PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsal Pítr.

Report z last chillu ve zkratce: Zprvu dost tragická hra, která se postupně zlepšovala. Spousta přezouvaní. No a nakonec hezké 4. místo.

No a teď o něco podrobněji.

Sedma se zúčastnila v neděli 24.3. posledního halového turnaje této sezóny, určeného pro začínající hráče.
Sešlo se nás tam celkem 11, jmenovitě
Martina, Hanka, Lída, Pavla,
Horst, Márfy, Aleš, Dan, Franta2, Martin no a já, Pítr, jako nehrající radič a povzbuzovač.

Co si budeme povídat, v prvním zápase proti ČVUT se ukázalo, že bychom uměli prohrát třeba 20:0, protože snad v každém bodě jsme museli bránit.
Osobně si nemyslím, že by obrana soupeře nějak šlapala, spíš všichni naši vypadali, že vidí disk dvojmo. Aspoň jeden nechyt se snad nevyhnul nikomu.
Naštěstí soupeř nedokázal šance proměňovat a zahazoval disky odvážnými pokusy na dlouhé. I přes napínavý závěr, kdy nás ČVUT začal mohutně dotahovat,
jsme však dokázali udržet těsné jednobodové vedení.

Ale to, co je na začátečnických turnajích nejdůležitější, je povídání v šatně. A myslím, že na tomto turnaji jsme si povídali opravdu hodně.
Kdo nebyl, zaváhal. Probírali jsme naší hru, vedli jsme rozsáhlé diskuse při vyplňováním spiritů a prostě se všemožně snažili, aby se to, co jsme předvedli v prvním zápase, už neopakovalo.
A zadařilo se. S každou přestávkou a s každým dalším zápasem se naše hra stále zlepšovala. Bohužel na soupeře z dalšího zápasu, Peacegg jsme i přes zlepšení nestačili a prohráli jsme.
Ovšem v posledním zápase skupiny, proti TREE, jsme se vytáhli a předvedli jsme vcelku pěknou hru a nakonec jsme ulovili poslední bod zápasu, který rozhodl o naší výhře.
Tím jsme se umístili druzí ve skupině a čekal nás tedy zápas o třetí místo proti Trubkám.
V tom jsme hráli snad ještě lépe, ale po pár nevydařených hodech a chytech jsme se dostali do bodového skluzu.
Každopádně jsme na konci vytáhli ještě pár zákroků a v posledních vteřinách zápasu jsme měli šanci vyrovnat, nicméně poslední bod padl asi 10 vteřin po konci času,
takže žádné další napětí se nekonalo a prohráli jsme o pouhopouhý jeden bodík. Takže nakonec hezké 4. místo.

Napsal Pítr.

Napsala Klára.

O víkendu 9. a 10. února jsme vyrazili na halové mistrovství České republiky v Mixu. Za Pražskou sedmu jely 2 týmy: Áčko, které úspěšně obhájilo 3. místo v 1. lize (a díky tomu nám odteď bude Agáta fandit s bronzovou medajlí na krku), a Béčko, které Sedmu reprezentovalo v lize 2. a skončilo na krásném 9. místě, což bylo zlepšení o dvě příčky oproti kvalifikaci.
V pátek večer se do Plzně vydali pouze tři průzkumníci, kteří jeli zkontrolovat restauraci, ve které jsme po perném sobotním dni večeřeli. Ostatní se k nim přidali až v sobotu, jelikož jsme hráli až v odpolední skupině.

O průběhu turnaje z pohledu Áčka se můžete dočíst v reportu od Františka. Já budu psát za Béčko, tedy za Martinu, Janu, Lídu, Kláru, Lesyho, Horsta, Aleše, Márfyho, Hrušku, Petra a samozřejmě za Agátu.

Turnaj jsme začali vítězstvím a to nad týmem Fuj B. Celý zápas byl vyrovnaný a prali jsme se o každý bod. Nakonec jsme vyhráli posledním bodem, a tak bylo skóre 9:8. Vítězství se nás ještě chvíli drželo, porazili jsme Velkou Moravu B 9:7. V tomto zápase jsme se střídali po bodu, poté to vypadalo, že nám Morava uteče, když vedli o dva body, ale my jsme to nevzdali a dotáhli jsme zápas až k vítězství.

