PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsal Dan.

Rainbow Winter 2016

Rád bych tímto zhodnotil účast Pražské sedmy na turnaji Rainbow Winter 30. – 31. ledna 2016 v Bohumíně. Na turnaji jsme obsadili první místo s bilancí sedm výher a nula proher.

Cesta na turnaj vlakem byla dlouhá, ale zajisté pohodlnější nežli autem. Po příjezdu na vlakové nádraží proběhlo rychlé zorientování se a zhodnocení Bohumína jako takového. Výsledkem bylo, že v městě se prakticky nic neděje – dalo by se přirovnat k městu mrtvému – a zároveň je to místo architektonicky poměrně atraktivní. Před začátkem prvního zápasu proběhla podstatná fyzická příprava na hru.

Naše hra nebyla bez chyb a chvíli trvalo, než jsme se aklimatizovali na naše standardní výkony. První utkání bylo hektické. Nicméně jsme po vyčerpávající rozcvičce vyhráli o nejmenší možný rozdíl. Hra se zápas od zápasu zlepšovala. Cílem bylo mě a Oskara pasovat do role primárních handlerů, což se pro nás stalo náročnou výzvou. Kvalitní práce polařů, dobré náběhy a později i, myslím, dobré dumpy byly hlavní příčinou našich výher. Ačkoliv jsme vyhrávali převážně jen o jeden až dva body a soupeři nebyli až zas tolik obtížní, je to velký úspěch. Poslední zápas s týmem RB A byl ukázkou naší zkušenosti a nakonec i dobré spolupráce mezi nováčky a matadory. Bylo to zasloužené vítězství.

Spiritově myslím, že z naší strany vyvedený turnaj. Snažili jsme se ukazovat pozitivní přístup ke hře a férové smýšlení především. Jediná věc, co by se dala vytknout, byla moje férově myšlená, ale ve špatný čas a nerozhodně zahlášená, hláška not-in proti polskému týmu. Každopádně, polští kamarádi to vzali poměrně dobře a myslím, že vyhodnocení proběhlo správně.

Dojmy byly smíšené. Hřál nás pocit vítězství, ale tížily nás těžké nohy a vyčerpání, protože jsme turnaji odehráli pouze v 7 lidech (já-Dan, Martin Ř., Jardáč, Oskar, Luboš, Lída a Verča). Odměna byla rolka a pár propisek k tomu.

Na závěr bych poděkoval všem, co se turnaje zúčastnili. Byla to ohromná legrace a zároveň jsem získal i nějaké ty herní zkušenosti. Také organizace byla skvělá – hezká hala, balení Dobré vody a snídaně zdarma. Zkrátka naprosto skvělé ze všech pohledů a ať nám takto vycházejí turnaje více. Napsal Dan.

Napsala Julča.

Kvalifikace na MČŘ se pro mě stala prvním turnajem, který jsem se na doporučení svých spoluhráčů rozhodla absolvovat i s minimální zkušeností. Z turnaje jsem byla patřičně nesvá a nenechávala jsem tak v klidu žádného z účastníků týmu, který tvořili Lída, Klára, Lucka, Maruška, Martin, Luboš, Horst, Petr Z., Palo, Jirka a Oskar. Tímto Vám všem děkuji za skvělou průpravu po všech stránkách!

V horký pateční podvečer jsme vyrazili směr Hronov. Nechyběla pořádná svačina, která jak se později ukázalo, nebyla až tak nezbytná. Smetana a posedy zaměstnaly naši posádku až do Mnichovic, kde jsme nabrali další účastnici turnaje, Lucku. Debata po cestě z Mnichovic do Hronova se točila kolem klasifikace silnic a Kinedrylu. Na středně velké silnici došlo dokonce na zpěv a tolik oblíbenou hru, Kontakt.

Na místě jsme plni očekávání zaparkovali u hypermarketu Penny a rozmýšleli, kde bychom mohli zaparkovat lépe, čili u hřiště. Řešení? Auto zůstalo u Penny a my jsme se s krosnami vydali na hřiště hledat vhodné místo pro naše stany, potažmo spacáky. Myšlenka na dobře vychlazené pivo a její následná realizace nám udělala dobrou náladu. Vedro nás zkolilo a dali jsme si tak dobrou noc v relativně brzkých hodinách.

