný bod.

Úplně nakonec bych chtěla vyzdvihnout některé skutečnosti, díky kterým jsme neskončili na posledním místě. Někdo by totiž mohl říct, že jsme hráli špatně. Určitě máme co zlepšovat, ale i přesto jsme skvělý tým! A já doufám, že jste si turnaj užili aspoň tak jako já!!!

Skutečnosti:

Lucka – výrazné zlepšení oproti minulému turnaji, všimla si toho i Ája. Navíc skvěle zvládla situaci se zlomeným kotníkem.

Pavla – neuvěřitelný držák týmu. Skvěle se zhostila role vyskakování z krabice.

Ditka – nejlepší fotograf a nejlíp se postarala o Lucku v nesnázích.

František – držel tým svými stálými dobrými výkony a na párty nás bavil nejen svým lehkým tanečním krokem – viz foto. Navíc zvládl sám namarkovat nákup v Tescu.

Martin – nejdříve měl problém s cholerickými záchvaty, ale pak se dal do pořádku8-). Sehnal krabici a ledové klobásky.

Petr – se jako jediný – mimo jiných předností – nestydí běhat po hřišti v zeleném pyžamu, za to má můj velký obdiv.

Marfy – měl nejdřív trochu vroubek, protože nechytil moji dlouhou. Ale pak se zachoval jako gentleman a svedl chybu ne sebe, přitom to byla jednoznačná „shitka“.

Vašek – dokázal bořit zamčené zámky v zónových obranách a dostávat tak disk kupředu.

Jára – neuvěřitelným způsobem zvládal chrlit ze sebe ohromnou spoustu příběhů a historek. Navíc se mu dařily rychlé teleporty po hřišti.

Pešl – jako Jára teleport pro něj není cizí.

PitrPi – hrál s červeným potítkem, což samo o sobě zvedne například mně náladu.

Steve – hrál skvěle v zápase s Fujema, který zakončil hudebním pozváním na Whose Baby.

Pepík – zvládl turna,j i když pil víc čaj než pivo – klobouk dolů.

JirkaS. – se ukázal, jako zkušený hledač a nosič velkých barevných krabic.

Aleš – nakonec zvládl přijet na turna,j i když se jeho stav měnil každou vteřinou.

Foto Ditka, foto Zuzka

Ženské frisbee může oslavovat. Jestli je to událost spíš dobrá nebo špatná, můžeme směle polemizovat. Ale nikdo nemůže vyvrátit, že je to událost nová.

Nyní, když je čtenář již dostatečně napnutý – o co že se vlastně jedná – můžu prozradit, že na turnaji v Malšicích jste mohli poprvé vidět hrát venku ženské týmy na normálním hřišti v normálním počtu (7 na 7). Aby normálnosti nebylo moc, vyvážila ji jedna nenormálnost. Většina ženských týmů byla složena ze dvou (kvůli počtu). (Teď když o tom tak přemýšlím, možná jde o zatím největší jmenovanou normálnost 8-))

Na turnaji si zahrály týmy Yellow Fever (ŽZ + P7 – kterou reprezentovaly (musím to sem napsat, aby to Martin nedopsal za mě: Leuš, Lucka, Laura a Zuzka), Velká Morava (holky s Moravy a z Hradce), Komba ušatá (dříve byste je našli pod názvem Terrible Fuj, nyní zkusili zariskovat a upozornit na sebe názvem, který se velmi rád stává názvem jiným, dámy a pánové Opice + Fujky), Prague Devils (jediný tým, který má tolik žen, že se nepotřebuje s nikým spojovat), Atrofované Ruce +3SB (zde není nutný komentář), W_ANT (hosté z dalekého Rakouska si k nám přivezli rakouskou reprezentaci).