Tím naše sobotní výhry skončily. V zápase s Tree jsme prohráli 11:6. Přestože ze začátku jsme si vzájemně body vyměňovali, začali jsme asi cítit únavu a nechali jsme Tree utéct. Pak už jsme skóre nebyli schopni dohnat, i tak jsme si ovšem urvali poslední bod zápasu. Další zápas byl však kritický. S Východním Blokem jsme prohráli 12:4 a ani jednou se nezdálo, že bychom měli sebemenší šanci. Dokonce jsem měla pocit, že jsme to ke konci zápasu tak nějak už vzdali. Nakonec jsme se však vyhecovali a dali poslední bod a tím jsme zakončili sobotní hraní.

Celý tým šel fandit Áčku a potom jsme všichni vyrazili na večeři. Po večeři si někteří zahráli fotbálek ve spací hale, jiní pařili v klubu Jas na oficiální párty nebo hráli Dominion. Výjimky stihli od každého trochu. Zodpovědně však většina z nás šla spát okolo jedné, abychom byli svěží a fit v neděli ráno na hřišti.

První nedělní zápas jsme bohužel prohráli, takže nám brzký spánek moc nepomohl. Tým Chupacabras nás porazil 10:3. Naše ranní energie byla vyčerpána v prvních 2 bodech. Jeden byl pro Chupacabras a druhý pro nás, ale dohromady trvaly 10 minut. Poté nás energie opustila a my už si v zápase moc neškrtli, přestože jsme jim nedali nic zadarmo. Tento zápas nás dostal na 5. místo ve skupině, a tak nás čekal už jen poslední zápas o 9. místo, ve kterém se nám Žlutou Zimnici C podařilo porazit. Tento zápas byl velice vyrovnaný. Když se nám podařilo vytáhnout skóre, naivně jsme si mysleli, že můžeme trochu polevit. Zjistili jsme však, že tomu tak není, když Zimnice dorovnala. Proto jsme znovu zabrali a tentokrát si náskok udrželi a vyhráli tak 11:7.

Napsala Klára.

Napsal Franta.

Druhý únorový víkend jsme vyrazili do Plzně, kde se již tradičně koná mixové halové mistrovství. Netradiční byl ovšem letos formát turnaje, protože se zde hrála současně 1. a 2. liga. Pražská 7 postavila hned 2 týmy; A tým si dal za cíl obhájit nebo vylepšit loňské 3. místo, hráči B týmu přijeli sbírat zkušenosti ve druhé lize (a pokud možno skončit do 7. místa, které zajišťuje účast v kvalifikaci pro první ligu na příští halovou mixovou sezónu).

Oba týmy P7 byly nasazeny až do odpoledních skupin, takže v pátek vyrazilo pouze jedno auto (podle plánovaného programu bych tipoval, že se inspirovali Šimkovou a Grossmannovou povídkou Výlet s Lomcovákem). Dále se budu věnovat především A-týmu, o tom, jak se v Plzni vedlo Béčku se dočtete v samostatném reportu.

Loni se nám osvědčil velký počet hráčů v týmu, a tak i letos nás bylo více, než je na halové turnaje obvyklé (12), jmenovitě Hanka, Helča, Iva, Lea, Pája, Zuzka, Franta, Martin (maskovaný tmavým přelivem), Ondra, Pavel, Pítr, Zdeněk.

Ve skupině jsme si nejprve poradili s domácími Atruc a následně s FUJ. Ukázala se jedna ze slabin týmu – ve chvíli, kdy vedeme o 3 body a měli bychom zápas „pohodlně“ dohrát, necháme soupeře vyrovnat a musíme náskok budovat znovu. To se nám stalo v úvodních dvou zápasech a nezbavili jsme se tohoto nešvaru po celý turnaj.