V sobotu ráno jsme se po vydatné snídani vrhli do boje. Našim prvním soupeřem byl tým Frkot, který nás po slibném začátku porazil 14:7. Ve 12:00 jsme již byli připraveni na silnější z týmů, Kulatou šachovnici, která nám dala na frak stylem 12:4. Bohužel jsme toto skóre zopakovali i v následujícím zápase s Chupacabras. Zmátořili jsme se až během odpolední pauzy na kebabu, po kterém jsme skoro, k velikému zklamání, porazili vyrovnaný tým, Trubky. Myslím, že za náš závěrečný neúspěch nemohlo nic jiného, než plné břicho kebabu, který se dral, kam neměl.

Sobotní večer jsme po příjemné procházce Hronovem zakončili v místní restauraci na večeři.

Nedělního rána byl start patrně krušnější nežli v sobotu. První zápas nás čekal již v 8:30. Brzké vstávání nám neprospělo a prohráli jsme s Dream teamem 8:9. Čekal nás tedy boj o deváté místo, které jsme s Trubkami úspěšně vybojovali s výsledkem 14:5.

I s pozicí na devátém místě jsme se dočkali odměny za nejlepší Spirit v podobě báječného dortu. Troufám si tvrdit, že víkendová kvalifikace se vydařila nejen ze společenského hlediska, ale i z toho sportovního, protože jak se říká: „ Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“

Napsala Julča.

O víkendu jsme se vydali na každoroční klání o mistrovský pohár do historického města Písek ve složení: Martin, Pítr, Luboš, Petr, Marfy, Zdeněk, Palo, Jardáč, lesy, Franta, Aleš a Horst. Naši posádku doplnily Lída a Klára, které hrály s Terrible Monkeys a Martina, která se turnaje zúčastnila s Velkou Moravou. Kromě mistrovství v kategoriích Open a Women se zde konal již tradiční festival netradičních sportů. Loňské poslední místo v druhé lize nám tak trochu zaručovalo, že si ostudu uděláme jen těžko. Předpověď počasí nám moc nepřála (16 stupňů a déšť), nicméně nic se nejí tak horké jako se uvaří a počasí bylo dost proměnlivé. Chvíli pršelo, chvíli svítilo, chvíli bylo zataženo, chvíli mrholilo a foukalo ze všech stran.

První zápas proti Frkotům jsme mírně podcenili a prohráli se skóre 6:8. Petr se zranil.

Tříčlenná skupina a výhra domácích v zápase s Frkoty nám do karet moc nehrála. Peacegg (jak už jsme zvyklí) jsme nechali na začátku lehce několikrát skórovat a tříbodový náskok jsme sice dohnali, ale na konečném výsledku 9:14 to nebylo poznat. A tak nám poslední místo ve skupině zaručilo boj o 9.-12. místo.

Tímto pro nás sobotní zápasy skončily a my jsme mohli v klidu začít tmelit kolektiv. Podívali jsme se jak hrajou holky s Monkeys a menší skupinka se následně vydala poznávat krásy města Písek (rozuměj do hospody). Po několika prohlídkách prázdných půllitrů jsme se sešli již v plném počtu v restauraci na večeři. Večeře byla skvělá, pivo dobré a hruškovice taky byla. Někteří tam prochlastali celý zbytek jara, postavili pyramidu, potkali krokodýla na poušti a stihli se i vyspat.

V létě jsme se probudili s vědomím, že se utkáme se stejnými týmy jako na kvalifikaci, opět o poslední místa. Petr se uzdravil. Do zápasu s Atruc jsme se pustili sebevědomí a s velkou motivací. Celý průběh zápasu byl pro nás pozitivní a narozdíl od posledního vzájemného utkání jsme ze zápasu odešli vítězně (13:9).

Překážkou k získání 9. místa byl jen Frkot. Věděli jsme, že jsme s nimi v sobotu prohráli, ale taky jsme věděli, že tak to být nemělo. Marfy se zranil. Vývoj zápasu jsme vzali pevně do svých rukou a od začátku vedli. Aleš se zranil. Dařilo se, nedali jsme jim příležitost ujmout se vedení. Aleš se uzdravil. Frkot se snažil a nenechával nám nic zadarmo. Lesy vzal zkušeně timeout ve správný okamžik, který dopomohl k napravení naší reputace ze soboty a klidnou hrou jsme zápas dotáhli do vítězného konce se skóre 10:5. Myslím si, že deváté místo je zasloužené a věřím, že za rok budeme hrát o lepší umístění.

