PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napísal Bebe

V skorú rannú sobotnú hodinu sme sa stretli ako cast týmu Pražská 7B na železnicnej stanici v Prahe (cítaj: “hlavák” ) a vyštartovali smer Hradec Králové. Už v tom case sme svorne nadávali na ultimate a pýtali sa sami seba, preco to vlastne robíme. Obet v podobe budícka o 4. ráno bola pre mnohých z nás až príliš krutá. A to sme ešte netušili, aké nepríjemné prekvapenia nás pocas samotného turnaja cakajú. Ale všetko poporiadku…

Už spomenutú cestujúcu partiu v zložení Lesy (kapitán), Jana, Lída, Lucka, Martina, Bebe, Luboš, Michal doplnili na mieste Klára, Horst, Hruška, Petr Z. a z pozície nehrajúceho handlera a kameramana Aleš. Prvý zápas, zacínajúci o ôsmej ráno, sa teda mohol zacat.

Súperom nám boli 3SB a aj naša ranná nemohúcnost. Hra bola zbrklá a nakopili sme neuveritelné množstvo zbytocných dropov. Nadšenie, ktoré túto zbrklost vyvolávalo, vystriedal ku koncu útlm, co bol náš súper schopný využit, a tak sme si mohli pozriet kopu pekných obrán ;-). Konecný výsledok 4:15.

Druhý súper, FUJ A, bol z rangu najtažších, co výsledok 1:13 len smutne potvrdzuje. Úvod bol síce zlý z oboch strán a súper nervózny, ale potom sa rozbehol a my sme sa iba rezignovane prizerali. V tomto zápase sme casto skúšali dlhé prihrávky do zóny, žial, neúspešne.

Zaciatok zápasu proti PD B by sa nedal nazvat inak ako výstavným dropfestom. Za stavu 0:4 sme vstali z popola a zlepšenou hrou s peknými akciami dotiahli na 3:4. Následne nadšenie a vysoké tempo opadlo, prehrali sme 5:9, co nás posunulo do bojov v spodnej osmicke bez možnosti úcasti v prvej lige.

Po poslednom zápase sme smútok zahnali najrôznejším vianocným pecivom z domácej produkcie, mnam! Vecer prebiehal vo výbornej, priatelskej, atmosfére. Po spolocnej veceri a gulovacke sme sa presunuli spät do haly a bavili sa hraním spolocenských hier. Párty v podaní sedmy sa tentokrát nekonala, a tak poslední hráci zalahli už okolo jednej. Úcel svätí prostriedky, v nedelu sme totiž zacínali opät nechutne skoro.

Na zápas proti Žlutej Zimnici C sme nastupovali plný ocakávaní ukoristit naše prvé vítazstvo na turnaji. Súper nás ale vyviedol z omylu a rýchlo vyhrával 4:0. Následne sme zabrali aj my, ale náskok sme už stiahnut nedokázali. Výsledok 7:8 je však celkom príjemný.

Následne sme nastúpili proti Chupacabras a podali asi náš najslabší výkon na turnaji. Súper nám svojou “zónovou” obranou znemožnil hrat lajnu. Kedže flat ani vécka sme nemali velmi natrénované, výsledok 10:3 je až príliš zhovievavý vzhladom k predvedenej hre.

Zápas o posledné miesto sme zacali v porazeneckej nálade proti PD B. Na sedmácke pomery výborný vstup do zápasu a stav 2:0 nás velmi nabudili a motivovaní sme vydržali až do stavu 4:1. Naše nadšenie potom opadlo, prejavili sa skúsenosti súpera, takže sme prehrali 4:9 a obsadili konecné 16. miesto.

Je tažké zhodnotit takýto turnaj, v ktorom skoro nic, co sme trénovali, nefungovalo. Casté dropy, zlé, respektíve žiadne midlovské nábehy, bezradná hra handlerov. Ostáva sa nám teda iba striast z tejto facky, viac trénovat a verit, že do zápasov v druhej lige sa náš výkon zlepší. Ultimate zdar!

Napísal Bebe

Napsal Aleš.

Rok se s rokem sešel a aby nám nebylo líto, připravil nám Kraky opět turnaj O vánoční trubku. A s vidinou výhry dortu v trubkovském stylu jsme se stejně jako loni s nadšením zúčastnili. Účast byla kamuflována jako sehrávací turnaj B-teamu před hradeckou řeží o postup na mistrovství republiky. Pokus o kultivaci té sběře (Jana, Lucka, Klára, Lída, Martina, Marfy, Lesy, Horst, Petr, Michal, Aleš, Bebe, Luboš), co tam byla, si vzal na starost Lesy, který se snažil vylepšovat herní projev zejména po taktické stránce. A v neposlední řadě taky náladu v týmu. Pokyny nás ale nepřetěžoval, zřejmě tuší, že víc než jeden za zápas nikdo neudrží…

A i když se turnaj nekonal v krásné hale ve krásném Rtyni v Podkrkonoší, ale v Radotíně, bylo nás 13 a ne 7 a ½, točili Gambrinus za 25 místo Krakonoše za 16, Jaroušek se neožral a nezranil a byla menší zima, bylo to vlastně stejné jako loni.

První zápas jsme hráli opět s TREE a stejně jako loni to o trochu prohráli.

Druhý zápas jsme hráli opět s Trubkama a stejně jako loni to o trochu prohráli.

