PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

ATRUCUP 2019 (post-apokalyptický report)

Když na polích kolem Prahy odkvete řepka olejka a vlčí máky a kombajny začnou vířit prach tam, kde by mělo být obilí, je nejvyšší čas zmizet. Na stráni pod lesem, nedaleko středověkého hradu Radyně se nachází vesnička Losinná. Místní kraj i v této apokalyptické době oplévá pivem, bazénem a také travnatým hřištěm.

Vypravili jsme se tam v početné skupině, ještě posílené o pár borců z PD. Nálada byla tedy celý víkend výborná, hlavně proto, že paní v okýnku stíhala hasit naši žízeň na poměry velmi chutným pivem. V sobotu večer proběhl tradiční světově proslulý pivní závod, ve kterém nás reprezentovali Adam (sprint), Danil (plavání), František (diskgolf) a Anička z PD (skákání v pytli). Závod se všem povedl, do příště ještě s Františkem potrénujeme exování a můžeme myslet na medaile. Na následující párty jsme hlavně díky Janě také neudělali ostudu.

Pak jsme také trošku hráli frisbee. Bohužel se nám žádný zápas nepodařilo dotáhnout do vítězného konce. Žal jsme ale vždycky rychle utopili v bazénu, takže nás to moc netrápilo. Už se těšíme na příští rok!

Věřte nevěřte (jakože spíš nevěřte), Pražská Sedmička se po posledním vypjatém zápase dostala do, na tenhle turnaj.

A co o tomto turnaji můžeme prozradit? Že zde nechyběl žádný dobrý mixový tým sportu frisbee ultimate. Protože zrna od plev oddělila již kvalifikace.

ANO!!! Je to první liga.

Pro některé z nás skončila příjemnou vycházkou do auta, případně na vlak. Jiní na vlak sprintovali a tím spotili svá umytá těla a čisté oblečení (bylo totiž horko).

Jídlo mi chutnalo předkrm byl fajn, a proto dávám 3 body z deseti.

Což nám vytvořilo pěkný oslí můstek k večeři, kterou pro nás připravila Malšická obec. Bylo jí málo. (… té večeře, ne obce) Některým nejmenovaným horám nestačila ani pátá polévka. Prostě Hora srandy, hahaha.

Jídlo bylo samo o sobě dobré, bohužel nás vyrušovali občané v bílých šatech a černých sacích. Do teď nechápu, co to mělo bejt.

(pozn. spoluautora: vedle v hospodě byla hostina svatby)

Jo asi by se taky hodilo něco o hře.

Zápasy byly dlouhý.

Bylo vedro.

(pozn. spoluautora: to už jsme psali, hlupáku!(najdu tě))

Hráli jsme celkem 6 vyčerpávajících zápasů.

Konkrétně 4 v sobotu a 2 v neděli. V pondělí jsme už nehráli žádnej(haha).

První zápas jsme prohráli, druhej taky, třetí taky. ČTVRTEJ byl s 3SB. A v neděli jsme taky nic nevyhráli (BA DUM TSS!).

Ale i přesto tento turnaj hodnotíme kladně. Nalijme si čistého vína, odehráli jsme několik velmi vyrovnaných zápasů, které o pár bodů dopadly ve prospěch druhého týmu.

Do jiných zápasů jsme se dostali až po poločase, ale alespoň ten druhý poločas jsme hráli pěkně. Jo a ještě jsme hráli s 3SB.

(pozn. spoluautora: tohle už nekomentuj pls)

Všichni dobře víme, že trpělivost přináší růže. Proto se těšte na příští roky. Přijede nás víc, i mladších (+ Martin Řezník), zkušenějších (to ale Martin je) a nahecovanějších(jako v zápase s TM skočil rybu to zas jo).

Pro P7.cz

Stavi&Mišel ©2019

Dlouhých pět let jsme čekali, než jsme se znovu podívali do rakouského Badenu u Vídně. Tam se koná jediný plážový rakouský turnaj Sandsplash – dozajista jeden z našich nejoblíbenějších.

Ve hvězdný sestavě Martin, Jirka, Luboš, Horst, Zdeněk, Petr, Klára, Mája, Verča a Lída jsme si vyrazili užít pořádnej beach. Po prvním zápase jsme si říkali, že to půjde snadno, bohužel už v druhém jsme zaváhali a tým Lok Stoli nás připravil o vítězství v posledních třech přihrávkách zápasu.