Co se týče ostatních výsledků, v kategorii Open, 3SB kluci postoupili do první ligy, ze které poslali Kulatou šachovnici do druhé. Figurky slonů (z velké části FUJ) porazily ve finále Terrible Monkeys. Yellow Block porazil v zápase o třetí místo Prague Devils, za kterými následovaly postupně týmy Leftovers, 3SB, KŠ, Peacegg, P7, Frkot, Atruc a Rainbow Banana. Spirit of the Game vyhrál tým Figurky slonů s průměrným skóre 12,75, my jsme skončili na šestém místě s průměrem 11,25.

V kategorii Women zvítězil Yellow Block, následovaly holky ze 3SB, PD, VM, FUJ a TM. Spirit vyhrála Velká Morava.

Druhý únorový víkend vyrazilo 8 statečných do dalekého Bohumína. Zde se konal první ročník turnaje Rainbow Winter, který byl zaměřen hlavně na začátečníky.

Zahájili jsme výhrou nad Rainbow Banana B a pokračovali jsme výhrou nad týmem UFO. Potrápil nás ale juniorský tým Trouble Band, který nám utekl o 2 body a my už jsme je nedokázali dohnat.
Sobotní den jsme zakončili opět výhrou, tentokrát nad Kulatou Šachovnicí. Zápas byl poněkud jednotvárný se schématem náš výhoz, obrana, rychlý bod.
KŠ je ale nutno ke cti přiznat, že začínajících hráčů měli rozhodně víc než my.

Po večeři jsme navštívili příjemnou občerstvovnu v místním parku, kde měli výborné medové pivo a báječné dezerty.
Abychom si pobyt zpestřili, vyrazili jsme na pěší výlet do Polska. V paměti nám zůstaly hlavně Oplaty Drogowe, což určitě nejsou drogové oplatky, ale co už 🙂
Po 11 kilometrové procházce se nám dobře spalo a v neděli ráno jsme nastoupili s chutí do zápasu s týmem Dopijem a plujem. Začali jsme čtyřbodovým náskokem, který námořníci o dva body hned stáhli, naštěstí jsme jim už víc nedovolili a mohli jsme se připravit na semifinále s domácím týmem Rainbow Banana A.
Domácí Áčko bylo hodně běhavé a dal nám zápas dost zabrat, naštěstí jsme ale udrželi dvoubodový náskok a šli jsme do finále!

Opět jsme narazili na juniory a přišla jediná krize turnaje. Nebyli jsme schopni proházet jejich zónu, ubránili nám kde co a celkově jsme zvládli dát jen 3 body.
I tak jsme ale měli z účasti ve finále velkou radost, stejně jako z celého turnaje.

Sedma vyjela ve složení Pítr, Jardáč, Aleš, Hruška, Zdeněk, Kláruška a Liduška.
Podmínkou byla účast alespoň jednoho nováčka na lajně. Této role se velmi zodpovědně ujal Oskar, který až na poslední dva zápasy hrál pořád. Právě na ty dva zápasy se k nám přidal i náš nehrající doprovod Jíťa, kterou jsme, jak doufáme, nadchli k dalšímu hraní.

Napsal Pepa

Druhá kvalifikace na MČR open (kam jsme se vypravili ve složení Jirka, Franta, Martin, Jardáč, Márfy, Pítr, Horst, Palo, Michal, Pavel a Pepa) byla mým prvním seriózním turnajem, takže jsem plný různých náhodných dojmů. Abych se ale trochu držel tématu, budu dojmy prokládat popisy zápasů.

Horst uklízí doleva dolů, ale ještě nedal 8192.

Hráči frisbee jsou posedlí kulatými věcmi. Poslat podtácek z hrany stolu na horní hranu půllitru je lehčí než prohodit disk kulatou dírou u stropu tělocvičny.

Snídaňové kulaté stoly bez rohlíků vůbec nejsou tak dobré.

Márfy má docela dobrý odhad na dobu jízdy z Prahy do Malšic.

Rozpis na první den jsme měli pěkně pravidelný (zápas-nezápas-…) se začátkem hned v 8:30. Naším prvním soupeřem byly Figurky Slonů A spolčené s FUJem. Vyplatilo se nám dlouhé rozehrávání na hřišti před zápasem a ze začátku jsme drželi krok. Pak ale daly Figurky asi pět bodů v řadě a nakonec zaslouženě vyhrály 6:15. Za zmínku stojí, že patnáctého bodu Figurky dosáhly až po skončení času (hrál se cap 1).