Třetí zápas ve skupině nás svedl dohromady s obhájcem titulu – obávanou Žlutou Zimnicí, proti které nám tentokrát nepomohlo ani očkování :). Po vyrovnaném průběhu nám v závěru Zimnice odskočila a zkušeně si pohlídala vítězství. V závěrečném zápase skupiny jsme utrpěli druhou porážku, tentokrát od týmu PeaceEgg. Nechali jsme si utéct začátek, a jelikož písečtí v útoku chybovali jen zřídka, nepodařilo se nám vývoj utkání otočit. Ve skupině jsme tedy obsadili třetí místo a mohli jsme se těšit na nedělní čtvrtfinále proti Terrible Monkeys (kteří skončili v dopolední skupině druzí za PD).

Ve čtvrtfinále nám opět v úvodu zápasu vše vychází, přichází ale slabší chvilka a dáme soupeři možnost vrátit se do zápasu. Rozhoduje poslední bod (ve kterém jsou dva turnovery), ale na druhý pokus útok proměňujeme a dostáváme se tak mezi 4 nejlepší týmy. V semifinále se opět potkáváme se Žlutou Zimnicí. V útoku nám funguje hra se třemi dívkami na lajně a v obraně se nám daří donutit soupeře k chybám. Bohužel obraná lajna má katastrofální úspěšnost útoku, a když se dopustíme nevynucené chyby v útoku, skóruje Zimnice s koncem času na 8:6.

Čeká nás tedy stejně jako v loňském roce zápas o třetí místo proti týmu Velká Morava, kdy se nám po vyrovnaném úvodu zápasu podaří odskočit na rozdíl 3 bodů. Velká Morava ve snaze o rychlé vyrovnání volí riskantní přihrávky, které ovšem nevycházejí a je z toho naše nejvyšší výhra na turnaji. Povedlo se nám tedy obhájit loňské třetí místo, Zimnice opět zvítězila, druzí skončili Prague Devils. Ocenění spirit of the game si odvezli Terrible Monkeys.

Napsal Franta.

Napsal Michal

V Dolní Cerekvi se uskutečnila kvalifikace na mistrovství ČR v kategorii Open. Turnaj to byl velmi bojovný. Bylo vidět spoustu ryb včetně takových, při kterých hráči otevřeli únikový vchod a skončili téměř venku ve sněhu nebo takových, kdy platilo pořekadlo, že hlavou zeď nezboříš. V boji o pět postupových míst nakonec byla úspěšná tato pětice: Tios, Žlutá Zimnice B, Atruc, Figurky Slonů a Velká Morava.

Náš B-tým prošel kvalifikací ve složení: Márfy, Petr, já (Michal), Bebe, Martin Kunc, Franta (2), Michal z Tree a Vláďa z Dream Teamu. Jak se nám dařilo?

Tree – P7B 12:0

První zápas byl proti Tree a vůbec se nám vůbec nepovedl. Dali jsme jen jeden bod a ten jsme si ještě ani neuhádali, naopak Tree předvedli daleko více progresivních hodů a užili si první zápas nad očekávání.

Fuj B – P7B 6:7

Druhý zápas ve skupině jsme dokázali těsně vyhrát, když jsme měli na konci zápasu trošku více sil a více štěstí než náš soupeř. Je nutné ocenit, jak se statečně Fujové drželi, ikdyž hráli se 3 slečnami.

Tios – P7B 13:2

Zápas s Tiosem byl pro nás svátkem, neboť jsme věděli, že nastupujeme proti opravdu elitnímu výběru. Dost možná jsme v tomto zápase podali náš nejlepší výkon na turnaji, což se bohužel nepromítlo do skóre, což je dáno naší až neuvěřitelnou schopností kazit útoky na poslední možnou chvíli. Myslím, že objektivnější skore by bylo 13:6.

MA – P7B 9:4

Nejdůležitější zápas turnaje o to, zda spadneme do skupiny o poslední místa či zda budeme pokračovat v pavoukovi. Ze začátku to vypadalo, že budeme s Mosquito Attack držet krok. MA vedli 3:1, ale hned jsme se dotáhli na 3:3, ale pak to s námi šlo s kopce a do konce zápasu jsme byli schopni dát už jen jeden bod a prohráli jsme 9:4.