Třetí zápas jsme nehráli s Márovým harémem (a.k.a. Czech Republic U18 women), ale s FUJ. Fan to byla jenom ze začátku, kdy jsme se přehledem proměňovali útoky a vedli o 2 body. Potom jsme neuváženě nasadili zónu, což je inspirovalo a Xao na markru se ukázal být neřešitelným problémem. Asi stejně jako Zimnice vyznáváme taktiku „zhoršený útok v 2. polovině hry“.:)

Čtvrtý zápas jsme nehráli s Žábou, ale s ČaG, což neznamenalo České arcibiskupské gymnázium, ale Čuk a Gek. Taková juniorská skororeprezentace plus Ráchel. Tým, který to všechno předtím rozsekal. Pořád jsem na pochybách, jestli jsme hráli tak dobře nebo oni na to tak kašlali, ale zápas to byl vyrovnaný. Ale nakonec se mládí přeci jen ukázalo zkušenějším.

Nezbývá tedy než ocitovat konec loňského reportu: „Z turnaje jsme si tedy nakonec odvezli hezké páté místo a potvrdili si, že i B tým dokáže něco sehrát a semtam se na jeho hru dá koukat„.

Pár fotek

• Lída

Napsal Aleš.

Napsal Lesy.

O prvním listopadovém víkendu se skupinka statečných vydala do východního Německa sbírat cenné turnajové zkušenosti. Sedmu na turnaji v Ilmenau reprezentovali Aleš, Horst, lesy, Lída, Márfy, Martina, Petr Z. a na poslední chvíli naše řady rozšířil čestný host Bowman. Na pět zápasů se k nám na turnaji přidal také Michael z Ukrajiny, zapůjčený týmem Paradisco Jena. V Ilmenau se hraje systémem nonstop, s minimálně jednou dívkou na hřišti, v sobotu 21 a v neděli 25 minutové zápasy. Prostě zahráli jsme si všichni do sytosti.

Ilmenau je příjemné městečko uprostřed kopců a lesů Durynska, jehož největším lákadlem je místní technická univerzita. Pro nás je zase pozitivní, že univerzita oplývá krásnou moderní sportovní halou a místní komunita zde pořádá turnaje v ultimate. FreezeBee je turnaj spíš začátečnický, na tomto ročníku se sjela příjemná směs amatérských a masters týmů, prostě lidí, kteří se hrou především baví a nepotřebují vyhrát za každou cenu. Na hřišti proto občas chyběla kvalita přihrávek ale nikdy nadšení a spirit.

Na místo jsme dorazili v sobotu po jedné hodině ráno a vzhledem k tomu, že jsme figurovali v dopolední skupině, jsme se záhy odebrali do spacáků. Sobotní zápasy měly zvyšující se obtížnost, totéž by se snad dalo říct i o kvalitě naší hry. Začali jsme proti nejslabšímu týmu na turnaji, Endwurf z Weimaru, které jsme i přes poměrně rozespalý výkon porazili. Ve druhém zápase s Airguides Erfurt jsme teprve dostali tu správnou facku a porážka o bod od tohoto začátečnického týmu nás celkem probrala. Ve třetím zápase s mnichovskými WegWerfGesellschaft jsme sice také prohráli bodem v posledních třech přihrávkách ale předvedená hra už trošku začínala připomínat halový systém.

Zápas s pořadatelským týmem Forest Jump pak patřil mezi naše nejlepší na turnaji, a po pauze na oběd jsem na tuto jistou výhru navázali srdnatým výkonem (aspoň v první půlce) v souboji s o dvě třídy lepším týmem Disc-o-Fever z Würzburgu. Volný zbytek dne většina využila k návštěvě města, odehrálo se i pár intenzivních zápasů ve stolním fotbálku. Po příjemné večeři v místní grillstube následovala pirátská párty. I přes vidinu prvního ranního zápasu nás nejzdatnější jedinci reprezentovali až do čtyř do rána. Díky dobrému skóre jsme skončili ve skupině třetí a čekalo nás čtvrtfinále s týmem Gummibärchen 2. Borci z Karlsruhe nám názorně předvedli naše nedostatky ve fyzičce a ve vyrovnaném zápase nás prostě uběhali.

Zbyly na nás tedy boje o 5-8. místo a místní masters tým Forest Dive Back. V tomto utkání jsme po celkem koncentrovaném a taktickém výkonu uspěli, ale poslední zápas s WegWerfGesellschaft o konečné umístění už byl nad naše síly a skončil velkým bodovým rozdílem.

Celkově bych naše vystoupení na turnaji hodnotil spíš pozitivně. Na hře by se samozřejmě dalo najít mraky chyb, od váznoucí organizace hry a vlažné obrany přes nefungující middlovské návazné náběhy až po individuální házecí a chytací nedostatky jednotlivých hráčů. Podařilo se nám ale obhájit 6. místo z minulého ročníku a jako první setkání s halou v této sezoně turnaj posloužil perfektně.

Napsal Lesy.

Po dvou letech jsme se vrátili do haly v Lipsku, tentokrát s cílem napravit si reputaci a zahrát co nejlíp to půjde. Přes mírné zmatky a čachry se sestavami (přeci jen jsme souběžně posílali ještě jeden tým do Ilmenaou a část sedmy bloudila po Brněnských luzích a hájích v rámci TMOU) se nám podařilo vyjet ve složení Iva, Lucka, Klára, Pája, Ondra, Pítr, Pavel, Martin a hlavně posily ze 3SB Áňa a Mari (ještě jednou díky 😉 ). Měla s námi vyjet ještě Helča, ale bohužel byla den před odjezdem zákeřně přepadena nemocí.

