PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsala Lída

Po dlouhém roce jsme opět vyrazili zahájit venkovní sezonu do rakouského Badenu na plážový turnaj Sandsplash. Mnozí z nás se již poněkolikáté vraceli na „místo činu“.

Sobotu jsme zahájili zápasem s plzeňskými Atruc, který se jako vždy nesl v přátelském duchu. Oba týmy zjištovaly, co mohou od mokrého písku (a disku) čekat a byli to Atruc, kteří to zjistili o něco dříve a nakonec se radovali z prvního vítězství.

Následovala další prohra s pořádajícími Spin und Trink. Abychom se dalším prohrám vyvarovali, zahájili jsme pečlivou přípravu v bazénu a povolený alkoholový doping v podobě teamdrinku. Příprava se vyplatila a zápas proti mladému týmu PUFF skončil naší výhrou.

V boji s amPullen jsme byli poněkud bezradní, dařilo se nám jen občas. Chyby ale dělal i soupeř a nakonec jsme prohráli jen o dva body. V pozápasovém kolečku bylo trochu dusno, následkem komunikace Danky a Martina, kteří nevěděli, že v řadách rakouského týmu je i jedna Češka. I to se ale nakonec vyřešilo ke spokojenosti obou stran a tak to má být :).

Do posledního zápasu s Nitro Circle jsme nastoupili zvesela, hru jsme si užili a radost nám udělalo i skore, které opět bylo příznivější na naší straně. Hrací den jsme zakončili v bazénu a poté se pomalu vydali na večeři.

Protože Sandsplash slavil již 10. výročí, Spini uspořádali velkou párty s tématem „around the world“. Jako Sedma jsme dostali přidělené Spojené arabské emiráty a převleky na párty se tedy nesly ve stylu šejků, zlatých glocků a velbloudů. Byť jsme v báru moc dlouho nepobyli, na některých z nás se to podepsalo a nedělní zápasy nedopadly podle našich představ.

Ve hře proti Styrian Hi5 jsme zažili svůj nejdramatičtější závěr zápasu. Koncová siréna nás zastihla za vyrovnaného stavu 5:5. Následovalo několik obran, po kterých nás vždy zradila naše schopnost házet ve větru. Naštěstí napočtvrté se nám již podařilo se s větrem srovnat a o jeden jediný bod vyhrát.

V posledním zápase, opět proti amPullen, jsme chtěli obhájit naše téměř tradiční deváté místo. Našlápnuto jsme měli dobře, fungovala práce handlerů a přišli jsme na to, jak efektivně bránit. Zápas to byl intenzivní, tahali jsme se o každý bod, dali jsme do toho srdíčko, ale tu trochu štěstíčka nám někdo nepřál. Prohráli jsme o jediný bod, ale tak pěknou hru jsem se Sedmou dlouho nezažila. Tentokrát se vše obešlo bez problémů a nakonec jsme byli i pochváleni za dobrou hru proti zóně.

Z turnaje jsme všichni odjížděli spokojení a doufám, že příští rok navážeme na výkon z posledního zápasu a budeme hrát od začátku tak dobře jako jsme letos končili.

Děkuju Martinovi, Pítrovi, Štěpánovi, Jirkovi, Petrovi, Horstovi, Janičce a Dance za skvělej víkend!

Napsala Lída

Napsal Michal

V Pražské Sedmě se nám rozrostl takový nepěkný nešvar: spousta hráčů chce jet na turnaj. Ukažme si na ně prstem! První jarní sobotu to byli: Michal, Martin T., Vojta, Míša, Pavel, Štěpán, Danka, RekiJirka. Jednodenní turnaje v Praze dokáží přilákat téměř každého, takže bych tímto článkem chtěl věci uvést na pravou míru, aby další hráči byli varováni, že Fujárna rozhodně není žádnou procházkou růžovým sadem. Všechna svá varování jsem shrnul do 10 bodů, co všechno se nám na Fujárně přihodilo a co po nás chtěl náš samozvaný kapitán (pozn. prý v tom jede i Lesy, který ho pověřil).