Jardáč má obrovskou čokoládu a obří pytel gumových medvídků.

Jako další na nás čekala PDčka s v podstatě stejným průběhem a výsledkem (7:15, opět na čas), nicméně zápas se nesl v hrozně příjemném duchu. Jestli byla PDčka v něčem mnohem lepší než my, tak to byly výhozy.

Jardáč toho má všeho víc!

Ze dvou zbylých soupeřů (Velká Morava a Kulatá šachovnice) jsme se měli potkat nejdřív s Moravou, která už s KŠ hrála a prohrála. Pokud jsme tedy chtěli v neděli hrát více než zápas o předposlední místo, byl cíl jasný — Moravu porazit. To se nakonec po urputném boji podařilo a i zásluhou Pavlova bodu ve skluzu jsme vyhráli 7:5. Na vině nízkého skóre je hlavně nepředvídatelný a neustálý vítr, který na hřištích číslo 3 a 4 běsnil skoro celou dobu, a potíže s prolomením zónové obrany na obou stranách. Výjimkou nebyly body trvající přes deset minut..

To vedro je docela vyčerpávající. Horste, dej si deset. A oplatky se nepečou :).

V posledním sobotním zápase (s KŠ) jsme docela dobře bránili FM, ale jejich zóna nám kvůli větru dělala problémy. Moc nám nešlo přejít od handlerů do pole. Po celkem vyrovnaném zápase jsme prohráli 8:11. Ve skupině jsme tak skončili čtvrtí, což znamenalo, že v neděli začneme (opět v 8:30) zápasem s vítězem druhé skupiny — Terrible Monkeys.

Pořád mě fascinuje, že když bylo všechno v zápase fajn, měli bychom do spiritu vyplnit průměrnou známku…

Souboj s TM bylo asi to nejtěžší, co nás v Malšicích čekalo. Na Calahany jsme sice vyhráli 1:0 (dobře Horsťák!), ale celkově jsme prohráli 2:15 — jediná prohra na body. Ale vydrželi jsme déle než FSb na sousedním hřišti s PDčky. Tehdy bych si byl vsadil, že to Opičáci vyhrají, ale nestalo se — prohráli v semifinále s PD FSA a skončili třetí.

Žížalky už mi trochu lezou krkem, ale čokoládu pořád můžu.

Následoval zápas s Pískem, který jsme prohráli 6:15. Z toho si pamatuju několik bodů podle stejné šablony: Takový jeden obr háže dlouhou a někdo jiný dobíhá k zóně, skáče, chytá a jen tak tak dopadá dovnitř. A pak teda ještě skandování ta-tara-da-ta-..-Pí-sek!

Arašídy mají ale taky něco do sebe :).

Tím pádem nás čekal zápas s FSb o sedmé místo. V tom jsme hned zkraje vedli a vypadalo to slibně, ale pak začali FSb zase hrát tu zónu, proti které nám to celý turnaj moc nešlo, a nakonec to zvrátili a vyhráli (něco jako 12:8?). Za zmínku stojí jejich secvičený signál “pozoun”, který se jim poprvé zhruba v půlce hry nepovedl, ale kterým dali poslední bod. Výsledkem pro sedmu je tak krásné osmé místo.

K naší hře toho nemám moc co říct. Z negativ snad jen to, že Martin a Pítr neumějí chytat výhozy a že většina soupeřů na nás vyzrávala zónovou obranou, proti které jsme působili docela bezradně.

Co do pozitiv, tak nejlepší marker je Jirka, nejlepší obránci jsou Horst a Michal a nejlepší kapitán je Franta. Největší trik je chytit dlouhou před zónou a vzít si time-out. A všichni nás chválili, že jsme hráli líp než na prvním turnaji, takže to určitě příště bude ještě lepší.

Spirit vyhráli FSA, kteří v napínavém finále, ve kterém ještě chvíli před koncem vedli, nakonec těsně podlehli PDčkům.

A cestou zpátky jsem v koloně zjistil super drb — Martin chodil na matfyz :).

Napsal Pepa

Napsala Lída

Po dlouhém roce jsme opět vyrazili zahájit venkovní sezonu do rakouského Badenu na plážový turnaj Sandsplash. Mnozí z nás se již poněkolikáté vraceli na „místo činu“.