Sobota

První zápas nás čekal v sobotu těsně před půl druhou hodinou odpolední a potkali jsme se v něm se starými známými Endzonis – teda, s mladší variantou našich starých známých. První halový zápas v letošní sezóně byl napínavý a vyrovnaný od začátku do konce, Pavel exhiboval parádním greatest a dostali jsme se do dvoubodového vedení. To jsme ale zvládli prošustrovat a ve výsledku o jeden bod prohrát.

Po dvouhodinové pauze už na nás natěšeně čekala omladina Saxy Divers – tým Pizza Valiento & friends Pizza Volante. Tady jsme neponechali nic náhodě – nechtěli jsme podstatně mladší tým podcenit. Podařilo se nám dobře nastoupit a několika podařenými dlouhými jsme si zajistili vedení a zápas jsme celkem v pohodě vyhráli. Ale jak dávaly tušit ostatní zápasy mladého týmu – ještě že jsme se s nimi potkali na začátku turnaje, v průběhu víkendu se podstatně zlepšili a bez větších problémů si poradili i s Endzonis.

Jako následujícího soupeře jsme potkali RaW (Relax and win), zkušené mástry, jejichž přesné hody a “elka” v zóně jsme nezvládali pokrýt. Naštěstí náš útok šlapal taky jak měl a zápas byl vyrovnaný – prohráli jsme rozdílem jednoho bodu a neměli jsme se za co stydět.

Souboj s neznámými Funaten měl klidný průběh a téměř nic si z něj nepamatuju. Ale vyhráli jsme a to se počítá ;).

Poslední sobotní zápas byl s Hallunkeny a pokud jsme chtěli postoupit do horní osmičky nezbývalo nám než vyhrát. Naštěstí se nám dařilo pronikat obranou Hallunkenů bez větších obtíží a zároveň jsme je při naší obraně trochu potrápili, díky čemuž jsme nakonec vyhráli a zařídili si třetí místo v šestičlenné skupině.

Párty

Doprava z haly do spací párty byla poměrně nudná, tak jsme si ji zpestřili bojovou hrou “setřes auto co jede za tebou”. To odbočíte vpravo, otočíte se o 180°, vjedete do pruhu pro odbočení vlevo a odbočíte doprava. Doma nezkoušejte… (prostě se mi navigace chytla v blbý moment, no…).

Pártyovali jsme statečně až do pěti do rána, kdy odpadl poslední plevel a z následného deathmatch souboje mezi asi 4 němci a Klárou vyvstal jasný vítěz párty – Klára.

Neděle

V nedělním čtvrtfinále jsme narazili na organizátory Saxy Divers a čekal nás intenzivní a vyrovnaný zápas, který bohužel poněkud kazily hlášky (některé nesmyslné) a zbytečné diskuze o pravidlech. Nicméně jsme si nenechali vzít bojovnou náladu a s náskokem dvou nebo tří bodů jsme postoupili do semifinále. Do cesty se nám opět připletli RaW. Věděli jsme že to půjde, že musíme dávat pozor na jejich holky, na overy a na sekery. Bohužel jsme v tomhle zápase nakupili takové množství chyb, až to nebylo hezké. RaW zaslouženě vyhráli rozdílem asi 4 bodů jednoho jediného bodu.

O třetí místo jsme se utkali s Goldfingers. Zápas opět vyrovnaný, vybudovali jsme si drobný náskok, který se nám podařilo udržet až do konce času, takže skvělé třetí místo (a pár stesků od RaW, že jsme proti nim měli hrát finále my a ne Endzonis, které porazili tuším 23:10 21:10).

Pořadí

1. RaW
2. Endzonis
3. Prague 7
4. Goldfingers
5. Halle (+ Beerrace +SPIRIT)
6. SAXY DIVERS
7. Dresden
8. Huck jemischt
9. Pizza Volante
10. Erdferkel
11. 7 Todsünden
12. Funaten

P.s.: A konečně se mi podařilo narvat to v té hale overem do stropu! 🙂

Napsala Marťa.

„Olgoj je nejlepší turnaj, pojeďte, je to turnaj za odměnu“. Kdo poslechl, nelitoval, kdo nejel, přišel o víkend plný písku, srandy, sluníčka, koupání, bruslení a i trochu toho ultimate. I přes předpověď počasí se v pátek kvečeru roztrhly mraky, sluníčko lákalo na cestu a Sedma vyjela dvěma auty směr Plzeň. Jelo nás jen devět, Jirka S., Márfy, věčně zraněný Hruška, Pítr, Lesy, Lída, Lucka, Klára s bolavým kolenem a Martina. Naštěstí se na písku hraje jen v pěti, takže poté co jsme si vyžádali pomoc Ondry z Opic a občasnou výpomoc Ivy s Leou, jsme mohli v pohodě hrát.

Do ranního zápasu jsme nastoupili plni radosti a síly, dvakrát jsme přeběhli hřiště a sil začalo ubývat, ale co nestačily nohy doběhnout, rybička zachránila, později už někteří padali do písku jen tak. Bohužel jsme hned první zápas, tak jako všechny ostatní, prohráli. Naštěstí jsme si mohli zahrát s tradičním olgojovským týmem Little Secret. Hezky nám po zápase zazpívali písničku a dostali jsme od nich i maličkého nafukovacího krokodýlka na památku. V neděli poslední zápas o sedmé místo s Chlupatou žábou byl velmi vyrovnaný, prohráli jsme jen o jeden bod.