Další zápasy už byly čistě v naší režii, možná i díky drinkům, kterými jsme se v průběhu dne vydatně posilňovali 😝

Trochu nás překvapilo, že sobotní party nebyla v Badenu, ale přímo ve Vídni. Střízlivý řidiče jsme neměli, vlak jsme ani nezjišťovali a tak jsme počítali s tím, že si uděláme party na hotelu vlastní.

Jenže po večeři a po celým dni na písku jsme odpadli a žádná party nebyla.

Díky tomu jsme se ale na neděli pořádně vyspali a mohli pokračovat v dobře rozehraném turnaji. Suverénně jsme přehráli naše soupeře a už nás čekal jen poslední zápas proti Wunderteamu. Ti do té doby neprohráli jediný zápas a nakonec neprohráli ani tento.

Skončili jsme tedy na druhém místě a mohli jsme se radovat i z vyhraného spirita!

Organizátoři slibují, že Sandsplash bude i příští rok a my doufáme, že u toho zase budem 😊

(fotky: Dreh und Trink)

Napsal Dan.

Rainbow Winter 2016

Rád bych tímto zhodnotil účast Pražské sedmy na turnaji Rainbow Winter 30. – 31. ledna 2016 v Bohumíně. Na turnaji jsme obsadili první místo s bilancí sedm výher a nula proher.

Cesta na turnaj vlakem byla dlouhá, ale zajisté pohodlnější nežli autem. Po příjezdu na vlakové nádraží proběhlo rychlé zorientování se a zhodnocení Bohumína jako takového. Výsledkem bylo, že v městě se prakticky nic neděje – dalo by se přirovnat k městu mrtvému – a zároveň je to místo architektonicky poměrně atraktivní. Před začátkem prvního zápasu proběhla podstatná fyzická příprava na hru.

Naše hra nebyla bez chyb a chvíli trvalo, než jsme se aklimatizovali na naše standardní výkony. První utkání bylo hektické. Nicméně jsme po vyčerpávající rozcvičce vyhráli o nejmenší možný rozdíl. Hra se zápas od zápasu zlepšovala. Cílem bylo mě a Oskara pasovat do role primárních handlerů, což se pro nás stalo náročnou výzvou. Kvalitní práce polařů, dobré náběhy a později i, myslím, dobré dumpy byly hlavní příčinou našich výher. Ačkoliv jsme vyhrávali převážně jen o jeden až dva body a soupeři nebyli až zas tolik obtížní, je to velký úspěch. Poslední zápas s týmem RB A byl ukázkou naší zkušenosti a nakonec i dobré spolupráce mezi nováčky a matadory. Bylo to zasloužené vítězství.

Spiritově myslím, že z naší strany vyvedený turnaj. Snažili jsme se ukazovat pozitivní přístup ke hře a férové smýšlení především. Jediná věc, co by se dala vytknout, byla moje férově myšlená, ale ve špatný čas a nerozhodně zahlášená, hláška not-in proti polskému týmu. Každopádně, polští kamarádi to vzali poměrně dobře a myslím, že vyhodnocení proběhlo správně.

Dojmy byly smíšené. Hřál nás pocit vítězství, ale tížily nás těžké nohy a vyčerpání, protože jsme turnaji odehráli pouze v 7 lidech (já-Dan, Martin Ř., Jardáč, Oskar, Luboš, Lída a Verča). Odměna byla rolka a pár propisek k tomu.

Na závěr bych poděkoval všem, co se turnaje zúčastnili. Byla to ohromná legrace a zároveň jsem získal i nějaké ty herní zkušenosti. Také organizace byla skvělá – hezká hala, balení Dobré vody a snídaně zdarma. Zkrátka naprosto skvělé ze všech pohledů a ať nám takto vycházejí turnaje více. Napsal Dan.

Napsala Julča.

Kvalifikace na MČŘ se pro mě stala prvním turnajem, který jsem se na doporučení svých spoluhráčů rozhodla absolvovat i s minimální zkušeností. Z turnaje jsem byla patřičně nesvá a nenechávala jsem tak v klidu žádného z účastníků týmu, který tvořili Lída, Klára, Lucka, Maruška, Martin, Luboš, Horst, Petr Z., Palo, Jirka a Oskar. Tímto Vám všem děkuji za skvělou průpravu po všech stránkách!