Sobotu jsme zahájili zápasem s plzeňskými Atruc, který se jako vždy nesl v přátelském duchu. Oba týmy zjištovaly, co mohou od mokrého písku (a disku) čekat a byli to Atruc, kteří to zjistili o něco dříve a nakonec se radovali z prvního vítězství.

Následovala další prohra s pořádajícími Spin und Trink. Abychom se dalším prohrám vyvarovali, zahájili jsme pečlivou přípravu v bazénu a povolený alkoholový doping v podobě teamdrinku. Příprava se vyplatila a zápas proti mladému týmu PUFF skončil naší výhrou.

V boji s amPullen jsme byli poněkud bezradní, dařilo se nám jen občas. Chyby ale dělal i soupeř a nakonec jsme prohráli jen o dva body. V pozápasovém kolečku bylo trochu dusno, následkem komunikace Danky a Martina, kteří nevěděli, že v řadách rakouského týmu je i jedna Češka. I to se ale nakonec vyřešilo ke spokojenosti obou stran a tak to má být :).

Do posledního zápasu s Nitro Circle jsme nastoupili zvesela, hru jsme si užili a radost nám udělalo i skore, které opět bylo příznivější na naší straně. Hrací den jsme zakončili v bazénu a poté se pomalu vydali na večeři.

Protože Sandsplash slavil již 10. výročí, Spini uspořádali velkou párty s tématem „around the world“. Jako Sedma jsme dostali přidělené Spojené arabské emiráty a převleky na párty se tedy nesly ve stylu šejků, zlatých glocků a velbloudů. Byť jsme v báru moc dlouho nepobyli, na některých z nás se to podepsalo a nedělní zápasy nedopadly podle našich představ.

Ve hře proti Styrian Hi5 jsme zažili svůj nejdramatičtější závěr zápasu. Koncová siréna nás zastihla za vyrovnaného stavu 5:5. Následovalo několik obran, po kterých nás vždy zradila naše schopnost házet ve větru. Naštěstí napočtvrté se nám již podařilo se s větrem srovnat a o jeden jediný bod vyhrát.

V posledním zápase, opět proti amPullen, jsme chtěli obhájit naše téměř tradiční deváté místo. Našlápnuto jsme měli dobře, fungovala práce handlerů a přišli jsme na to, jak efektivně bránit. Zápas to byl intenzivní, tahali jsme se o každý bod, dali jsme do toho srdíčko, ale tu trochu štěstíčka nám někdo nepřál. Prohráli jsme o jediný bod, ale tak pěknou hru jsem se Sedmou dlouho nezažila. Tentokrát se vše obešlo bez problémů a nakonec jsme byli i pochváleni za dobrou hru proti zóně.

Z turnaje jsme všichni odjížděli spokojení a doufám, že příští rok navážeme na výkon z posledního zápasu a budeme hrát od začátku tak dobře jako jsme letos končili.

Děkuju Martinovi, Pítrovi, Štěpánovi, Jirkovi, Petrovi, Horstovi, Janičce a Dance za skvělej víkend!

Napsala Lída

Napsal Michal

V Pražské Sedmě se nám rozrostl takový nepěkný nešvar: spousta hráčů chce jet na turnaj. Ukažme si na ně prstem! První jarní sobotu to byli: Michal, Martin T., Vojta, Míša, Pavel, Štěpán, Danka, RekiJirka. Jednodenní turnaje v Praze dokáží přilákat téměř každého, takže bych tímto článkem chtěl věci uvést na pravou míru, aby další hráči byli varováni, že Fujárna rozhodně není žádnou procházkou růžovým sadem. Všechna svá varování jsem shrnul do 10 bodů, co všechno se nám na Fujárně přihodilo a co po nás chtěl náš samozvaný kapitán (pozn. prý v tom jede i Lesy, který ho pověřil).