Mezi zápasy ti aktivnější z nás vytáhli brusle, většina se šla koupat do řeky a odpočívat, někteří dokonce hráli Agricolu nebo Bago.

Večerní párty nezklamala, a hlavně ani P7 nezklamala, Pítr s Klárou vyhráli párty a domů si odnesli krásný diplom. Patří jim velké uznání, neboť ráno vstali a nastoupili hned do prvního zápasu.

Pivní závod byl netradiční, velmi zábavný a i zde si Sedma vedla celkem dobře. Dvě dvojice musely ve dvou „překotrmelcovat“ šířku hřiště a na druhé straně pátého člena zahrabat do písku.

I když jsme skončili 8., hra nás bavila, každý si skočil rybu a přece jen jsme nějaké to první místo také urvali! Ještě několik dní potom jsme všichni nacházeli zrnka písku, která nám připomínala pohodový víkend.

Pořadí:

1. Prague Devils
2. 3SB
3. SOFT
4. Žlutá Zimnice
5. Little Secret
6. Atruc
7. Chlupatá Žába
8. Pražská 7

Fotky

Hruškova galerie
Napsala Marťa.

Napsal Aleš.

Jsouce převážně mixový tým jsme se vypravili na jih na mistrovství České republiky mixed v počtu 27 lidí, což je počet dlouho (spíš nikdy předtím) nevídaný. 27 lidí se rozdělilo na 2 týmy, tým Omega byl prohlášen za Pražská 7 A a bojoval v sestavě: Ondra (C), Pavel, Zdeněk, Lesy, Michal, Hruška, Dan, Aleš, Malá, Martina, Pavla, Helena a Lída.

Celkem se mistrovství zúčastnilo 19 týmů a pořadatelům z 3SB se podařilo zajistit 3 fotbalová hřiště v centru Budějovic. My jsme hráli převážně na hřišti č. 1 a 2 přímo na dohled centra a spací haly (čas se dal kontrolovat z hodin na věži na náměstí), za což pořadatelům náleží dík.

Rozpis skupin byl pro nás relativně přívětivý a tak cílem pro zápasy ve skupině bylo skončit na druhém místě a zajistit si co nejlepší pozici do baráže o postup do horní osmičky. Plán dostal povážlivé trhliny hned po prvním zápase s Kulatou Šachovnicí, který jsme zahájili v tradičním sedma stylu „první zápas na turnaji hrajem strašně“, spáchali hned na začátku několik turnoverů po nepodařených dumpech a prohrávali o 4 body. Což se ukázalo jako fatální, v druhé polovině zápasu jsme náskok mazali a mazali, ale vyrovnat se nám nepodařilo.

Ve druhém zápase nás papírově slabší pořádající 3SB B překvapili rozsáhlou sestavou a slušným výkonem, ale i přesto jsme zápas s přehledem dotáhli k vítězství.

Poté pauza a po pauze zápas s favoritem skupiny FUJ A. Hodně rychle se ukázalo, že tohle opravdu bude dost problém, FUJové byli bohužel někde jinde a jejich perfektní fyzička dokonala dílo zkázy 15:3.

Následoval přesun do druhého areálu na pole, ehm hřiště, č. 6. Zde byl naším soupeřem další ze slabších týmů skupiny, Velká Morava B, které jsme ze začátku nasázeli pár rychlých bodů, Lesy dal callahan a vše vypadalo na jednoznačnou záležitost. Pak se nám ale podařilo vyrovnat se úrovní hry soupeři a tak z toho byl zápas mnohem vyrovnanější, který skončil naším několikabodovým vítězstvím.

Po zápase s Velkou Moravou B jsme měli jenom 20 minut na přesun zpět na hlavní hřiště k nejdůležitějšímu zápasu turnaje, baráži o postup do horní osmičky. Soupeřem byl A tým Velké Moravy, proti kterému jsme měli skvělý nástup a po chvíli vedli 4:1. Pak se ale Morava zvedla, dotáhla a nastala pravá ultimátní řež. Stáhli jsme sestavu a tahali se s Moravou o každý bod. Po konci času byl stav 10:10 s útokem Moravy, který se nám nepodařilo ubránit, prohráli jsme 11:10 a spadli do boje o 9. místo. Hlavně Bratři a Malá odehráli druhou půlku zápasu prakticky bez střídání, což bylo naprosto obdivuhodné vzhledem k tomu, že zápasy se hrály na 60 minut + cap 1 a tohle 5. zápas dne…

Následovala večeře v hezké a hlavně výborné hospodě v centru. Po dlouhé době na turnaji výborná večeře a ne blafy, které objednané hospody velice často produkují. Ale náročnost turnaje (já byl rád, že chodím) a obrovské porce si vzaly svou daň na večerní zábavě, takže polovina týmu odešla hned po večeři padnout do spacáku a zbytek je brzy následoval.

Zdravé jádro ovšem přežilo až do beerracu a to nejzdravější se ho dokonce zúčastnilo. Oběhni 3 budějovické hospody, v každé exni pivo a vrať se co nejrychleji zpět nebyl po několika předchozích pivech vypitých k večeři nejlehčí úkol, ale prapor P7 statečně drželi Marfy a Klára a ve slušném čase dokončili. U Kláry dokonce v průběhu závadu „bez ztráty kytičky.“ Vyhrála nepřekonatelná dvojice Meloun + Martina ze Zimnice.