Na rozdíl od jiných spojených týmů, které se povětšinou sehrávaly, využil náš toho, že spolu (ve většině případů) již hrát umí. Jinými slovy – všechny týmy doslova praskaly ve švech, jak byly nabité kvalitními hráčkami, proto rozhodovala sehranost a té my jsme měly nejvíce.

Největší obtíže nám nachystala Velká Morava, jež umí procházet zónou, jako by nebyla. Jediný nespojený tým PD jsme přehrály zkušenostmi a proti Rakušankám jsme měly štěstí, že jsme je potkaly už v prvním zápase. Potkat je později by ještě mohlo znamenat zajímavý zvrat.

Ať už jsme hrály jakkoli, stačilo to na to, abychom porazily všechny soupeřky a zajistili si první místo. K mé velké radosti se nám podařilo získat i spirita. . . . Lov byl úspěšný, zábavný a velice přínosný. Takže příště doufám ve většího počtu stran Sedmy – Lovu zdar!

PS: Teď jsem si přečetla report, co napsat Martí z openu a cítím se zahanbena. Nejenže mě předběhl, a proto složení P7 pozbylo smyslu, ale ještě to napsal hrozně moc hezky. Pokusím se, abych ho příště do kapsy strčila já, ale nasadil laťku tak vysoko, že na ni ani já nedohlédnu 😎

Do Malšic, na kvalifikační turnaj open divize, jsme vyrazili v celkovém počtu 12 hráčů: Ondra, František, Jirka, Hruška, Petr, PetrPi, Aleš, Michal, Sláva, Lesy, Márfy, Martin, na sobotu nám ještě dorazily posily – Steve a kluci z T.R.E.E. (aka The route 88) Jarda a Pešl. Jako morální podpora nám v sobotu sloužil Luboš.

Ze Sedma holek si na turnaji zahrály Lucka, Laura, Zuzka a Leuš – společně s holkami ze Žluté Zimnice přivezly krásné první místo a cenu Spirit of the game k tomu. (Podrobnější info o průběhu ženské divize snad přibude časem. Přibylo. 🙂 )

Rozdělili jsme se na párty chtivé a spánku chtivé – ti první dorazili do Malšic už v pátek po tréninku, druhá skupina dala přednost rannímu cestování. Po příjezdu na místo jsme byli překvapeni několika skutečnostmi. Jednak rozpis ještě není finální a kluci z ČALDu se nějak nemůžou rozhodnout kdo ho vlastně bude dělat :), tudíž nevíme kdy vlastně zítra hrajeme a druhak PD bar nabízí podivné kombinace alkoholických nápojů (cpt. Morgan + Absinth??). Obojí se naštěstí velmi rychle vyjasnilo – rozpis se sestavil a Morgan s Absinthem je výrazně lepší než Morgan bez Absinthu.

V sobotu nás první zápas čekal až těsně před jednou hodinou odpolední, v sousední vesničce s poetickým jménem „Lom“ a postavil nás před favority turnaje, tým Prague Devils A. Zpočátku jsme zvládli držet krok, proměňovali své body a obranou jsme méně početné PD vyčerpávali. Tato situace bohužel neměla dlouhého trvání. Po pár bodech na nás soupeř nasadil zónovou obranu, se kterou jsme si naprosto nevěděli rady a nepodařilo se nám přes ni pronést snad ani jeden bod. Zápas skončil poměrně potupným výsledkem 15:4 3 .

Po hodinové pauze jsme nastoupili proti Plzeňskému týmu Atrofované ruce. Věděli jsme, že tentokrát máme na to své soupeře porazit, ale že zadarmo to nebude. A nebylo. Atruc si vzali poločas s poměrně solidním náskokem asi tří bodů. V druhé půli zápasu jsme ale zvládli zatlačit a koncová siréna zazněla za stavu 11:10 pro Plzeňský tým – dohrával se bod. Podařilo se nám proměnit útok na 11:11 – následoval cap 1 (po konci času se k vyššímu skóre přičte 1 a hra pokračuje dokud jeden z týmů tohoto skóre nedosáhne). Bohužel se nám nepodařilo nasadit natolik těsnou obranu, abychom soupeři cestu k výhře nějak výrazněji zkomplikovali – prohráli jsme 12:11.