1. Před zápasem nás nutil rozcvičovat se s diskem a strašně se divil, že jsme si nezačali promazávat kotníky sexistickou tekutinou, poté co nás pozdravoval od Martiny
2. Z důvodu hezkého počasí či kvůli problémům s pronájmem jsme místo v hale hráli na plácku před nafukovací halou na Kotlářce a to až do chvíle, kdy nás kvůli silnému děšti opustili i poslední věrní fanoušci a zápas byl přemístěn do haly.
3. Po zápase jsme museli přežít v kolečku dlouhé projevy našeho kapitána, během nichž jsme málem všichni usnuli. Navíc využil naší nezkušenosti a zabral jediná děvčata z soupeřova týmu, což na druhou stranu vysvětluje, proč své projevy natahoval.
4. Během všech pauz nám byly vysvětlovány všechny ofenzivní a defenzivní strategie, takže se už nebudeme moci vymlouvat a dělat si na hřišti co se nám právě zlíbí.
5. Nejhorší ze všeho byla polední pauza – pořád si někdo chtěl házet ať už na blízko nebo na dálku po větru i proti větru.
6. Pokud si čas od času musíte hlídat svoji váhu, tak vás nepotěší, když před vámi zblajzne Štěpán celou čokoládu, který rozhodně problém s nadváhou nemá (na rozdíl od vás, pokud vynecháte jeden frisbee trénink a nevynecháte jednu dobrotu).
7. Fujárnu sledují i spoustu diváků a fanoušků Pražské Sedmy. Pokud se vám něco pěkně povede, tak to příště budou čekat automaticky.
8. Chvilku si jen tak stojíte někde ve hřišti a vaši kamarádi jako by na vás zapomněli a ne a ne vám nahrát. Když se teda už rozhodnete pro trochu pohybu, tak vám škodolibě hodí disk před vás, abyste museli běžet co nejvíce, nedej bože, když nějakého experta napadne hodit dlouhou, to pak musíte dokonce sprintovat.
9. Kapitán vám sní sušenku od Cookies Monsters (obhajoba kapitána: rozdělil jsem se se všemi co zbyli).
10. Člověk si dá bod, ale přesto se nedočká vděku. Na hřiště vyběhne pětka, která vás vyhodí ze hřiště.

Kdyby ještě po všech varováních někoho zajímaly výsledky družstva, tak tady jsou. První dva zápasy jsme dokázali vyhrát nad Opicemi i nad Zimnicí, ale pak přišly dvě balení FUJů. První zápas s FUJ nám těžce nevyšel a ostudně jsme prohráli. V zápase o první místo ve skupině s Munchikiny jsme zahráli již lépe, ale bohužel to nestačilo. Horší vzájemný zápas s FUJ nás odsoudil k 3.místu ve skupině a zápasu o 5.místo, ve kterém jsme narazili na družstvo Cookie Monsters B s posilami z Trubek. Zápas to byl opravdu unikátní. Začal venku za mrholení a pokračoval i při průtrži mračen až do stavu 2:0 pro nás. Po přesunu do haly se Cookies Monstra trochu vzpamatovala a začala dávat body. Oba týmy stáhly své sestavy a ke konci se povedlo Cookies i vyrovnat. V závěrečném bodu využili naší nepovedené dlouhé a sami předvedli velmi povedenou dlouhou, kterou jejich hráč obětavě chytil rybou. Zahlásili jsme aut, neboť se ryba plácala mimo hřiště a na podruhé jsme nezaváhali a došli jsme si pro 5.místo.

Konečné zhodnocení: 5.místo je zlepšení od minule. Cenné je, že jsme 5.místo vybojovali s větším počtem nováčků. Tým v průběhu turnaj vylepšil svoji organizaci hry, vyzkoušel si hru venku za větru i v dešti a těší se na venkovní sezonu.

PS: Autor článku byl kapitán družstva.

Napsal Michal

Napsal Michal

Na druhou letošní fujárnu jsem se těšil, neboť Lesy mně určil kapitánem našeho výběru, který měl být složen převážně z nováčků. Nakonec se však přihlásilo na turnaj méně nováčků než jsem očekával, tak byl náš výběr doplněn do počtu ostřílenými borci. Nicméně kapitánem jsem přesto zůstal, i když musím přiznat, že mne Horst často zastoupil/doplnil.