V horký pateční podvečer jsme vyrazili směr Hronov. Nechyběla pořádná svačina, která jak se později ukázalo, nebyla až tak nezbytná. Smetana a posedy zaměstnaly naši posádku až do Mnichovic, kde jsme nabrali další účastnici turnaje, Lucku. Debata po cestě z Mnichovic do Hronova se točila kolem klasifikace silnic a Kinedrylu. Na středně velké silnici došlo dokonce na zpěv a tolik oblíbenou hru, Kontakt.

Na místě jsme plni očekávání zaparkovali u hypermarketu Penny a rozmýšleli, kde bychom mohli zaparkovat lépe, čili u hřiště. Řešení? Auto zůstalo u Penny a my jsme se s krosnami vydali na hřiště hledat vhodné místo pro naše stany, potažmo spacáky. Myšlenka na dobře vychlazené pivo a její následná realizace nám udělala dobrou náladu. Vedro nás zkolilo a dali jsme si tak dobrou noc v relativně brzkých hodinách.

V sobotu ráno jsme se po vydatné snídani vrhli do boje. Našim prvním soupeřem byl tým Frkot, který nás po slibném začátku porazil 14:7. Ve 12:00 jsme již byli připraveni na silnější z týmů, Kulatou šachovnici, která nám dala na frak stylem 12:4. Bohužel jsme toto skóre zopakovali i v následujícím zápase s Chupacabras. Zmátořili jsme se až během odpolední pauzy na kebabu, po kterém jsme skoro, k velikému zklamání, porazili vyrovnaný tým, Trubky. Myslím, že za náš závěrečný neúspěch nemohlo nic jiného, než plné břicho kebabu, který se dral, kam neměl.

Sobotní večer jsme po příjemné procházce Hronovem zakončili v místní restauraci na večeři.

Nedělního rána byl start patrně krušnější nežli v sobotu. První zápas nás čekal již v 8:30. Brzké vstávání nám neprospělo a prohráli jsme s Dream teamem 8:9. Čekal nás tedy boj o deváté místo, které jsme s Trubkami úspěšně vybojovali s výsledkem 14:5.

I s pozicí na devátém místě jsme se dočkali odměny za nejlepší Spirit v podobě báječného dortu. Troufám si tvrdit, že víkendová kvalifikace se vydařila nejen ze společenského hlediska, ale i z toho sportovního, protože jak se říká: „ Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“

Napsala Julča.

Princezna byla unesena! Princeznu Agátu unesl strašlivý a zlý drak. Sami jsme na něj nestačili a tak nezbylo než požádat o pomoc smíšené družiny z okolních království a uspořádat klání proti drakovi.

Od pátečního odpoledne jsme vše pilně připravovali na příjezd zachránců a tak jsme nakupovali, naklepávali a nakládali. Mimojiné jsme testovali i kvalitu (a množství) alkoholu, který měli v místní hospodě a tak naše výkony v sobotních hrách nebyly úplně uspokojivé.

Naším nejlepším výkonem byla remíza s Kulatou šachovnicí (7:7) v posledním zápase dne, po prohrách s Terrible Monkeys (8:4), 3SB (14:1) a maďarskými Hallodigaz-E (10:7). Na smutek ale nebyl čas, museli jsme ugrilovat těch 60kilo masa, nespočet hermelínů a zeleniny. Baru se opět ujal Hruška a zodpovědně chystal drinky nezodpovědným pijanům, kteří se do toho i letos pořádně opřeli. Party byla vydařená, dokonce i se ctěnou návštěvou pánů z vyšších sfér, kteří naštěstí měli dost rozumu a nezdrželi se dlouho. Končili jsme těsně před východem slunce, poslední tým, se kterými jsme se loučili, byli Kreuz und Quer z Německa.

Neděle pro nás začala ztuha, naše řady zřídly natolik, že někteří hráli bez střídání. I přesto jsme v první půli zápasu dokázali držet krok s Chupacabras, ti ale nic neponechali náhodě a ranní zápas vyhráli. Poté nás čekala odveta s Banalitou, zápas jsme chtěli vyhrát a tak jsme odhodlaně začali 4:0. Soupeř se ale rozhodně nechtěl vzdát lehce a začal nás dotahovat. Výsledné skóre bylo nakonec 9:6 v náš prospěch a my se mohli radovat z první (a poslední) výhry na turnaji. Na závěr jsme se setkali s Endzonis, kteří ani letos WB nevynechali. I přesto, že jsme párkrát dokázali ubránit a následně proházet jejich zónu, dali jsme jen 5 bodů a Endzoni zaslouženě vyhráli.