Budějce stávat je tu novej den

Sobota a boj o 9. místo. Prohra v baráži nás odsoudila i k prvnímu rannímu zápasu od 8:30, což je běžně věc smrtelná. Ale všichni byli v sobotu tak mrtví, že se ani nestačili opít, takže jsme vlétli na Figurky slonů s velkou vervou, oni se nedokázali překonat naší zónovou obranu a výsledek bylo jednoznačné vítězství.

Následoval zápas proti PeaceEgg, který částečně splnil očekávání. Hlášky a dohady byly, ale taky pěkný výkon soupeře a naše osobní chyby, které nás stály vítězství.

V cestě k obhajobě nasazení stála v posledním zápase víkendu Žlutá zimnice B. Hned od začátku nám začala fungovat zónová obrana, utrhli jsme se o pár bodů, soupeř to psychicky zabalil a nakonec z toho bylo pohodové vítězství.

Takže nakonec 11. místo a obhajoba papírového nasazení. Vzhledem k sestavě a nasazení mnoha hráčů, kteří stejný výsledek uhráli loni, v B týmu asi úspěch, i když škoda prohry s Velkou Moravou v baráži.

Díky Vám, P7 A, fakt mě to s váma bavilo, zvláště pak díky Ondrovi za kapitánování, všem ostatním zkušeným hráčům za to, že se snažili uhrát co se takto uhrát dalo, tvořili kostru týmu a dotáhli nás tak vysoko, jak jen to šlo, Heleně za rybičky, Jirkovi za ultimátní chyty zdravou rukou a všem ostatním, na jejichž zásluhy jsem stačil zapomenout, že za to na mě nebudou naštvaní…

Napsal Aleš.

Na začátku června jsme se chystali do Blšan, na pravděpodobně nejmonstróznější frisbee akci v čechách. Tři dny před odjezdem přišla ledová sprcha (hlavně pro organizátory) – areál v Blšanech nebude, děkujeme, nashledanou. Velké Moravě se ale podařilo s nepřízní nového majitele areálu vypořádat se ctí a v šibeničním termínu zajistili (ve spolupráci s Czertem z ultimo.cz) nové hřiště – tentokrát v Dobřejovicích u Prahy.

Narozdíl od loňska, kdy na FFFF zavítalo pouze pár jednotlivců kteří hráli s jinými týmy (VM a 3SB), jsme se letos zůčastnili v plné parádě:
Lucka, Martina, Hanka, Zuzka, Petr, PítrPí, Franta, Steve, Lesy, Jardáč, Zdeněk a Martin nás reprezentovali v ultimate, Domýš spolu s Rufusem a Barnabášem se předváděli na dogfrisbee (pro toss and fetch, myslím), Márfy discgolfoval a Zuzka a já jsme se snažili zůročit hodiny strávené ve stromovce na DDC turnaji.

ultimate

Začali jsme v sobotu v 10:30 zápasem proti pořádající Velké Moravě. A začali jsme ve velkém stylu. Bylo krásně, ptáčci zpívali, sluníčko svítilo a my jsme se na nečekané vlně euforie vezli a brzy jsme vedli 7:1. Jelikož nemáme rádi jednoznačné zápasy začali jsme pak dělat všechno pro to, abychom vývoj zdramatizovali – Velká Morava několika pěknými body trestá naše chyby a chvíli před koncem zápasu jsem vedli už jen o jediný bod – 7:6. Naštěstí jsme se vzmohli ještě na jeden úspěšný útok a konec času nás zastihl za stavu 8:6. Velká Morava již jen korigovala výsledek na konečných 8:7

Druhý sobotní zápas nás poslal do souboje se slovenskými Mental Discorders. První půle zápasu se nesla ve znamení dropů a záhozů na obou stranách, díky čemuž se nám dařilo držet vyrovnané skóre. Mentálové pak svou hru o něco lépe usměrnili a krásnými dlouhými si získali dvou až tříbodový náskok, který udrželi do konce zápasu – 8:11

Poslední zápas ve skupině nás čekal proti polským Flow. Ani nevím jak, ale podařilo se nám hrát s klidem a nepřipustit žádné větší drama. Záhozů i dropů bylo minimum, obrana šlapala jak měla a Flow nedostali nic zadarmo. Zaslouženě jsme vyhráli 11:8, zajistili si tak druhé místo ve skupině a postup do horní osmičky.

První nedělní zápas nás postavil proti PD. Nějakým záhadným způsobem jsme se naladili na do správné herní pohody a nedali jim nic zadarmo. Hráli jsme pěkně, užívali si to a dařilo se nám. Nicméně na PD to v závěru nestačilo a (se ctí) jsme o pouhý bod (8:9) zůstali před branami semifinále.

Předposlední souboj na turnaji jsme svedli s polskými Spirit on Lemon, kteří hodně překvapili výborným spiritem. Opět to bylo vyrovnané, tentokrát jsme celý zápas drželi drobný náskok my a podařilo se nám ho uhlídat až do závěru – vítězství 7:6 pro nás znamenalo souboj o páté místo s Terrible Monkeys.

Do souboje s opicemi jsme nastoupili plní odhodlání – především proto, že s TM hrajeme rádi 🙂 . Dělali jsme co jsme mohli, jezdili po hřišti nahoru dolu, dávali handbloky, házeli dlouhý ale tentokrát se na nás štěstí neusmálo. Další zápas s pouze bodovým rozdílem, tentokrát bohužel v náš neprospěch. Prohra 8:9 znamenala 6. místo.

Přestože jsme skončili v půlce startovního pole tak za výsledky se stydět nemusíme. Na hru se koukat dalo a hlavně nás to všechny bavilo, tak co ;).