1. Před zápasem nás nutil rozcvičovat se s diskem a strašně se divil, že jsme si nezačali promazávat kotníky sexistickou tekutinou, poté co nás pozdravoval od Martiny
2. Z důvodu hezkého počasí či kvůli problémům s pronájmem jsme místo v hale hráli na plácku před nafukovací halou na Kotlářce a to až do chvíle, kdy nás kvůli silnému děšti opustili i poslední věrní fanoušci a zápas byl přemístěn do haly.
3. Po zápase jsme museli přežít v kolečku dlouhé projevy našeho kapitána, během nichž jsme málem všichni usnuli. Navíc využil naší nezkušenosti a zabral jediná děvčata z soupeřova týmu, což na druhou stranu vysvětluje, proč své projevy natahoval.
4. Během všech pauz nám byly vysvětlovány všechny ofenzivní a defenzivní strategie, takže se už nebudeme moci vymlouvat a dělat si na hřišti co se nám právě zlíbí.
5. Nejhorší ze všeho byla polední pauza – pořád si někdo chtěl házet ať už na blízko nebo na dálku po větru i proti větru.
6. Pokud si čas od času musíte hlídat svoji váhu, tak vás nepotěší, když před vámi zblajzne Štěpán celou čokoládu, který rozhodně problém s nadváhou nemá (na rozdíl od vás, pokud vynecháte jeden frisbee trénink a nevynecháte jednu dobrotu).
7. Fujárnu sledují i spoustu diváků a fanoušků Pražské Sedmy. Pokud se vám něco pěkně povede, tak to příště budou čekat automaticky.
8. Chvilku si jen tak stojíte někde ve hřišti a vaši kamarádi jako by na vás zapomněli a ne a ne vám nahrát. Když se teda už rozhodnete pro trochu pohybu, tak vám škodolibě hodí disk před vás, abyste museli běžet co nejvíce, nedej bože, když nějakého experta napadne hodit dlouhou, to pak musíte dokonce sprintovat.
9. Kapitán vám sní sušenku od Cookies Monsters (obhajoba kapitána: rozdělil jsem se se všemi co zbyli).
10. Člověk si dá bod, ale přesto se nedočká vděku. Na hřiště vyběhne pětka, která vás vyhodí ze hřiště.

Kdyby ještě po všech varováních někoho zajímaly výsledky družstva, tak tady jsou. První dva zápasy jsme dokázali vyhrát nad Opicemi i nad Zimnicí, ale pak přišly dvě balení FUJů. První zápas s FUJ nám těžce nevyšel a ostudně jsme prohráli. V zápase o první místo ve skupině s Munchikiny jsme zahráli již lépe, ale bohužel to nestačilo. Horší vzájemný zápas s FUJ nás odsoudil k 3.místu ve skupině a zápasu o 5.místo, ve kterém jsme narazili na družstvo Cookie Monsters B s posilami z Trubek. Zápas to byl opravdu unikátní. Začal venku za mrholení a pokračoval i při průtrži mračen až do stavu 2:0 pro nás. Po přesunu do haly se Cookies Monstra trochu vzpamatovala a začala dávat body. Oba týmy stáhly své sestavy a ke konci se povedlo Cookies i vyrovnat. V závěrečném bodu využili naší nepovedené dlouhé a sami předvedli velmi povedenou dlouhou, kterou jejich hráč obětavě chytil rybou. Zahlásili jsme aut, neboť se ryba plácala mimo hřiště a na podruhé jsme nezaváhali a došli jsme si pro 5.místo.

Konečné zhodnocení: 5.místo je zlepšení od minule. Cenné je, že jsme 5.místo vybojovali s větším počtem nováčků. Tým v průběhu turnaj vylepšil svoji organizaci hry, vyzkoušel si hru venku za větru i v dešti a těší se na venkovní sezonu.

PS: Autor článku byl kapitán družstva.

Napsal Michal

Napsal Michal

Na druhou letošní fujárnu jsem se těšil, neboť Lesy mně určil kapitánem našeho výběru, který měl být složen převážně z nováčků. Nakonec se však přihlásilo na turnaj méně nováčků než jsem očekával, tak byl náš výběr doplněn do počtu ostřílenými borci. Nicméně kapitánem jsem přesto zůstal, i když musím přiznat, že mne Horst často zastoupil/doplnil.