Nespokojenost ze hry ale stoprocentně vyvažuje radost účastníků, kteří po ultimátním víkendu odjížděli spokojení domů.

Celá Sedma si zaslouží dík za odvedenou práci, turnaj se povedl a princezna byla zachráněna!

Takže zase za rok!

Alešovy fotky
Finální pořadí:

1. Yellow fever
2. Kreuz und Quer
3. Žbluňk
4. 3SB
5. Kulatá šachovnice
6. Terrible Monkeys
7. Hallodigaz-E
8. Frkot
9. Chupacabras
10. Endzonis
11. Prague Seven
12. Banalita

Spirit: Kulatá šachovnice

Po delší době jsme se vydali za hranice, čekal nás v Drážďanech turnaj D.U.F.F.5.0 pořádaný týmem Drehst’n Deckel. Systém 5 na 5, 16 týmů, hřiště Dresden Monarchs. Před samotným pátečním odjezdem nás čekala ještě řádná příprava v podobě čtvrtečního večírku v Bělokách. Horst zorganizoval a příprava to byla nadmíru vydařená (jídla a pití, co hrdlo ráčí) a zároveň dlouhá, kdy se odcházelo spát se zakokrháním kohouta, kdyby nějaký byl. V průběhu večera došlo i k předpovědi konečného umístění pro turnaj v Drážďanech, ke kterému dopomohl náročný matematický výpočet…cíl byl dán, skončíme 7.

Po páteční regeneraci se postupně kola jednotlivých vozů odlepila a vydala se do Drážďan. Postupně jsme se v centru Drážďan potkali ve složení Martin Ř., Aleš, Horst, Lucka, Luboš, Franta, Martina D. a Petr Z. Než se všichni sjeli, tak ti rychlejší stihli ještě zaskočit na místní kebab a protočit několik lahví. Spát se nicméně odešlo v rozumnou hodinu. Polovina týmu se rozhodla spát venku, takže se z důvodu deště nad ránem několikrát stěhovala (schovat se pod stanem, u kterého je ve větru 98% šance, že odletí, není moc rozumné).

V sobotu nás čekalo celkem 5 zápasů. Prvně bylo potřeba odehrát skupinu, kde nás postupně čekaly zápasy s Maultaschen, Stoneheads a Airpussies. Sluníčko a vedro nás nešetřilo, v průběhu dne se přidal krásný větřík, který z toho občas tvořil zápas k obrazu svému. První 2 zápasy jsme prohráli se stejným výsledkem 10:6. Obrana nám sice chvílemi fungovala, ale útok byl o to horší a dávání bodů nás stálo hodně potu a úsilí. Náskok soupeřů narůstal a vlastními chybami jsme nebyli schopni udělat zápasy napínavějšími. Poslední zápas proti Airpussies jsme naopak bez většího stresu konečně vyhráli (11:4). V zápase o to, jestli skončíme v horní či dolní osmičce, nám výsledky ze skupin přihrály Saxy Divers. Přestože tento zápas poznamenal celkem silný vítr, hra byla na naše poměry slušná a dařilo se nám hrát trpělivě. Bohužel, v poslední třetině zápasu se na naší straně objevil nějaký zádrhel, soupeř získal náskok jednoho bodu, následný náš útok se nám opět nepovedl a Saxy Divers potvrdili výhru 6:4. Poslední zápas dne jsme pak odehráli proti týmu Hallunken. Po celodenním vedru zápas odehrán v poklidném tempu, komplikacím jsme se vyhnuli, hra víceméně fungovala a výhra 13:5 pro nás znamenala na neděli hrát o 9-12. místo.