Fujárna se většinou hraje ve velmi specifické nafukovací hale na Kotlářce, ve které bývá chladno, což se naštěstí úplně nepotvrdilo a ve které je velmi zrádná kluzká umělá tráva (či spíše koberec), což se potrvdilo. V sobotu jsme se sešli v sestavě: já (Michal), Horst, Lída, Reki, Jirka, Márfy, Vojta, Martin K., Martin T. a Martina Ř.. Oproti původním předpokladům jsem nebyl ani nejstarší ani služebně nejstarší, nicméně se mi k značné nelibosti především Lídy zalíbilo oslovovat tým “děcka”. První zápas jsme hráli proti DreamTeamu s posilami z Písku a z Liberce. Ačkoliv jsme se na hřišti ještě dost hledali, tak jsme díky neubránitelnému Horstovi udrželi po 20 minutách remízu 6:6. V posledním bodě jsme však zaváhali a DreamTeam si připsal první a zdaleka ne poslední vítězství (turnaj vyhrál bez zaváhání). Druhý zápas jsme hráli proti Figurkám Slonů a opět jsem na úvod prohrál flip. Zápas se nesl v podobném duchu jako náš první zápas a Figurky zvítězily. Po zápase Horst burcoval všechny hráče, ať více makáme a navíc jsme si připravili na další zápas zónovou obranu. Zápas s Fuj se nám vyvedl – soupeř měl problémy se proti naší obraně prosadit, zatímco my jsme dotáhli několik útoků do zdárného konce. V posledním zápase skupiny jsme hráli o rozumné umístění s týmem Z Ústavu. Od zápasu jsem si sliboval hladké vítězství a zajištění 3.místa ve skupině. V tomto zápase vyhořela totálně naše obrana a když se nepovedl nějaký ten útok, tak jsme nakonec prohráli o dva body. Ve skupině jsme skončili 4. a čekala nás delší pauza před utkáním o 7.místo. V pauze jsme se rozprchli do všech koutů Prahy, jen Horst a Lída zůstali v areálu.

V posledním zápase o prestižní sedmé místo (jsme přece jenom Sedma) jsme se střetli s Trubkami. Po posledním zápase jsme udělali pár změn v pětkách, přičemž jsme chtěli vylepšil práci handlerů a taky jsme poprvé v turnaji jsme vyhráli flip! Zápas proti Trubkám jsem si náramně užil. Poprvé za turnaj jsem téměř zapomněl, jak umělka klouže a navíc jsme všichni předvedli mnohem lepší výkon než dopoledne. Trubky nám ještě záhozy zápas usnadnily, takže jsme neměli problém dovést zápas do vítězného konce a získat 7. místo!

Jak hodnotím výkon sedmáckých “děcek”? Myslím, že celkově naše hra zůstala trochu za očekávaním, když jsme zbrkle zahazovali disky méně či více progresivními hody místo dump-swingového přenesení útoku na druhou stranu. Obrana místy spíše nebyla než byla. Abych jenom nekritizoval, tak musím pochválit Jirku, který si na svém prvním turnaji připsal několik bodů a hezky bránil. Líbilo se mi, jak se zabydlela na handlu Lída a rovněž Horst si udržel svůj vysoký standard. Poděkování zaslouží i naši věrní fanoušci zejména naše celoživotní fanynka Mia. Bohužel na všechny fanoušky nezbyly lístky, takže budou muset vzít zavděk videozáznamy, které vznikly ve spolupráci s DreamTeamem a jsou na našem youtube kanálu. I přes moji kritiku se mi současná hra sedmy včetně hry na fujárně líbí víc než hra před 1-2 lety, kterou jsem si připomněl dřívějšími záznamy.

PS: Naše holky (Malá, Velká, Martina a Jana) se o stejném víkendu podílely na velkém úspěchu týmu 7 opic, který ovládl prestižní mezinárodní turnaj Prague Winter!!

Napsal Michal

Napsal Aleš.

O víkendu se konal v Praze v hale na Julisce další ročník tradičního turnaje pořádaného PD, První haly. Letos to sice nebyl první halový turnaj, protože 1. halový turnaj se konal o měsíc dřív v Bystřici nad Pernštejnem (4. místo, možná se taky někdy dočkáme reportu). Takže byl turnaj přejmenován na „1. hala s vyšší úrovní hry.“ Pro P7 to byla v halové sezoně 2013/2014 hala 3. (Ilmenau, 4. místo, taky se možná dočkáme reportu) Ale prý tomu stejně všichni říkáme PD hala, takže je to vlastně jedno.

Organizátoři na nás byli jako vždy a všude hodní, takže dopolední skupina ve složení P7, ŽZ, TM, PD a Junioři začla pro Sedmu 1. zápasem od 8:00.

Hrát takhle v noci je problematické, takže po vyrovnaném začátku zápasu nás Žlutá Zimnice začala přehrávat a vypracovala si náskok tří bodů na 8:5. Změnou taktiky a nasazením zónové obrany se nám pak podařilo soupeře zaskočit, nasázet 5 bodů v kuse a konečný výsledek byl 9:10 v náš prospěch.