Média

• Lídiny fotky (sobota)
• Lídiny fotky (neděle)
• Lídiny fotky (dogfrisbee)
• Lídiny fotky (freestyle)
• Lídiny fotky (DDC)
• Článek na Frisbee.cz

Napsal Michal

V sobotu 9.června se na Císařské louce uskutečnil jednodenní turnaj pro začínající a mírně pokročilé hráče, za který můžou týmy vděčit Pepíkovi za mírné spoluúčasti našeho týmu. Na startu se sešlo 10 týmů, které byly rozděleny do dvou skupin. Pro mnoho hráčů byl tento turnaj první či druhou ostrou soutěžní zkušeností, na druhou stranu byly i týmy, které moc nováčkovsky nepůsobily a měly by rovnocenné soupeře hledat na jiných turnajích. Turnaj vyhrál tým Prague Devils následovaný 3SB, spirita získaly brněnské Lamy.

A co my? Náš tým byl sestaven jak začínajícími, tak více pokročilými hráči, jmenovitě: Lesy, PitrPi, Jardáč, Aleš, Mája, Pavol, Pepík, Martina, Lída, Franta 2, Bebe, Horst a já. Přechod od začínajících hráčů po zkušené mi přijde na tolik plynulý, že nejsem schopen zařadit, kdo je ještě začínající hráč a koho považovat za pokročilého.

Turnaj jsme zahájili velmi nepodařeným výkonem. Martin by si musel vykřičet hlasivky, kdyby viděl, jak hrajeme flat stack. Naštěstí nám „lajna“ šla lépe a první zápas proti Drag and Drop jsme vyhráli především díky povedeným souhrám zkušenějších hráčů týmu. Druhý zápas jsme hráli proti Trubkám, které byly posilněny hráči, kterým hra za jeden tým byla málo. Náš výkon se mírně zvedl, ale vyhráli jsme především díky dobře zvolené obraně, když jsme se soustředili na jejich nejnebezpečnější hráče a pohlídali si dlouhé. Povzbuzeni dvěma vítězstvími jsme nastoupili proti týmu z Litoměřic. Tento zápas byl osobní pro Jardáče, který chtěl porazit účastníky korespondenčního semináře, který na matfyzu spoluorganizuje. Náš soupeř byl velmi běhavý a snaživý, nicméně dělal zbytečné chyby a vázla mu organizace hry. Sedma konečně začala pořádně hrát a soupeř utržil až krutý debakl. V posledním zápase skupiny se potkaly dva nejsilnější týmy a zápas taky podle toho měl úroveň a dobré tempo. Brněnský tým Lam měl dobře zorganizovaný flat stack, avšak my jsme ještě úspěšněji dokázali kontrovat lajnou s dobrými náběhy. Výhrou o dva body jsem vybojovali první místo v tabulce a relativně snadnějšího soupeře do boje o finále.

Nicméně tým 3SB se nám nejevil jako snadný soupeř, neboť měl několik zkušených hráčů a juniorských reprezentantů + nás opustil Jardáč a Mája V zápase nám 3SB rychle odskočili o dva body, avšak pak se nám povedlo vyrovnat i díky několika nedotaženým akcím soupeře. Zápas se zlomil za stavu 3:2, kdy jsme měli na vyrovnání, avšak nakonec skóroval soupeř a odskočil nám. Navíc začal úspěšněji zakončovat své akce a nakonec s přehledem zvítězil 7:3. Už velmi vyčerpaní jsme nastoupili k poslednímu zápasu, o 3. místo, opět s týmem Lam. Náš tým byl ještě oslaben o Aleše, který jel koncertovat. Lamy působily svěžeji, dobře hrály svůj systém a šly si pro 3.místo. Za stavu 5:1 vypadalo vše rozhodnuto, ale vzepjali jsme všechny síly a vyrovnali jsme na 5:5. Tento stav vydržel až do konce času a rozhodoval poslední bod. Tento bod bohužel ukořistil soupeř a získal 3.místo. Nevím,jak se hodnotí, které zápasy si týmy nejvíce užili, ale pokud by to byly body do spirita, tak by se oba týmy shodli, že jsme si naše vzájemné zápasy nejvíce užili.