Večer zahájil pivní závod, kdy se za náš tým účastnil Horst s Alešem. Přestože pivo zvládnou vypít celkem rychle, kutálení sudů, házení si naplněným balonkem a další divné pohyby, jim již moc nešly a pole poražených bylo naše. Měli jsme hlad, ale museli jsme počkat…přišel cirkus (tancovačka, lidská zvířata, nahoru a dolu atd.). Pak už jsme šli vymetat drážďanská bistra v pořadí pizza, kebab, údajně nejlepší hranolky ve městě (těžko říct…). Na večer byla v programu i živá kapela, ale bylo to spíše peklo. Reprodukce známých skladeb za hranicí únosnosti (ne všichni tento názor sdílejí, ale myslím, že pár podpisů by se našlo). V tu dobu již Horst slavil svůj svátek, další krásný večer. Ono, když víčka jsou nepřátelé, tak to ani jinak nejde a gin se musí dopít.

V neděli první zápas proti Uwaga Pies. Obrana opět celkem slušná, v útoku se nám taky dařilo, ale pak jsme opět, jak se nám občas stává, přehodili a začali kazit jednoduché věci. Poláci si vytvořili menší náskok, který si udrželi a porazili nás 9:7. Poslední zápas proti Endzonis byl již zcela v naší režii, vedení jsme udržovali a zvyšovali na konečných 11:3. Díky vítězství tak nakonec 11. místo, čímž se ukázalo, že čtvrteční výpočet byl lehce nepřesný. Po zápase jsme si ještě jako správné děti zařádily u bazénku s naplněnými balonky a řádně se zchladili.

Potěšující bylo, že jsme získali cenu Spirit of the Game. Pak už jen naskákání do aut a vypečená cesta zpět do Prahy.

O víkendu jsme se vydali na každoroční klání o mistrovský pohár do historického města Písek ve složení: Martin, Pítr, Luboš, Petr, Marfy, Zdeněk, Palo, Jardáč, lesy, Franta, Aleš a Horst. Naši posádku doplnily Lída a Klára, které hrály s Terrible Monkeys a Martina, která se turnaje zúčastnila s Velkou Moravou. Kromě mistrovství v kategoriích Open a Women se zde konal již tradiční festival netradičních sportů. Loňské poslední místo v druhé lize nám tak trochu zaručovalo, že si ostudu uděláme jen těžko. Předpověď počasí nám moc nepřála (16 stupňů a déšť), nicméně nic se nejí tak horké jako se uvaří a počasí bylo dost proměnlivé. Chvíli pršelo, chvíli svítilo, chvíli bylo zataženo, chvíli mrholilo a foukalo ze všech stran.

První zápas proti Frkotům jsme mírně podcenili a prohráli se skóre 6:8. Petr se zranil.

Tříčlenná skupina a výhra domácích v zápase s Frkoty nám do karet moc nehrála. Peacegg (jak už jsme zvyklí) jsme nechali na začátku lehce několikrát skórovat a tříbodový náskok jsme sice dohnali, ale na konečném výsledku 9:14 to nebylo poznat. A tak nám poslední místo ve skupině zaručilo boj o 9.-12. místo.

Tímto pro nás sobotní zápasy skončily a my jsme mohli v klidu začít tmelit kolektiv. Podívali jsme se jak hrajou holky s Monkeys a menší skupinka se následně vydala poznávat krásy města Písek (rozuměj do hospody). Po několika prohlídkách prázdných půllitrů jsme se sešli již v plném počtu v restauraci na večeři. Večeře byla skvělá, pivo dobré a hruškovice taky byla. Někteří tam prochlastali celý zbytek jara, postavili pyramidu, potkali krokodýla na poušti a stihli se i vyspat.

V létě jsme se probudili s vědomím, že se utkáme se stejnými týmy jako na kvalifikaci, opět o poslední místa. Petr se uzdravil. Do zápasu s Atruc jsme se pustili sebevědomí a s velkou motivací. Celý průběh zápasu byl pro nás pozitivní a narozdíl od posledního vzájemného utkání jsme ze zápasu odešli vítězně (13:9).

Překážkou k získání 9. místa byl jen Frkot. Věděli jsme, že jsme s nimi v sobotu prohráli, ale taky jsme věděli, že tak to být nemělo. Marfy se zranil. Vývoj zápasu jsme vzali pevně do svých rukou a od začátku vedli. Aleš se zranil. Dařilo se, nedali jsme jim příležitost ujmout se vedení. Aleš se uzdravil. Frkot se snažil a nenechával nám nic zadarmo. Lesy vzal zkušeně timeout ve správný okamžik, který dopomohl k napravení naší reputace ze soboty a klidnou hrou jsme zápas dotáhli do vítězného konce se skóre 10:5. Myslím si, že deváté místo je zasloužené a věřím, že za rok budeme hrát o lepší umístění.