Fuj B – P7B 5:6

Zápas, od kterého jsem si sliboval přesvědčivou výhru, začal slibně našim vedením 2:0, ale pak se to rychle obrátilo na 4:2 a celou polovinu zápasu jsme dotahovali. Naštěstí jsme dotáhli na 5:5 a poslední bod byl plný turnoverů a zvítězit mohlo dát kterékoliv družstvo, avšak naštěstí jsme měli trochu více sil a štěstí.

Chupacabras – P7B 5:3

Nejnervóznější zápas turnaj, ve kterém se obě družstva prala o každý bod. Zápas začal nevídanou sérií 11 turnoverů a ještě po 7 minutách hry svítilo na tabuli skóre 0:0. Jako první jsme skórovali my, ale Ch. rychle obrátili skóre. Celý zápas jsme hráli na doraz, na poslední dva body jsme dokonce stáhli sestavu a do posledního bodu jsme žili. Naneštěstí místo vyrovnání na 4:4 přišel vítězný bod Ch. a na nás zbylo až 14.místo.

Celkově je kvalifikace výsledkově zklamáním. Nicméně si tým dobře zahrál, částečně se sehrál a místy si dokázal, že jde hrát s každým, avšak si mnohdy dokázal, že umí velmi rychle darovat body jakémukoliv soupeři. Věřím, že do mistrovství vychytáme ještě několik věcí a uhrajeme v Brně daleko lepší výsledek. V každém případě jsem si díky celkem úzké sestavě v Dolní Cerkvi parádně zahrál a těším se do Brna!

Napsal Michal

Napsal Zdeněk

Jako přípravný turnaj na halové Mistrovství Republiky, vyrazilo naše Áčko na turnaj do Drážďan. Přijelo nás tam devět: Ondřej, Martin, Pítr, Pavel a Zdeněk, Franta, Zuzka, Hanka a Helča. Původně měla jet i Pavla, nakonec ale kvůli nemoci s náma nepřijela. Do plné sestavy nám v Áčku chyběla jestě Lea a Iva.

Noc Dlouhé Štoly, jak se turnaj jmenuje, je myslím nejlepší halový turnaj, co znám. Má to několik důvodů:

• Hraje se ve dvou halách a nečeká se tedy tolik.
• Turnaj začíná v sobotu až v poledne. Sobotní odjezd z Prahy je tedy v rozumný čas.
• Štola. Mě teda moc chutná. A ceník vypadal následovně:
  • Štola – malý kus: 0 €
  • Štola – velký kus: 0 €
• Hraje se normálně. Ve dvou halách není nutné hrát s non-stop pravidlem.
• Vše je na jednom místě. Spaní, hraní i párty.

Oproti naší poslední návštěvě nás čekaly dvě novinky. Jedna hala byla kompletně přestavěna a hřiště v obou halách zkráceno. Delší hřiště mi původně vyhovovalo víc, ale nevadilo to. Zas tu vznikl prostor na rozhazování před hrou.

Úvodní skupinu, ve které s námi hráli jěště Spirit on Lemon, Kreuz+Quer a Goldfingers, jsme vyhráli. Tím jsme postoupili do horní poloviny, kde se zformovaly dvě skupiny po dvou prvních a dvou druhých. V té naší s námi byly týmy Saxy Divers, Endzonis a jeden tým pořadetelů Deckel. Druhou skupinu jsme také vyhráli a postoupili tedy do semifinále. Žádné vítězství v obou skupinách mi ale nepřišlo zadarmo.

Večer autobusem přijela Pája, která to nevydržela a nemoc ignorovala. Stihla si pak s náma ještě v sobotu i zahrát, v Drážďanech se totiž hraje až do půlnoci.

O párty vám moc nepovím, něco na mě lezlo a tak jsem šel hned chvíli po půlnoci spát. Zaslech jsem ale něco o kvízu z historie Českého frisbee v podání Ondřeje. Kdo vyhrál mi však ráno neprozradili.

V semifinále jsme se utkali s Hallunken. Byla to naše asi nejtěsnější výhra, myslím že jen o bod. Povedlo se nám sice vypracovat si několikabodový náskok, soupeři ho ale před koncem stáhli a skóre vyrovnali.