Následoval přesun zpět do Malšic a baráž proti týmu Žlutá Zimnice – další z favoritů turnaje, který ale překvapivě podlehl běhavým FUJ A 15:2. Na tomto zápase jsem bohužel chyběl, tak jen stručně – poločas si vzala Zimnice bodem na 8:5 a v druhé půli zápasu se nám nepodařilo dát už ani jeden bod. Prohráli jsme 15:5, což nás poslalo do skupiny bojující o 9. až 12. místo.

Díky rozpisu jsme měli i během nedělního dopoledne spoustu času na potrénování DDC. První zápas nás čekal opět až během brzkého odpoledne a opět proti Prague Devils (tentokrát ale Prague Devils B). Zde se nám podařilo nastoupit pěkně už od začátku a mladým PD jsme moc šancí nedali. Zhruba v půlce jsme zničehonic polevili a tak nějak očekávali že soupeř si bude dávat body sám, což se ukázalo býti mylným předpokladem. Naštěstí jsme se včas probrali z letargie a zápas dovedli do vítězného konce (přesný výsledek si bohužel nepamatuji, ale podle Lesyho to bylo 15:6).

Necelou hodinu nato jsme nastoupili k našemu poslednímu zápasu na turnaji. FUJ B. Po poměrně snadném začátku, kdy jsme rychle šli do vedení 4:0 jsme znovu upadli do mírné letargie a nechali FUJe dotáhnout. Zápas se slibně dramatizoval a na obou stranách bylo několik povedených turnoverů. Ke konci času jsme dospěli se tří bodovým náskokem, ale věděli jsme, že stačí málo aby se mladší a rychlejší FUJové hecli a přejeli nás. Naštěstí jsme udrželi koncentraci a zápas dovedli do vítězného konce 14:10.

Po nevydařené sobotě a o něco úspěšnější neděli jsme tedy z prvního kvalifikačního turnaje přivezli 9. místo ze 14 týmů.

Na turnaji fotili: Zuzka, Hruška, Márfy a Petr

Report píšu se značným zpožděním, proto bude velmi stručný. Podrobnější článek (spolu s odkazy na fotky a videa finálových zápasů) naleznete na frisbee.cz

Ženy

Iva, Lea, Zuzka, Pavla, Mája, Kamila, z Rakouska Eva a Martina

Umístění: 2 z 9

Naše holky zahrály moc pěkně, s přehledem se jim povedlo vyhrát skupinu (zvlášť vítězství 15:3 nad Velkou Moravou bylo impozantní, útok byl bezchybný a dařilo se využívat chyb soupeřek), v nedělním semifinále proti FUJ si holky vytvořily dostatečný čtyřbodový náskok, který si pak pohlídaly. Ve finále potvrdila Zimnice roli favoritek, ale i celkové skóre 11:9 vypovídá o tom, že se jednalo o velice vyrovnaný zápas.

Open

Ondra, Martin, Márfy, Gonzales, Hruška, Jirka, Franta, Pavel, Ritchie (Rak.), Luboš, Aleš

Umístění: 7 ze 14

Zápasy ve skupině:

• Figurky slonů – výhra o bod (začátek 0:5)
• Zimnice B – výhra asi o 3
• Tios – prohra o dva body (7 staříků nás porazilo)
• PD – prohra 12:7 (potrestali každou naši chybu, vysoké nasazení)

3. místo ve skupině a baráž proti Východnímu bloku, po nečekaném úvodu 4:0 pro nás najednou přestáváme hrát a Východní blok otáčí na 5:4, nadále je to vyrovnaný zápas, který se nám podaří o bod vyhrát (a dostáváme se tak mezi horní osmičku).