Že je hraní v noci i zdraví škodlivé jsem se přesvědčil osobně, protože jsem se hned v 1. zápase zranil a zbytek turnaj tak strávil pouze na lajně.

Druhý zápas s Juniory složenými převážně z FUJů jsme měli pod kontrolou, s konečným výsledkem 7:10 v náš prospěch.

V třetím zápase s pořadateli z PD jsme se drželi do stavu 7:6, načež po několika našich chybách dali PD 5 bodů v kuse a bylo po zápase. Aby se diváci nenudili, podařilo se jedné naší nejmenované opoře jeden výhoz dropnout málem a druhý doopravdy. To byla legrace.:) 12:7.

Aby nám to nebylo líto a pořádně jsme si turnaj užili, hráli jsme kromě prvního zápasu v dopolední skupině i zápas poslední, a to proti Opicím. Vyrovnaný zápas s velikým nasazením se mi z lavičky velice líbil, nejlepší zápas na turnaji, kdy jenom smůla nás připravila o výsledek 9:9 po konci času a rozhodující bod. 11:8.

Konečné 3. místo ve skupině nás poslalo do večerního zápasu o 5. místo proti TIOSu. Takový náš tradiční soupeř v zápasech o 5. místo… O tom toho moc nevím, protože jsem nebyl přítomen a staral se o housera, ale na internetu se píše, že jsme vyhráli těsným výsledkem 17:16.

Kdo že tam vlastně byl za Pražskou 7 Open? Byl to Zdeněk, Martin, Luboš, Aleš, Hruška, Lesy, Marfy, Jardáč a Horst.

Tento drobný reportík bych zakončil tak, že na 1., 2., 3., PD hale 2013 jsme si ověřili, že nám to občas i celkem jde a dosáhli nejlepšího výsledku na tomto turnaji za posledních několik let.

Holky skončily v neděli 2., ale o tom vám určitě taky rády napíšou.

Napsal Aleš.

Napsala Marťa

Podzim je v plném proudu, listy krásně žloutnou, teploty se kvapem snižují, hráči frisbee se pomalu přesouvají z velkých venkovních hřišť do stísněných hal a venkovní turnaje končí.
Na náš předposlední letošní venkovní turnaj jsme mohli dorazit i autobusy MHD, konal se v Praze na Strahově v sobotu 5. 10. 2013.

Sešli jsme se oproti některým ostatním týmům v hojném počtu a hrát mohli jen ti, kteří hrají maximálně tři roky. Na rozházení, rozběhání, prokroužení kotníků a protažení před prvním raním zápasem s Dream Teamem jsme se sešli všichni: Danka, Lucka, Martina Ř., Stáňa, Martina, Bebe, Horst, Palo, Michal, Zdeněk T., Martin K. a Reki.

Dream Team přijel pouze v šesti lidech a po dohodě s Frozen Angels, kterých bylo také málo, se na některé zápasy spojili a půjčovali si navzájem hráče.
Někteří z nás, když jsme žádný zápas nehráli, vypomáhali jak Dream Teamu tak i Frozen Angels.

Hráli jsme pět zápasů. Den jsme začali remízou s DT. Zápas byl celkem napínavý, ale na obou stranách se projevilo to, že to byl první ranní zápas, měli jsme občas zbytečné záhozy i dropy. Palo špatně došlápl při doskoku a vymknul si kotník a musel pak odjet domů.
Na poslední zápas se k nám přidal Márfy.

Dále jsme měli dvě výhry – se Sfinx a s Frkotem a dvě prohry – se Září a s Frozen Angels.
Celkově jsme skončili 3.

Celý den se každý z nás učil něco nového, pro některé hráče to byl první nebo jeden z prvních turnajů v životě. Zkoušeli jsme si různé útočné i obranné taktiky a každý si zahrál. Hra byla plynulá a Lesy, který se na nás přišel jen koukat a radit nám, nás docela chválil.

Myslím, že jsme si každý turnaj skvěle užili, vládla tam pohodová atmosféra, bylo krásné sluníčko a dalo se běhat jen v tričku a šortkách. U hřiště byla hospoda a mimo Lesyho nás přišli aspoň na chvíli podpořit i Aleš, Zdeněk a Lída.

Palec nahoru dostává Bebe, který dal za celý turnaj asi pět handblocků!

Napsala Marťa