Jak si vedli jednotliví hráči? Kapitánem týmu se přirozeně stal Lesy a svoji funkci plnil zodpovědně- dirigoval tým na i mimo hřiště a k tomu ještě přidal výtečnou obranu. Naším
nejzkušenějším hráčem byl asi PitrPi. Týmu pomohl nejen několika přesnými dalekonosnými hody. Dále mne zaujalo, že se Pitr opravdu snažil, aby na hřiště chodili i vystrašení nováčci. V zápase s 3SB si Pitr podle svých slov poprvé v životě nahlásil injury, avšak nešlo o nic vážné a na další zápas už byl fit. Když zmíním Jardáče, tak asi budete čekat, že ho pochválím za pekelně rychlé náběhy na dlouhou, ale tentokrát se Jardáč ujal role druhého handlera, kdy velmi dobře zvládal handlerské náběhy a kombinaci mezi handlery. Podobnou funkci jako Jardáč plnil také Aleš a byl handlerům jistotu pro přihrávku, když náběhy odzadu lajny nevyšly. Na Alešovi mně zaujalo, že osobní obranu kombinoval s krytím prostoru, což pro mne byla novinka. Další, kdo dostal důvěru na pozici handlera byla Mája. Nejsem si jist, jak často jí staří mazáci pustí v ostrém soutěžním zápase na tuto pozici, nicméně myslím, že svoji možná novou pozici zvládla. Z útočníků mne nejvíce překvapila Lída. Ač tato drobná dívka byla hlídána urostlými chlapy, tak se dokázala odprostit od svých obránců a nejednou zachytit disk v zóně. Dále byl hodně vidět Bebe, který předvedl z týmu nejvíc dlouhých sprintů na dlouhou a to od prvního do posledního zápasu. Jediné, co výkonu chybělo, byla hezky skočená ryba. Horst dominoval ve výskocích do výšky, když vyhrál snad všechny vzdušné souboje a taky se aktivně zapojoval do útočných akcí. Největším elegánem našeho týmu byl určitě beach boy Pepík. Pepík zaznamenal několik úspěšně zachycených disků v soupeřově zóně a to stylovým způsobem, téměř jako by si tam došel, zatímco ho soupeř marně dosprintovává. Nejdůležitější však byla jeho role hlavního organizátora, neboť umožnil všem týmům si užít parádní turnaj. Martinu, snad se neurazí, považuji ještě za začínající hráčku. Nicméně mi přišlo, že už ví, kam a kdy naběhnout a neukvapí se, když má disk. Pavol doběhl až na druhý zápas, neboť už slavil výkony Sedmy předem. Nicméně se plně zapojil do hry a podporoval útočné snažení sedmy. Více než jeho výkony jsme však ocenili Pavola jako hlavního grilovače klobás. Nejméně zkušeným hráčem týmu byl Franta (2.), což se projevilo i v tom, že na turnaj přijel bez kopaček a bez bílého dresu. Franta se nebál jít na hřiště a sbírat cenné zkušenosti. Spolu s Lídou se staral o nové fotky do sedmácké fotogalerie. A jak viděl svůj první turnaj autor těchto řádků (Michal? Nedostatky v technice a nedostatek zkušeností jsem se snažil odběhat, jak v defenzívě, tak v obraně. Rovněž mne velmi potěšilo, že se mi povedlo i párkrát skórovat, když jsem z Ondrových drilů věděl, jak dobýt zónu. Zápasy jsem prožíval velmi emotivně a plně povzbuzoval tým, i když by bylo možná rozumnější plně odpočívat na další bod.

Odpovědí na úvodní otázku, zda i nováčci umí hrát frisbee je ANO. Pokud se budeme zlepšovat v budoucnosti stejně jako v průběhu turnaje, tak nás brzy na turnaje pro začátečníky nepustí.

Napsal Michal

napsala Lída.

Jaká je správná odpověď na otázku „jet či nejet na Sandsplash?“

Po tomhle víkendu je odpověď naprosto jasná, samozřejmě, že jet! Byla by totiž věčná škoda přijít o dva dny plné frisbee, fajn lidí, bazénu a sluníčka.

První hrací den pro nás začal v 9:30, kdy jsme plni energie naklusali na lajnu abychom poměřili síly s rakouským týmem TV Gleisdorf. Po 25ti minutách jsme skončili remízou, což není špatné, protože většina z nás se s hrou na písku teprve seznamovala. Seznamovali jsme se ale příliš dlouho, v dalším zápase proti amPullen jsme zvládli dát jen jeden bod a konečné skóre bylo něco jako hodně:1. Po tomto zápase jsme měli dlouhou pauzu, kterou jsme využili pečlivou přípravou na zbytek dne. Válení u bazénu a hraní hazardních her (Bang!) jsme zakončili Team drinkem a po hlavě se vrhli do zápasu s pořádajícími Spin&Trink. Drink pomohl a výhra byla naše. V další hře s plzeňskými Atruc se rozhodovali, jestli spadnem do dolní skupiny. Aby se tak nestalo, potřebovali bychom vyhrát alespoň o dva body a zároveň se muselo stát něco na druhém hřišti. Jenže alespoň o dva body nakonec vyhráli Atruc a po dohrání na vedlejším hřišti spadli do dolní skupiny i oni. Pro zábavu ostatních týmu Atruc z Plzně přivezli i zábavnou hru, párové chytání na čápa a chytání mezi těla 😉 (fotky zde)

Abychom nebyli dlouho smutní z prohry, porazili jsme v dalším zápase rakouské Lokomotive Stoli a den zakončili opět remízou se Spin&Trink.

Po výborné večeři jsme se odebrali do blízkého parku, jako partička týnejdžrů obsadili lavičky a nad lahví vína jsme povídali a povídali.

Do spací haly jsme dorazili poměrně brzy a proto, abychom nevěnovali příliš času spaní, jsme hráli další hazardní hry ;), Přece jsme do Vídně nepřijeli spát!

V neděli jsme si mohli o něco přispat, některým to ale nedopřál jakýsi tým, který vstával už asi v 7 hodin. Den jsme začli výhrou nad Atruc a v kolečku Dr.Úd trefně poznamenal, že turnaji dvakrát stejný tým neporazíš. S úsměvem jsme rozpustili pozápasové kolečko zakončené další hrou, tentokrát to byly buldozery.

Po delší pauze strávené opět v bazénu jsme opět vyhráli, tentokrát nad týmem Soimii Patrei z Rumunska.

Jít do bazénu byla tentokrát víc než povinnost, protože vyzkoušet tobogán jsme prostě museli 😉 a dali si ještě jeden Team drink, abychom využili nabídky místního báru.