V neděli ráno čtvrtfinále proti FUJ – po vyrovnaném úvodu kazíme, FUJ nemilosrdně trestají. Jejich útok nejsme schopni ubránit a prohráváme asi o 5 bodů.

Čeká nás znovu zápas proti TIOSu (ti jen o bod podlehli ve čtvrtfinále Zimnici A) a opět prohráváme rozdílem několika bodů – zbrkle zahodíme několik disků, což se TIOSu daří využívat.

V posledním zápase o 7. místo nás čeká Velká Morava, zápas je po celou dobu vyrovnaný a nakonec se štěstím o bod vítězíme.

Právě máte tu možnost přečíst si první turnajový report letošního roku. Ale měli byste hned na začátku znát důležitou informaci – tento report v tomto znění vzniká pouze a jenom proto, že jsem se stala obětí velice násilného-brutálního-psychického vydírání od pana Františka Havlíka (tímto bych mu velmi NEchtěla poděkovat 8-)).

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Proto jsme se rozhodli navštívit turnaj určený hlavně pro začínající hráče s doufáčkem, že se nám podaří ukořistit nějaké to medailové místo, které nám zaručí stupně vítězů po celý rok. (Vzhledem k výsledku je moc dobře, že máme v týmu samé rozumné lidi, kteří nevěří na žádné hloupé pověry.)

Naše brutální sestava se až na malé výjimky (viď o nejméně 10 minut zpožděný Pepíku a o dalších nejméně 10 minut Jardo) sešla vzorně před půl osmou před nafukovací halou Koltářkou. Naši soupeři pro první zápas – Fujové – se také alespoň ve většinovém počtu vzorně sešli na stejném místě. Bohužel pan správce se na sraz dostavil (s doznívající nebo začínající – těžko říct – opicí) až pěkných pár minut po nás. Na rozcvičení nám tedy zbyly pěkné 3 minuty. Což nám zaručilo hned první prohru.

Tato skutečnost nás ale nikterak nezlomila a v nezměněné nabušené sestavě (ve složení: kapitán Martin Ř., zkušená hráčka z dalekých krajů Kamča, uměvavá Pavla, nováčkyně Lucka, ta co není mluvčí kapitána, což jsme si jasně vyjasnili Zuzka, Lesy s pochroumaných kotníkem, chytající brutální přihrávky Petr, rychle běhající a uvolňující se Marfy, no a výše zmínění zpoždění pánové) jsme nastoupili proti Stromaskám. Taktika dump – swing – do zóny nebo dump – swing – dump – swing – do zóny, krásně zafungovala a způsobila nám první vítězství. To nás sice posílilo na PDčka, ale když jsme si všimli, že s nimi hrajeme vyrovnaně a mohli bychom to zdárně dotáhnout do konce, radši jsme hrát přestali a nechali je, aby o 3 body vyhráli, neboť jsme nechtěli narušit místní ekosystém. Tým 88 jsme ale rozdrtili a tím jsme byli zařazeni do super kolečka, z kterého jsme vyšli jako 4. ve skupině.

Je ale naprosto zjevné, že jsme za tuto skutečnost nemohli a stejně tak jsme mohli být 2. ve skupině a tedy bojovat o 3. medailové místo, místo toho jsme si vybojovali místo 7. nad týmem z Brna. A ani toto místo nemůže zakrýt to, že jsme hráli hezky a po většinu času organizovaně. Přítomní si jistě vybaví podařenou akci, jak jsme oddumpovali hodili na swing a ten to poslal do zóny na bod (to, že si každý vybaví jinou situaci, je jedině dobře).

Turnaj nakonec ovládli Prdi a Spirit získal tým ze spodu tabulky (ale zato s naším zástupcem) Stromasky. První tři místa a spirit byli obdarováni pořádajícím týmem výbornými, jak mohu na vlastní chuť potvrdit, dorty.