Před finále jsme se konečně dokopali k výrobě čepice. Každý tým jednu vyrobil a pak při vyhlášení si jednu vybral. Kupodivu se i nekdo přihlásil dobrovolně na šití. Helča. A šlo jí to, má tedy před sebou zářnou kariéru chirurga.

Turnaj měl pravidlo minimálně jedna žena na lajně. Většina ostatnách týmů ale hrála se dvěmi a tak si mysím i naše holky zahrály dost. Ve finále s Disc-O-Fever to ale neplatilo, soupeři hráli jen s jednou, a tak jsme byli poprvé za celý turnaj nuceni udělat totéž. K vítěztví nám především pomohlo držet disk hodně v pohybu a tím prolamovat jejich zónovou obranu. No a v obraně hodně makat, aby se báli házet ty jejich přesné dlouhé overy.

Pro hodně lidí v našem týmu to bylo první vítěztví na turnaji vůbec. Není to ale první naše výhra v Drážďanech, vyhráli jsem tu před několika lety ještě minimálně jednou a ve finále jsme byli vícekrát.

1. Prague 7
2. Disc-o-Fever
3. Hallunken
4. Deckel
5. Spirit on Lemon
6. Griffin’s Lehre
7. Saxy Divers
8. Endzonis
9. DJ Dahlem
10. Kreuz+Quer
11. Drehst’n
12. Yellow Fever
13. Schleudertrauma
14. Dresden Discount
15. Goldfingers
16. Stoneheads

Napsal Zdeněk

Napsala Lída.

Aby zahraničních turnajů nebylo málo, vyrazila naše posádka ve složení pánů Martina, Franty, Pítra, Márfyho, Petra Z a Zdeňka a dam Páji, Lídy, Kláry do bavorského Bayreuthu. Jako motivátor se k nám připojila Ditka.

Ač vyjela téměř hvězdná sestava, výsledky podle toho nevypadaly. Nebyli jsme sehraní, trénované taktiky nefungovaly, a tak nezřídka byl vidět na hřišti pěkný zmatek. Ani vylosování skupiny pro nás nebylo příznivé. Potkaly nás kvalitní týmy jako Gummibärchen nebo Unwucht Erlangen. Ani Disc-o-fever jsme nedokázali vrátit tu poslední porážku z Ilmenau. Po sobotě jsme tedy skončili na čtvrtém místě ve skupině a mohli jsme se vydat do spací haly, na večeři, a hlavně na vánoční trhy.

Večerní párty a tequilla za 0,5 eura byla na oslavu celého Nikolausturnieru, který Bayreuth Baybees pořádali již po 18.
V neděli jsme byli poněkud společensky unavení a hra nevypadala o moc lépe. Nakonec jsme přeci jen ukořistili jednu výhru, kdy nám soupeřem byli právě domácí Baybees a náš téměř hvězdný tým obsadil 10. místo.

Osobně si myslím, že naše hra v tomto složení mohla vypadat lépe a opět víme na čem pracovat. Doufejme, že do příštího roku natrénujeme a zopakujeme to legendární vítězství někdy před 4 roky.

Napsala Lída.

Pár fotek

Napsal Aleš.

Protože to nikdo jiný neudělal a vzpomínky se vytrácejí, alespoň krátký pozdní report z turnaje ve Wolkersdorfu, než to všechno zapomeneme. Informace jsou kusé, neb se turnaj konal skoro před měsícem, 24.-25.11.
Na tradiční turnaj pořádaný rakouskými SPIN ve vinařském městečku kousek od Vídně jsme vyrazili v sestavě: Zuzka, Hanka, Pítr, Franta, Marfy, Petr, Aleš a Hruška. Z Opic jsme si půjčili Káju, neb ostatní naše děvčata úspěšně reprezentovala na PD Hale (3. místo a výhra nad PD, report taky asi žádná nenapíše… 🙂 ). V sobotu večer přijel Martin, který byl ještě toho rána v Tallinu, aby si to cestování pořádně užil.

V sobotu jsme hráli ve skupině s Kreuz & Quer Regensburg, Upsadaisy a týmem Spezi, ze kterého se vyklubali mnichovští Tiefseetaucher. Hrálo se nonstop 22 minut easymix, nejméně dvě holky na lajně.