Fujárna se většinou hraje ve velmi specifické nafukovací hale na Kotlářce, ve které bývá chladno, což se naštěstí úplně nepotvrdilo a ve které je velmi zrádná kluzká umělá tráva (či spíše koberec), což se potrvdilo. V sobotu jsme se sešli v sestavě: já (Michal), Horst, Lída, Reki, Jirka, Márfy, Vojta, Martin K., Martin T. a Martina Ř.. Oproti původním předpokladům jsem nebyl ani nejstarší ani služebně nejstarší, nicméně se mi k značné nelibosti především Lídy zalíbilo oslovovat tým “děcka”. První zápas jsme hráli proti DreamTeamu s posilami z Písku a z Liberce. Ačkoliv jsme se na hřišti ještě dost hledali, tak jsme díky neubránitelnému Horstovi udrželi po 20 minutách remízu 6:6. V posledním bodě jsme však zaváhali a DreamTeam si připsal první a zdaleka ne poslední vítězství (turnaj vyhrál bez zaváhání). Druhý zápas jsme hráli proti Figurkám Slonů a opět jsem na úvod prohrál flip. Zápas se nesl v podobném duchu jako náš první zápas a Figurky zvítězily. Po zápase Horst burcoval všechny hráče, ať více makáme a navíc jsme si připravili na další zápas zónovou obranu. Zápas s Fuj se nám vyvedl – soupeř měl problémy se proti naší obraně prosadit, zatímco my jsme dotáhli několik útoků do zdárného konce. V posledním zápase skupiny jsme hráli o rozumné umístění s týmem Z Ústavu. Od zápasu jsem si sliboval hladké vítězství a zajištění 3.místa ve skupině. V tomto zápase vyhořela totálně naše obrana a když se nepovedl nějaký ten útok, tak jsme nakonec prohráli o dva body. Ve skupině jsme skončili 4. a čekala nás delší pauza před utkáním o 7.místo. V pauze jsme se rozprchli do všech koutů Prahy, jen Horst a Lída zůstali v areálu.

V posledním zápase o prestižní sedmé místo (jsme přece jenom Sedma) jsme se střetli s Trubkami. Po posledním zápase jsme udělali pár změn v pětkách, přičemž jsme chtěli vylepšil práci handlerů a taky jsme poprvé v turnaji jsme vyhráli flip! Zápas proti Trubkám jsem si náramně užil. Poprvé za turnaj jsem téměř zapomněl, jak umělka klouže a navíc jsme všichni předvedli mnohem lepší výkon než dopoledne. Trubky nám ještě záhozy zápas usnadnily, takže jsme neměli problém dovést zápas do vítězného konce a získat 7. místo!

Jak hodnotím výkon sedmáckých “děcek”? Myslím, že celkově naše hra zůstala trochu za očekávaním, když jsme zbrkle zahazovali disky méně či více progresivními hody místo dump-swingového přenesení útoku na druhou stranu. Obrana místy spíše nebyla než byla. Abych jenom nekritizoval, tak musím pochválit Jirku, který si na svém prvním turnaji připsal několik bodů a hezky bránil. Líbilo se mi, jak se zabydlela na handlu Lída a rovněž Horst si udržel svůj vysoký standard. Poděkování zaslouží i naši věrní fanoušci zejména naše celoživotní fanynka Mia. Bohužel na všechny fanoušky nezbyly lístky, takže budou muset vzít zavděk videozáznamy, které vznikly ve spolupráci s DreamTeamem a jsou na našem youtube kanálu. I přes moji kritiku se mi současná hra sedmy včetně hry na fujárně líbí víc než hra před 1-2 lety, kterou jsem si připomněl dřívějšími záznamy.

PS: Naše holky (Malá, Velká, Martina a Jana) se o stejném víkendu podílely na velkém úspěchu týmu 7 opic, který ovládl prestižní mezinárodní turnaj Prague Winter!!

Napsal Michal

I přes chumelenici hustou tak, že přes ní občas nebylo vidět (aspoň teda ne dál jak na dva metry), přijela celá větší polovina Sedmy (Martin, Lída, Zdeněk, Luboš, Pája a Zuzka) už v pátek večer a celá menší polovina včas v sobotu ráno (Marfy, Lesy, Sluníčko (rozuměj Martinka N.) a Michal).

Hrací hala, ve které se i za různými tajnými dveřmi spalo, vypadala opravdu monstrózně. Blýskavý do modra laděný povrch kolem dokola lemovaný patrovými tribunami a ze stropu nebezpečně vyhlížejícími konstrukcemi (jen jen hodit správně over a trefit se do nich) patřil velké hale a červenooranžová vévodila tělocvičně malé, rozhazovací.