Co se týče ostatních výsledků, v kategorii Open, 3SB kluci postoupili do první ligy, ze které poslali Kulatou šachovnici do druhé. Figurky slonů (z velké části FUJ) porazily ve finále Terrible Monkeys. Yellow Block porazil v zápase o třetí místo Prague Devils, za kterými následovaly postupně týmy Leftovers, 3SB, KŠ, Peacegg, P7, Frkot, Atruc a Rainbow Banana. Spirit of the Game vyhrál tým Figurky slonů s průměrným skóre 12,75, my jsme skončili na šestém místě s průměrem 11,25.

V kategorii Women zvítězil Yellow Block, následovaly holky ze 3SB, PD, VM, FUJ a TM. Spirit vyhrála Velká Morava.

Druhý únorový víkend vyrazilo 8 statečných do dalekého Bohumína. Zde se konal první ročník turnaje Rainbow Winter, který byl zaměřen hlavně na začátečníky.

Zahájili jsme výhrou nad Rainbow Banana B a pokračovali jsme výhrou nad týmem UFO. Potrápil nás ale juniorský tým Trouble Band, který nám utekl o 2 body a my už jsme je nedokázali dohnat.
Sobotní den jsme zakončili opět výhrou, tentokrát nad Kulatou Šachovnicí. Zápas byl poněkud jednotvárný se schématem náš výhoz, obrana, rychlý bod.
KŠ je ale nutno ke cti přiznat, že začínajících hráčů měli rozhodně víc než my.

Po večeři jsme navštívili příjemnou občerstvovnu v místním parku, kde měli výborné medové pivo a báječné dezerty.
Abychom si pobyt zpestřili, vyrazili jsme na pěší výlet do Polska. V paměti nám zůstaly hlavně Oplaty Drogowe, což určitě nejsou drogové oplatky, ale co už 🙂
Po 11 kilometrové procházce se nám dobře spalo a v neděli ráno jsme nastoupili s chutí do zápasu s týmem Dopijem a plujem. Začali jsme čtyřbodovým náskokem, který námořníci o dva body hned stáhli, naštěstí jsme jim už víc nedovolili a mohli jsme se připravit na semifinále s domácím týmem Rainbow Banana A.
Domácí Áčko bylo hodně běhavé a dal nám zápas dost zabrat, naštěstí jsme ale udrželi dvoubodový náskok a šli jsme do finále!

Opět jsme narazili na juniory a přišla jediná krize turnaje. Nebyli jsme schopni proházet jejich zónu, ubránili nám kde co a celkově jsme zvládli dát jen 3 body.
I tak jsme ale měli z účasti ve finále velkou radost, stejně jako z celého turnaje.

Sedma vyjela ve složení Pítr, Jardáč, Aleš, Hruška, Zdeněk, Kláruška a Liduška.
Podmínkou byla účast alespoň jednoho nováčka na lajně. Této role se velmi zodpovědně ujal Oskar, který až na poslední dva zápasy hrál pořád. Právě na ty dva zápasy se k nám přidal i náš nehrající doprovod Jíťa, kterou jsme, jak doufáme, nadchli k dalšímu hraní.

Napsal Pepa

Druhá kvalifikace na MČR open (kam jsme se vypravili ve složení Jirka, Franta, Martin, Jardáč, Márfy, Pítr, Horst, Palo, Michal, Pavel a Pepa) byla mým prvním seriózním turnajem, takže jsem plný různých náhodných dojmů. Abych se ale trochu držel tématu, budu dojmy prokládat popisy zápasů.

Horst uklízí doleva dolů, ale ještě nedal 8192.

Hráči frisbee jsou posedlí kulatými věcmi. Poslat podtácek z hrany stolu na horní hranu půllitru je lehčí než prohodit disk kulatou dírou u stropu tělocvičny.

Snídaňové kulaté stoly bez rohlíků vůbec nejsou tak dobré.

Márfy má docela dobrý odhad na dobu jízdy z Prahy do Malšic.