První zápas v sobotu ráno proti Kreuz & Quer Regensburg jsme vyhráli, to je všechno, co si pamatuju.
Druhý zápas proti Spezi už byl mnohem vyrovnanější, mnichovský tým méně kazil a porážka byla na světě. Ale o moc nebylo.
V třetím zápase s nejlepším týmem turnaje Upsadaisy jsme moc neměli šanci. Začali jsme ale bránit zónu, což je ukázalo být velice dobrým nápadem.

Výsledné 3. místo ve skupině nás poslalo do posledního sobotního zápasu proti Styrian High 5. Tým s jablkem na dresu měl v sestavě jen asi 3 kluky a pak ne moc zkušené holky. Hráli taky zónu, ale s tou naší měli velké problémy, takže bitva zón pro štýrský tým skončila značnou prohrou.

Následovala party ve sklípku s převleky ve stylu komixových hrdinů a naším týmovým převlekem za Simpsonovi.

V neděli nás rozpis poslal do dvou zápasů proti místním SPIN, rozděleným na Spin & Trink a Trink & Spin. Ukrutná kuřecí zóna s holkama v zámku fungovala čím dál líp, výsledkem byla dvě vítězství a zápas o 5. místo opět se Spezi. Čekal jsem velice těsný zápas, ale ani oni nevstoupili dvakrát do téže řeky, se zónou si poradit nedokázali a přesvědčivé vítězství bylo naše.

Takže 5. místo z 12. Kromě dvou zápasů ve skupině jsme všechno vyhráli a osobně se mi hra líbila, obrana byla super a v útoku jsme moc nekazili, hlavně v neděli jsme dokázali hrát slušně a vyhrávat proti relativně silným týmům. Fajn turnaj. A taky příjemné městečno Wolkersdorf s místním vínem, zámkem a svařákem. Pokud nás budou chtít, určitě pojedeme i za rok.

Napsal Aleš.

Napísal Bebe

V skorú rannú sobotnú hodinu sme sa stretli ako cast týmu Pražská 7B na železnicnej stanici v Prahe (cítaj: “hlavák” ) a vyštartovali smer Hradec Králové. Už v tom case sme svorne nadávali na ultimate a pýtali sa sami seba, preco to vlastne robíme. Obet v podobe budícka o 4. ráno bola pre mnohých z nás až príliš krutá. A to sme ešte netušili, aké nepríjemné prekvapenia nás pocas samotného turnaja cakajú. Ale všetko poporiadku…

Už spomenutú cestujúcu partiu v zložení Lesy (kapitán), Jana, Lída, Lucka, Martina, Bebe, Luboš, Michal doplnili na mieste Klára, Horst, Hruška, Petr Z. a z pozície nehrajúceho handlera a kameramana Aleš. Prvý zápas, zacínajúci o ôsmej ráno, sa teda mohol zacat.

Súperom nám boli 3SB a aj naša ranná nemohúcnost. Hra bola zbrklá a nakopili sme neuveritelné množstvo zbytocných dropov. Nadšenie, ktoré túto zbrklost vyvolávalo, vystriedal ku koncu útlm, co bol náš súper schopný využit, a tak sme si mohli pozriet kopu pekných obrán ;-). Konecný výsledok 4:15.

Druhý súper, FUJ A, bol z rangu najtažších, co výsledok 1:13 len smutne potvrdzuje. Úvod bol síce zlý z oboch strán a súper nervózny, ale potom sa rozbehol a my sme sa iba rezignovane prizerali. V tomto zápase sme casto skúšali dlhé prihrávky do zóny, žial, neúspešne.

Zaciatok zápasu proti PD B by sa nedal nazvat inak ako výstavným dropfestom. Za stavu 0:4 sme vstali z popola a zlepšenou hrou s peknými akciami dotiahli na 3:4. Následne nadšenie a vysoké tempo opadlo, prehrali sme 5:9, co nás posunulo do bojov v spodnej osmicke bez možnosti úcasti v prvej lige.