Ranní kávička, čajíček a nějaké to papání nás čekalo v bufetu s milou obsluhou.

První zprvu ospale vyhlížející zápas nás čekal se Žlutou zimnicí. Ale když jsme se konečně probudili a dali 10 bodů v řadě, tak jsme mohli odcházet s prvním vítězstvím 10:3 :-).

Nááááááááásleeeeeeeeeeeeedoooooooovaaaaaaaalaaaaaaaaaaaaa meeeeeeeeeegaaaaaaaaaaaaaa dlouuuuuuuuuuuuuhááááááááá pauza.

A zápas s Chupkama. Byli jsme donuceni převléci se do bílých dresů (myslím, že v tom měla prsty mafie, jinak to není možný…) a to nám na modrém povrchu rozhodně ani trochu nesvědčilo. Kromě slibného začátku, kdy jsme si barvu dresů ještě neuvědomili. Pak ale začala bílá naplno působit… Proto 4:11.

Nááááááááásleeeeeeeeeeeeedoooooooovaaaaaaaalaaaaaaaaaaaaa meeeeeeeeeegaaaaaaaaaaaaaa dlouuuuuuuuuuuuuhááááááááá pauza.

A pak nás čekal zápas s Chlupatou žábou, pořadatelkou turnaje. Konečně jsme se zase trochu dostali do kondice a prohráli jen o jeden bod 9:10.

Nááááááááásleeeeeeeeeeeeedoooooooovaaaaaaaalaaaaaaaaaaaaa meeeeeeeeeegaaaaaaaaaaaaaa dlouuuuuuuuuuuuuhááááááááá pauza.

V posledním zápase ve skupině jsme se potkali s Dream teamem. Vítězství 10:5 nám mělo vlít nový elán do žil do poslední ho zápasu dne s Frkotem Což už nebyl zápas skupinový nýbrž zápas o záchranu a možnost postupu někam výše. Nakonec času se z toho vyvinula remíza. S posledním hodně ohláškovaným bodem a s hodně moc turnovery….. O jeden bod jsme ale Frkoťáky porazili a mohli se vydat na párty s pocitem, že zítra můžeme ještě něco uhrát…

Párty se nesla v duchu 30. mafiánských let. A hemžilo se to tam samými fešáky a kočkami. No posuďte sami 🙂. Nutno ještě poznamenat, že během celého turnaje probíhala mafiánská soutěž, účelem bylo zabít pomocí dotyku nosu, co nejvíce padouchů a sami přitom nepadnout. A pokud člověk nebyl chladný mafián, mohl prožít i značnou část turnaje ve strachu o svůj život :-).

V neděli se nám nepodařilo porazit ani jeden tým. Ale povedlo se nám docela pěkně si zahrát. Kromě 3SB, kteří nás v jejich šesti lidech rozekali neuvěřitelným způsobem jsme se drželi vždy o jeden nebo dva body.

To ale nic nemění na smutné skutečnosti, že jsme se v umístění ocitli hned nad Frkotem, se kterým jsme se v sobotu prali na život a na smrt….

Myslím ale že se turnaj dost povedl. Mně se osobně se hrálo úplně parádně! (i když se to možná občas nezdálo :() Vyzkoušeli jsme si hodně věcí i ty, které jsme nemuseli, ale zahráli jsme spoustu pěkných kousků!!!! Párty skvělá, zázemí taktéž! 🙂 A doplňující mafie hra, tomu rozhodně dodala šťávu!

A konečně konečné výsledky:-)

Výsledné pořadí turnaje

1. Terrible Monkeys
2. 3SB
3. Kulatá šachovnice
4. Hairy Jet
5. Chupacabras
6. Žlutá Zimnice
7. Chlupatá Žába
8. Pražská 7
9. Frkot
10. DreamTeam

Výsledné pořadí Spirit of the Game

1. 3SB (11.57143)
2. Hairy Jet (10.85714)
3. Frkot (10.66667)
4. Terrible Monkeys (10.625)
5. Chlupatá Žába (10.57143)
6. DreamTeam (10.5)
7. Pražská 7 (10.5)
8. Žlutá Zimnice (10.42857)
9. Chupacabras (10.42857)
10. Kulatá šachovnice (10.28571)

Napsal Aleš.