Rozpis na první den jsme měli pěkně pravidelný (zápas-nezápas-…) se začátkem hned v 8:30. Naším prvním soupeřem byly Figurky Slonů A spolčené s FUJem. Vyplatilo se nám dlouhé rozehrávání na hřišti před zápasem a ze začátku jsme drželi krok. Pak ale daly Figurky asi pět bodů v řadě a nakonec zaslouženě vyhrály 6:15. Za zmínku stojí, že patnáctého bodu Figurky dosáhly až po skončení času (hrál se cap 1).

Jardáč má obrovskou čokoládu a obří pytel gumových medvídků.

Jako další na nás čekala PDčka s v podstatě stejným průběhem a výsledkem (7:15, opět na čas), nicméně zápas se nesl v hrozně příjemném duchu. Jestli byla PDčka v něčem mnohem lepší než my, tak to byly výhozy.

Jardáč toho má všeho víc!

Ze dvou zbylých soupeřů (Velká Morava a Kulatá šachovnice) jsme se měli potkat nejdřív s Moravou, která už s KŠ hrála a prohrála. Pokud jsme tedy chtěli v neděli hrát více než zápas o předposlední místo, byl cíl jasný — Moravu porazit. To se nakonec po urputném boji podařilo a i zásluhou Pavlova bodu ve skluzu jsme vyhráli 7:5. Na vině nízkého skóre je hlavně nepředvídatelný a neustálý vítr, který na hřištích číslo 3 a 4 běsnil skoro celou dobu, a potíže s prolomením zónové obrany na obou stranách. Výjimkou nebyly body trvající přes deset minut..

To vedro je docela vyčerpávající. Horste, dej si deset. A oplatky se nepečou :).

V posledním sobotním zápase (s KŠ) jsme docela dobře bránili FM, ale jejich zóna nám kvůli větru dělala problémy. Moc nám nešlo přejít od handlerů do pole. Po celkem vyrovnaném zápase jsme prohráli 8:11. Ve skupině jsme tak skončili čtvrtí, což znamenalo, že v neděli začneme (opět v 8:30) zápasem s vítězem druhé skupiny — Terrible Monkeys.

Pořád mě fascinuje, že když bylo všechno v zápase fajn, měli bychom do spiritu vyplnit průměrnou známku…

Souboj s TM bylo asi to nejtěžší, co nás v Malšicích čekalo. Na Calahany jsme sice vyhráli 1:0 (dobře Horsťák!), ale celkově jsme prohráli 2:15 — jediná prohra na body. Ale vydrželi jsme déle než FSb na sousedním hřišti s PDčky. Tehdy bych si byl vsadil, že to Opičáci vyhrají, ale nestalo se — prohráli v semifinále s PD FSA a skončili třetí.

Žížalky už mi trochu lezou krkem, ale čokoládu pořád můžu.

Následoval zápas s Pískem, který jsme prohráli 6:15. Z toho si pamatuju několik bodů podle stejné šablony: Takový jeden obr háže dlouhou a někdo jiný dobíhá k zóně, skáče, chytá a jen tak tak dopadá dovnitř. A pak teda ještě skandování ta-tara-da-ta-..-Pí-sek!

Arašídy mají ale taky něco do sebe :).

Tím pádem nás čekal zápas s FSb o sedmé místo. V tom jsme hned zkraje vedli a vypadalo to slibně, ale pak začali FSb zase hrát tu zónu, proti které nám to celý turnaj moc nešlo, a nakonec to zvrátili a vyhráli (něco jako 12:8?). Za zmínku stojí jejich secvičený signál “pozoun”, který se jim poprvé zhruba v půlce hry nepovedl, ale kterým dali poslední bod. Výsledkem pro sedmu je tak krásné osmé místo.

K naší hře toho nemám moc co říct. Z negativ snad jen to, že Martin a Pítr neumějí chytat výhozy a že většina soupeřů na nás vyzrávala zónovou obranou, proti které jsme působili docela bezradně.

Co do pozitiv, tak nejlepší marker je Jirka, nejlepší obránci jsou Horst a Michal a nejlepší kapitán je Franta. Největší trik je chytit dlouhou před zónou a vzít si time-out. A všichni nás chválili, že jsme hráli líp než na prvním turnaji, takže to určitě příště bude ještě lepší.

Spirit vyhráli FSA, kteří v napínavém finále, ve kterém ještě chvíli před koncem vedli, nakonec těsně podlehli PDčkům.

A cestou zpátky jsem v koloně zjistil super drb — Martin chodil na matfyz :).

Napsal Pepa