Po poslednom zápase sme smútok zahnali najrôznejším vianocným pecivom z domácej produkcie, mnam! Vecer prebiehal vo výbornej, priatelskej, atmosfére. Po spolocnej veceri a gulovacke sme sa presunuli spät do haly a bavili sa hraním spolocenských hier. Párty v podaní sedmy sa tentokrát nekonala, a tak poslední hráci zalahli už okolo jednej. Úcel svätí prostriedky, v nedelu sme totiž zacínali opät nechutne skoro.

Na zápas proti Žlutej Zimnici C sme nastupovali plný ocakávaní ukoristit naše prvé vítazstvo na turnaji. Súper nás ale vyviedol z omylu a rýchlo vyhrával 4:0. Následne sme zabrali aj my, ale náskok sme už stiahnut nedokázali. Výsledok 7:8 je však celkom príjemný.

Následne sme nastúpili proti Chupacabras a podali asi náš najslabší výkon na turnaji. Súper nám svojou “zónovou” obranou znemožnil hrat lajnu. Kedže flat ani vécka sme nemali velmi natrénované, výsledok 10:3 je až príliš zhovievavý vzhladom k predvedenej hre.

Zápas o posledné miesto sme zacali v porazeneckej nálade proti PD B. Na sedmácke pomery výborný vstup do zápasu a stav 2:0 nás velmi nabudili a motivovaní sme vydržali až do stavu 4:1. Naše nadšenie potom opadlo, prejavili sa skúsenosti súpera, takže sme prehrali 4:9 a obsadili konecné 16. miesto.

Je tažké zhodnotit takýto turnaj, v ktorom skoro nic, co sme trénovali, nefungovalo. Casté dropy, zlé, respektíve žiadne midlovské nábehy, bezradná hra handlerov. Ostáva sa nám teda iba striast z tejto facky, viac trénovat a verit, že do zápasov v druhej lige sa náš výkon zlepší. Ultimate zdar!

Napísal Bebe

Napsal Aleš.

Rok se s rokem sešel a aby nám nebylo líto, připravil nám Kraky opět turnaj O vánoční trubku. A s vidinou výhry dortu v trubkovském stylu jsme se stejně jako loni s nadšením zúčastnili. Účast byla kamuflována jako sehrávací turnaj B-teamu před hradeckou řeží o postup na mistrovství republiky. Pokus o kultivaci té sběře (Jana, Lucka, Klára, Lída, Martina, Marfy, Lesy, Horst, Petr, Michal, Aleš, Bebe, Luboš), co tam byla, si vzal na starost Lesy, který se snažil vylepšovat herní projev zejména po taktické stránce. A v neposlední řadě taky náladu v týmu. Pokyny nás ale nepřetěžoval, zřejmě tuší, že víc než jeden za zápas nikdo neudrží…

A i když se turnaj nekonal v krásné hale ve krásném Rtyni v Podkrkonoší, ale v Radotíně, bylo nás 13 a ne 7 a ½, točili Gambrinus za 25 místo Krakonoše za 16, Jaroušek se neožral a nezranil a byla menší zima, bylo to vlastně stejné jako loni.

První zápas jsme hráli opět s TREE a stejně jako loni to o trochu prohráli.

Druhý zápas jsme hráli opět s Trubkama a stejně jako loni to o trochu prohráli.

Třetí zápas jsme nehráli s Márovým harémem (a.k.a. Czech Republic U18 women), ale s FUJ. Fan to byla jenom ze začátku, kdy jsme se přehledem proměňovali útoky a vedli o 2 body. Potom jsme neuváženě nasadili zónu, což je inspirovalo a Xao na markru se ukázal být neřešitelným problémem. Asi stejně jako Zimnice vyznáváme taktiku „zhoršený útok v 2. polovině hry“.:)

Čtvrtý zápas jsme nehráli s Žábou, ale s ČaG, což neznamenalo České arcibiskupské gymnázium, ale Čuk a Gek. Taková juniorská skororeprezentace plus Ráchel. Tým, který to všechno předtím rozsekal. Pořád jsem na pochybách, jestli jsme hráli tak dobře nebo oni na to tak kašlali, ale zápas to byl vyrovnaný. Ale nakonec se mládí přeci jen ukázalo zkušenějším.