O víkendu se konal v Praze v hale na Julisce další ročník tradičního turnaje pořádaného PD, První haly. Letos to sice nebyl první halový turnaj, protože 1. halový turnaj se konal o měsíc dřív v Bystřici nad Pernštejnem (4. místo, možná se taky někdy dočkáme reportu). Takže byl turnaj přejmenován na „1. hala s vyšší úrovní hry.“ Pro P7 to byla v halové sezoně 2013/2014 hala 3. (Ilmenau, 4. místo, taky se možná dočkáme reportu) Ale prý tomu stejně všichni říkáme PD hala, takže je to vlastně jedno.

Organizátoři na nás byli jako vždy a všude hodní, takže dopolední skupina ve složení P7, ŽZ, TM, PD a Junioři začla pro Sedmu 1. zápasem od 8:00.

Hrát takhle v noci je problematické, takže po vyrovnaném začátku zápasu nás Žlutá Zimnice začala přehrávat a vypracovala si náskok tří bodů na 8:5. Změnou taktiky a nasazením zónové obrany se nám pak podařilo soupeře zaskočit, nasázet 5 bodů v kuse a konečný výsledek byl 9:10 v náš prospěch.

Že je hraní v noci i zdraví škodlivé jsem se přesvědčil osobně, protože jsem se hned v 1. zápase zranil a zbytek turnaj tak strávil pouze na lajně.

Druhý zápas s Juniory složenými převážně z FUJů jsme měli pod kontrolou, s konečným výsledkem 7:10 v náš prospěch.

V třetím zápase s pořadateli z PD jsme se drželi do stavu 7:6, načež po několika našich chybách dali PD 5 bodů v kuse a bylo po zápase. Aby se diváci nenudili, podařilo se jedné naší nejmenované opoře jeden výhoz dropnout málem a druhý doopravdy. To byla legrace.:) 12:7.

Aby nám to nebylo líto a pořádně jsme si turnaj užili, hráli jsme kromě prvního zápasu v dopolední skupině i zápas poslední, a to proti Opicím. Vyrovnaný zápas s velikým nasazením se mi z lavičky velice líbil, nejlepší zápas na turnaji, kdy jenom smůla nás připravila o výsledek 9:9 po konci času a rozhodující bod. 11:8.

Konečné 3. místo ve skupině nás poslalo do večerního zápasu o 5. místo proti TIOSu. Takový náš tradiční soupeř v zápasech o 5. místo… O tom toho moc nevím, protože jsem nebyl přítomen a staral se o housera, ale na internetu se píše, že jsme vyhráli těsným výsledkem 17:16.

Kdo že tam vlastně byl za Pražskou 7 Open? Byl to Zdeněk, Martin, Luboš, Aleš, Hruška, Lesy, Marfy, Jardáč a Horst.

Tento drobný reportík bych zakončil tak, že na 1., 2., 3., PD hale 2013 jsme si ověřili, že nám to občas i celkem jde a dosáhli nejlepšího výsledku na tomto turnaji za posledních několik let.

Holky skončily v neděli 2., ale o tom vám určitě taky rády napíšou.

Napsal Aleš.

Napsala Marťa

Podzim je v plném proudu, listy krásně žloutnou, teploty se kvapem snižují, hráči frisbee se pomalu přesouvají z velkých venkovních hřišť do stísněných hal a venkovní turnaje končí.
Na náš předposlední letošní venkovní turnaj jsme mohli dorazit i autobusy MHD, konal se v Praze na Strahově v sobotu 5. 10. 2013.

Sešli jsme se oproti některým ostatním týmům v hojném počtu a hrát mohli jen ti, kteří hrají maximálně tři roky. Na rozházení, rozběhání, prokroužení kotníků a protažení před prvním raním zápasem s Dream Teamem jsme se sešli všichni: Danka, Lucka, Martina Ř., Stáňa, Martina, Bebe, Horst, Palo, Michal, Zdeněk T., Martin K. a Reki.

Dream Team přijel pouze v šesti lidech a po dohodě s Frozen Angels, kterých bylo také málo, se na některé zápasy spojili a půjčovali si navzájem hráče.
Někteří z nás, když jsme žádný zápas nehráli, vypomáhali jak Dream Teamu tak i Frozen Angels.