Poslední zápas před námi a Nela nám přišla říct, že tohle jsou ti, kteří nás ráno budili. To nás teď povzbudilo, v kolečku si pořádně zakřičeli Zagato, soupeře jsme trochu vyděsili a šli jsme na to. Přetahovali jsme se o každý bod, zadarmo ho dát nechtěli, ale nakonec jsme tým s jabkem na zádech Styrian5 udolali 6:4.

Dolní skupinu jsme tedy vyhráli a skončili na 9. místě ze 14ti týmů. Cenu Spirita si zaslouženě odvezli Atruc.

Zdeněk, Aleš, Jardáč, Petr, Hruška, Ráťa, Helča, Hanka, Danka a Aswee si zaslouží poděkování za skvělej víkend, za krásný akce a pěkně chycený body.

A speciální dík patří i Ditce která s námi jela jen tak, protože nás určitě má hrozně ráda 😉

napsala Lída.

Napsal PítrPí.

Žlutá ponorka – turnaj silně obsazený s mezinárodní účastí. Turnaj oblíbený, jak v našich končinách, tak i u zahraničních hráčů. Tradičně hraný v Plzni, kde dvě velké haly poskytují dostatečný prostor pro 24 týmů, které se letos účastily.

No a teď jak to bylo s námi. Pro některé z nás to byl návrat na místo činu, protože předchozí víkend jsme zde na halovém mistrovství ničili koho šlo, až na pár urputných soupeřů. Tentokrát se nám však tolik nedařilo. První hrací den, tedy ten sobotní, se ukázalo, že to asi nepůjde úplně hladce. Při odehrávání pozdějších zápasů se ukázalo, že non-stop systém, kterým se hrálo, není úplně spřátelený s naší kondičkou. Nevím jak ostatní, ale já už jsem v posledním utkání sotva šoupal nohama. Na druhou stranu holky se na ponorce „pochlapily“. Nejenže přijely v počtu, který jim umožňoval si oddechnout a občas i střídat, ale navíc předváděly na hřišti dobré výkony. Takže tímto děkujeme Nele, Ivě, Máje, Hance, Marti a Lucce za to, že se snažily, abychom neodcházeli ze všech zápasů z propastným bodovým rozdílem. 🙂 Na druhou stranu chlapům se nějak nevyvedla organizace a tak nás přijelo o něco méně než bychom potřebovali. A navíc jsme měli několik zraněných nebo brzy zraňených. Chudák Márfy dokonce zprvu nechtěl vůbec hrát, nicméně okolnosti ho donutili k tomu, aby se nám ukázal i na hřišti. Pak se nám ještě dozranil Martin, který při pokusu o rybu byl postřelen imaginárním střelcem a nepřijemně dopadl a dozranil si nohu. Nicméně jsme zjistili, že je to rozběhatelné, když je třeba. 🙂 No a co se mě týče, snad radši ani nemluvit. Nejenom, že jsem prošvihnul první zápas, ale navíc jsem po třech náročných utkání nebyl schopen se ani pořádně rozběhnout. Takže nám v plné síle zůstali na hřišti jenom Petr Z., Jirka Hruška a Steve, což opravdu není ideální počet pro non-stop systém.

Každopádně první den jsme dosáhli hned dvou úspěchů. Prvním z nich je poražení TREE 8:6, protože od nich se prostě nencháme porazit, i když v celkovém pořadí skončili o hezkých 13 míst nad námi. A druhým úspěchem je zamotání hlav organizátorů, když jsme vytvořili hezké tříčlenné kolečko ve skupině, ve kterém se muselo rozhodovat až na skóre. Bohužel z tohoto jsme vyšli jako poslední, takže jsme v neděli hráli v dolní skupině. V cestě nám překáželi nakonec třetí Drehst’n Deckel, kteří předvedli strhující semifinále, Spirit on Lemon, Outsiterz a Atruc.

V neděli jsme se jako první potkali s Pickupem, který nás bohužel překvapil a porazil. Možná to můžeme trochu svádět na únavu. Ale spíš bych řekl, že se nám prostě nechtělo. Podobně to vypadalo i s týmem Hund Flach Werfen. Ale pak to přišlo! Naprosto vynikající, intenzivní, běhací a napínavý zápas o krásné 23. místo. A tady jsme předvedli snad nejlepší frisbee, co jsem se sedmou zažil. Alespoň co se nasazení týče. Nikdo nic nevypouštěl, chtěli jsme urvat každý bod. Nutno podotknout, že to co říkám o nás, se dá říct i o soupeři, což vedlo k zápasu, který se rozhodně netvářil jako zápas o 23. místo, ale spíš o třetí. Takže prostě super. A navíc se nám dokonce zadařilo a nakonec jsme DJ Dahlem skutečně porazili. Takže konečné 23. místo.

Nakonec je třeba ještě říct, že náš týmový maskot Agáta, byla tento víkend poprvé propuštěna z lůžka po operaci a celkové narkóze, kterou prodělala během týdne před Ponorkou, takže nám chybělo pořádné Agátí fandění, protože se ještě nemohla příliš namáhat. Ale na příštím turnaji už jistě bude všechno v pořádku. A navíc, co by byla Agáta za sedmačku, kdyby jí něco nebylo. To by nemohla být čestnou členkou našeho lazar-týmu. 🙂

Na závěr ještě zmínit, že spirit si odvezli Sesquidistus a konečné pořadí, alespoň prvních 4 míst:

1 Soul Gringos
2 Mosquitos
3 Drehst’n Deckel
4 Hallörchen

…

23. Pražská 7
24. DJ Dahlen

Napsal PítrPí.