Nezbývá tedy než ocitovat konec loňského reportu: „Z turnaje jsme si tedy nakonec odvezli hezké páté místo a potvrdili si, že i B tým dokáže něco sehrát a semtam se na jeho hru dá koukat„.

Pár fotek

• Lída

Napsal Aleš.

Napsal Lesy.

O prvním listopadovém víkendu se skupinka statečných vydala do východního Německa sbírat cenné turnajové zkušenosti. Sedmu na turnaji v Ilmenau reprezentovali Aleš, Horst, lesy, Lída, Márfy, Martina, Petr Z. a na poslední chvíli naše řady rozšířil čestný host Bowman. Na pět zápasů se k nám na turnaji přidal také Michael z Ukrajiny, zapůjčený týmem Paradisco Jena. V Ilmenau se hraje systémem nonstop, s minimálně jednou dívkou na hřišti, v sobotu 21 a v neděli 25 minutové zápasy. Prostě zahráli jsme si všichni do sytosti.

Ilmenau je příjemné městečko uprostřed kopců a lesů Durynska, jehož největším lákadlem je místní technická univerzita. Pro nás je zase pozitivní, že univerzita oplývá krásnou moderní sportovní halou a místní komunita zde pořádá turnaje v ultimate. FreezeBee je turnaj spíš začátečnický, na tomto ročníku se sjela příjemná směs amatérských a masters týmů, prostě lidí, kteří se hrou především baví a nepotřebují vyhrát za každou cenu. Na hřišti proto občas chyběla kvalita přihrávek ale nikdy nadšení a spirit.

Na místo jsme dorazili v sobotu po jedné hodině ráno a vzhledem k tomu, že jsme figurovali v dopolední skupině, jsme se záhy odebrali do spacáků. Sobotní zápasy měly zvyšující se obtížnost, totéž by se snad dalo říct i o kvalitě naší hry. Začali jsme proti nejslabšímu týmu na turnaji, Endwurf z Weimaru, které jsme i přes poměrně rozespalý výkon porazili. Ve druhém zápase s Airguides Erfurt jsme teprve dostali tu správnou facku a porážka o bod od tohoto začátečnického týmu nás celkem probrala. Ve třetím zápase s mnichovskými WegWerfGesellschaft jsme sice také prohráli bodem v posledních třech přihrávkách ale předvedená hra už trošku začínala připomínat halový systém.

Zápas s pořadatelským týmem Forest Jump pak patřil mezi naše nejlepší na turnaji, a po pauze na oběd jsem na tuto jistou výhru navázali srdnatým výkonem (aspoň v první půlce) v souboji s o dvě třídy lepším týmem Disc-o-Fever z Würzburgu. Volný zbytek dne většina využila k návštěvě města, odehrálo se i pár intenzivních zápasů ve stolním fotbálku. Po příjemné večeři v místní grillstube následovala pirátská párty. I přes vidinu prvního ranního zápasu nás nejzdatnější jedinci reprezentovali až do čtyř do rána. Díky dobrému skóre jsme skončili ve skupině třetí a čekalo nás čtvrtfinále s týmem Gummibärchen 2. Borci z Karlsruhe nám názorně předvedli naše nedostatky ve fyzičce a ve vyrovnaném zápase nás prostě uběhali.

Zbyly na nás tedy boje o 5-8. místo a místní masters tým Forest Dive Back. V tomto utkání jsme po celkem koncentrovaném a taktickém výkonu uspěli, ale poslední zápas s WegWerfGesellschaft o konečné umístění už byl nad naše síly a skončil velkým bodovým rozdílem.

Celkově bych naše vystoupení na turnaji hodnotil spíš pozitivně. Na hře by se samozřejmě dalo najít mraky chyb, od váznoucí organizace hry a vlažné obrany přes nefungující middlovské návazné náběhy až po individuální házecí a chytací nedostatky jednotlivých hráčů. Podařilo se nám ale obhájit 6. místo z minulého ročníku a jako první setkání s halou v této sezoně turnaj posloužil perfektně.

Napsal Lesy.