Hráli jsme pět zápasů. Den jsme začali remízou s DT. Zápas byl celkem napínavý, ale na obou stranách se projevilo to, že to byl první ranní zápas, měli jsme občas zbytečné záhozy i dropy. Palo špatně došlápl při doskoku a vymknul si kotník a musel pak odjet domů.
Na poslední zápas se k nám přidal Márfy.

Dále jsme měli dvě výhry – se Sfinx a s Frkotem a dvě prohry – se Září a s Frozen Angels.
Celkově jsme skončili 3.

Celý den se každý z nás učil něco nového, pro některé hráče to byl první nebo jeden z prvních turnajů v životě. Zkoušeli jsme si různé útočné i obranné taktiky a každý si zahrál. Hra byla plynulá a Lesy, který se na nás přišel jen koukat a radit nám, nás docela chválil.

Myslím, že jsme si každý turnaj skvěle užili, vládla tam pohodová atmosféra, bylo krásné sluníčko a dalo se běhat jen v tričku a šortkách. U hřiště byla hospoda a mimo Lesyho nás přišli aspoň na chvíli podpořit i Aleš, Zdeněk a Lída.

Palec nahoru dostává Bebe, který dal za celý turnaj asi pět handblocků!

Napsala Marťa

napsala Lída.

Nad loňskou téměř hamletovskou otázku, zda jet či nejet, nebylo třeba dlouho přemýšlet. Kladná odpověď byla jasná již od vypsání do docházky.

Do rakouského Badenu jsme dorazili již v pátek a po pívu a jednom nočním Dominionu šli spát. V sobotu jsme hráli až skoro v 11 a tak jsme se mohli řádně prospat a halu jsme opouštěli jako poslední. To se však projevilo i na naší hře a první zápas s Soul Gringos jsme prohráli.

Nevěšeli jsme hlavu a doufali, že s tureckým týmem si poradíme. Hořké bylo naše zklamání, když jsme si nedokázali poradit s jejich bezchybnými chyty a skvělým give ‘n‘ go.

Na naší obranu ale musím říct, že jsme měli nevýhodu v podobě lazar týmu. Martin – cosi nataženého v kotníku, Zdeněk – bolavá ruka ještě z havlbrodské kvalifikace, Pítr – vykloubené rameno, tzn. hra s ortézou. Tak alespoň Zuzka, Hanka, Nela, Aleš, Petr, Ráťa a Marfy byli plně použitelní.

Teprve v posledním zápase dne jsme vybojovali výhru proti Lokomotiv Stolichnaya a spokojeně se mohli vydat na večeři, která byla výborná stejně jako loni.

Protože nám ale z minulého roku zbyl rest pokoření místní zříceniny, nacpaní jsme vyrazili do kopců, jen Nela s Ráťou a Marfym se vydali do města.

Výhled zeshora stál za to, po pořízení povinné skupinové fotky (dodá Aleš) jsme se vydali zase dolů, tentokrát jinou cestou v čele se Zdeňkem.

Po návratu do spací haly si část z nás dala zase Dominion (závisláci) a vcelku brzy jsme odpadli.

V neděli ráno nás již přivítalo na hřišti sluníčko, ale první zápas dne jsme opět prohráli, tentokrát se slovinským týmem Vertigo.

Pořádně dařit se nám začalo až proti pořádajícím Spinům a v posledním zápase, který jsme hráli znovu s Lokomotiv Stolichnaya. Výhry nebyly nijak výrazné, ale výhry to byly a to se počítá. Skončili jsme stejně jako loni na pěkném 9. místě, do příštího roku máme jistě co zlepšovat (např. zdravotní stav týmu) ale taky motivaci přijet zase!

napsala Lída.

Na letošní první ligový turnaj se náš open vydal v nepříliš početné jedenáctihlavé sestavě: Ondra, Zdeněk, Franta, Petr, Lesy, Luboš, Horst, Michal, Márfy, Aleš a Martin.

Jako první nás v sobotu čekal Yellow Block A (dravé Zimniční mládí doplněné o dravé nezimniční mládí. A o Čupíta 😉 ). Zápas byl celou dobu vyrovnaný – báli jsme se výprasku, ale dokázali se soupeřem držet krok až do poslední chvíle a prohráli jsme o pouhopouhé dva body. (12:10?).

Po téměř dvouhodinové pauze, nás čekal zápas proti PeaceEgg. Nějak se nám nedařilo pohlídat si jejich dlouhé a tak jsme brzo museli dotahovat dvou až tří bodové manko. Naštěstí se nám to podařilo a dokázali jsme srovnat na 9:9. Pak ale kluci z Písku opět nastoupili a bez většího odporu z naší strany naprosto v pohodě dovedi zápas do vítězného konce (12:9?).

Opět jeden zápas pauza a boj proti TreeMonkeys B. Asi nejhorší zápas dne – zatímco oba předchozí zápasy jsme (i přes výsledné skóre) hráli celkem pěkně a neměli jsme se zač stydět, tady jsme si vybrali perné chvilky. Nebyli jsme schopní s nimi držet krok a dostali jsme celkem nařezáno. Výsledná prohra o nějakých 4-5 bodů byla řekl bych až příliš lichotivá. Navíc jsem nám v tomhle zápase zmrzačil Zdeňka nepříliš vyvedenou dlouhou, kterou se pokusil zachránit v rybě a pohmoždil si zápěstí :(.

Po posledním sobotním zápase jsme se vydali na večeři do zamluvené pizzerie (pizza dobrá, ale to pivo snad ředili napůl vodou :-/) a po nepříliš dlouhé párty jsme se kolm půl jedné odebrali na kutě.

V neděli jsme zjistili že Zdeňkovi se ruka přes noc rozhýbat nepodařila a že jsme na zbytek turnaje jen v deseti. Jako první nás čekal Yellow Block B – to jako zkušení hráči ze Zimnice a spřátelených týmů. Když píšu „zkušení“ nemyslím tím „neběhaví“. Opět tým, se kterým jsme si nedovedli poradit a po zásluze jsme prohráli o +/- 4 body. Trochu to rozpoutalo debatu, jestli má cenu jezdit na takovéhle turnaje v menších počtech hráčů – někteří z nás už se po hřišti jen ploužili a o běhání si mohli nechat jen zdát.

Po pouze dvacetiminutové pauze jsme nastoupili proti Plzeňským Atruc. A předvedli jsme parádní nechuť hrát. Velice brzy jsme prohrávali 3:11 a působili jsme pěkně rezignovaně a odevzdaně. Nejsem si úplně jistý co se pak stalo, jestli Atruc začali být poněkud ukolébaní naším „výkonem“ nebo jestli někdo někde obětoval tele a krev mladé panny. Každopádně najednou se nám začalo dařit na co jsme sáhli a předvedli jsme neuvěřitelný obrat – zápas jsme nakonec vyhráli 12:11. Nějak jsme tomu nemohli uvěřit ani my, ani kluci z Atruc.

Do posledního turnajového zápasu proti Velké Moravě B, o deváté místo, jsme měli naskočit po předchozím obratu naprosto naspeedovaní a na koni, ale … Ale ne no. Začátek podobný jako s Atruc – najednou jsme prohrávali 3:9 a ani nevěděli jak k tomu došlo… Jenže i teď se nad námi slitoval nějaký černý mág a do cupu už jsme vletěli za stavu 11:9 pro nás a hrálo se do 12. Následovaly dva nepovedené útoky, kdy morava dorovnala na 11:11 (to aby to bylo zajímavé). V rozhodujícím bodě jsme ale víc štěstí měli my a z první ligy si tak přivážíme relativně dobré 9. místo.

Začalo jaro a s ním přišel i první ligově kvalifikační turnaj. V sobotu si teda počasí ještě zahrálo na podzim, ale v neděli už to nevydrželo a ukázalo nám sluníčko.

Stejně jako minulý rok jsme se rozhodly na turnaj spojit s Opicema a nastoupit na lajnu jako tým 7opic letos ovšem ještě s posilami z Atruc (Zdeňka a Ewyna).

Vzhledem k pěknému počtu – 14 – jsme hned na začátku vytvořily dvě hrací sedmičky. První se silným jistým útokem (i obranou) s naší ničící zbraní – Sestrami (Malá, Velká, Zdeňka, Helča, Pája, Hanka, Kája). A druhou dravou, hravou, veselou a hlavně velmi slunečnou (Haňďa, Lucka TM, Zuzka, Martina – Sluníčko, Lucka p7 – malý sluníčko, Janička, Lída).

První zápas v sobotu nás čekal na umělce s holkama z 3SB+Figurek. Zápas se hned od počátku začal vyvíjet v náš prospěch. Poradily jsme si s „brufenovou“ zónou a i přes spoustu našich osobních chyb jsme zápas vyhrály s velkým bodovým rozdílem (15:1).

Pak jsme nastoupily proti Fujkám v nedaleké Mírovce (hříště s poměrně velkým výškovým převýšením, hned vedle kolejí :-)). Fujky nás pěkně trestaly za každou chybičku, ale ani my jsme si nenechaly nic líbit. Vyklubal se z toho proto velmi napínavý zápas, který nakonec skončil vítězstvím našeho týmu s rozdílem pouhého jednoho bodu.

Tímto zápasem jsem ukončily boje v naší třítýmové skupině a mohly se pustit do prvního křížového zápasu proti Velké Moravě A, která vybojovala druhé místo v jejich čtyřtýmové skupině. Opět se nám podařilo udělat z toho drááámo a opět vyhrát o pouhý jeden bod. Tím jsme si zajistily první nedělní zápas až v půl jedné, což se některým spáčům, kteří zaspali a vstávali až po desáté hodině, velmi hodilo (ale nechci samozřejmě nikoho jmenovat :D).

V neděli jsme si zopakovaly zápas proti Velké Moravě A. Nyní to už byl pravý a nefalšovaný zápas, kde se rozhodovalo, jestli půjdeme do finále nebo do boje o třetí místo. Ačkoliv jsme se nejdříve praly o každý bod a stav byl dlouho vyrovnaný, nakonec se Morava utrhla a naprosto s přehledem si zajistila účast ve finále s Prdkami.

My jsme se tedy vydaly do boje o třetí místo se Zimnicí. Značný vítr pomáhal a zároveň škodil na obou stranách. Zimnice začala asi tříbodovým náskokem, který jsme my pak celý zápas doháněly, až jsme se dopracovaly na stav 8:8 (nebo 7:7?) a cup do 9 (8?). S velkou trochou toho štěstíčka jsme si bod do zóny donesly a slavily třetí místo.

Finále si vybojovaly PDženy, Velká Morava A sice skončila druhá – zato se Spiritem!

napsal Aleš.

Přes menší větší zmatky v organizaci nám Pepík přípravil v neděli 14.4.2013 první jarní venkovní turnaj, na kterém se sešlo 8 začátečnických týmů – Prague Devils, Figurky slonů, Frozen Angels, CVUTruc, UFB, FUJ a Pražská 7.

Nakonec se hrálo na fotbalovém hřišti v Břevnově a jelikož holky měly v ten samý termín soustředění na ligu, sešli jsme se v celých 8 lidech v sestavě Franta2, Bebe, Lesy, Pítr, Martin, Márfy, Aleš a Pepík.

V prvním zápase s týmem Z ústavu jsme po vyrovnaném nervozním začátku plném chyb odpor soupeře v polovině zápasu zlomili a zápas tak skončil 12 (nebo 13):5.

Po delší pauza jsme si zahráli s FUJema, kteří nás zpočátku výrazně přehrávali, ale ve druhé půlce zápasu se to otočilo a nakonec jsme prohráli jen o bod asi 8:9. Bohužel se v zápase zranil Pítr, který si při obranné rybě vyhodil rameno, takže si s Martinem den „zpestřili“ výletem na Homolku.

Do následujícího zápasu proti UFB nás tedy bylo jen 6, UFB mělo jen 8 lidí, takže jsme se domluvili na hře 6 proti 6. Hrát dva zápasy po sobě bez střídání je dost šílené a na konci zápasu se oba týmy po hřišti spíš ploužili. UFB se ploužili o trochu víc a při nerozhodném stavu při konci času jsme proměnili útok a tentokrát o bod vyhráli.

Ve skupině vzniklo kolečko 3 týmů s dvěma vítězstvími a snad i stejným skore a pořád nevím, kdo byl na jakém místě. Situace se vyřešila dohodou tak, že si FUJové zahráli s Figurkama, my s Frozen Angels a UFB s PD.

Do posledního zápasu nás posílily Martina, Zuzka a Lucka, takže jsme mohli i střídat dva lidi. A že to byla posila veliká se projevilo při hře, která vypadala občas i hezky a Frozen Angels jsme bez problému přehráli.

napsal Aleš.