PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsal lesy

Hned úvodem bych chtěl případné pochybovače ujistit, že dvoudenní akci s náročným programem pro osmdesát lidí lze skutečně pořádat v pěti. Samozřejmě, účastníci musí být hráči ultimate známí pro svoji trpělivost, nekonfliktnost a ochotu přiložit ruku k dílu. Na turnaji sice chyběl pivní závod, neuděloval se spirit a organizátoři ze Žluté zimnice vypadali v neděli dost ztrhaně, jinak ale všechno proběhlo hladce a většina lidí odjížděla spokojená. Smekám.

V sobotu ráno jsme něco po půl osmé vyrazili z Prahy a i přes menší komplikace s gumami jsme přistáli už před půl desátou u moderní jilemnické haly. Paní správcová nás uvítala, vidouc flašky vína, přáním “ať zas není všude nablito”. Sešli jsme se v poměrně silné sestavě, jednak jsme měli obhajovat loňské prvenství (s hosty), ale hlavně nás letos na podzim na žádný jiný turnaj nevzali, takže si daly říct i některé nad českými turnaji ofrňující posily. Do Jilemnice nakonec dorazili Zuzka, Iva, Pája, Lucka, Marti, Martí, František, Jirka, Marfy, Hruška, Petr, já a poněkud překvapivě i Steve.

Turnaj se hrál systémem každý s každým, tedy při osmi týmech celkem 28 zápasů, každý po pětadvaceti minutách. V prvním zápase nás vyzvala pořádající Zimnice, která začala hodně rozespale a nesehraná s několika půjčenými hráči měla velké problémy proměňovat svoje útoky. Celkem snadno jsme tak přišli k výhře 6:5. Po nákupní přestávce jsme se potkali s FUJ, kteří odehráli celou sobotu v pěti (v neděli jim ještě někdo odjel). Nás nastoupilo všech třináct a hlavně díky tomu jsme urvali vítězství, snad o dva body.

Hned za hodinu pokračoval sobotní nabitý program střetnutím s TREE. Ti nám velmi názorně předvedli, jakou roli může při ultimate sehrát motivace a podcenění soupeře. Než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme 0:3. Nepomohl ani time-out, v bouřlivé atmosféře v hale i naši zkušenější hráči ztráceli klid a vyhecovanému soupeři zběsilé hody samozřejmě vycházely. Podařilo se nám skóre dotáhnout na 4:5, ubránit, ale po konci času jsme nebyli schopní bodovat a TREE nás tak zaslouženě porazilo 4:6.

Ve večerních zápasech nás čekali ještě Pirátův cirkus pod krycím názvem Letící cihla a nakonec Chlupatý blok. Neprodali sice svoji kůži lacino, ale nám začal šlapat útok a po dvou výhrách zavládla nálada podezřele se podobající spokojenosti. Večeři jsme absolvovali v již téměř tradiční pizzerii Stará pošta na náměstí a zpestřili jsme si ji studiem úskalí přenosu informací při nedokonalém spojení (tichá pošta). Párty byla, detaily poskytnou na požádání osoby bez zásadních výpadků paměti při požití alkoholu.

Na neděli nám zbyly zápasy proti Kulaté šachovnici a Figurkám slonů. Šachovnice dělala spoustu chyb a dovolila nám i přes ne zcela koncentrovaný výkon první výraznou výhru na turnaji. Před zápasem s Figurkami nastala neobvyklá situace, naše výhra by znamenala první místo, porážka by pak celkové vítězství přihrála Zimnici a my bychom skončili až třetí. Bohužel, Figurky byly v zápase daleko energičtější, trestaly naše chyby a podruhé během osmi dní nás vysoko porazily.

Konečné pořadí:

1. Žlutá zimnice
2. Figurky slonů
3. Pražská sedma
4. Východní blok
5. Kulatá šachovnice
6. TREE
7. Letící cihla
8. FUJ

Celkově se víkend povedl, nablito bylo jen na parkovišti a měl jsem pocit, že jedeme z turnaje všichni dobře naladění. Pár vymknutých kotníků a naražených kostí se snad brzo uzdraví. A-tým udělal první nesmělé krůčky k sehrání se, trenérům se vyjasnilo jeho složení. Čeká nás určitě ještě spousta práce, ale dokud to všechny baví, neměl by to být problém.

napsal Márfy

Někdo o všem ví, ale nikomu nic neříká, vše úspěšně tají až do odjezdu. Naši posádku informuje až při cestě. Dozvídáme se, že toho ví více nejen o posilách, které mají přijet v sobotu, ale i o všech ostatních a spoustu dalších exkluzivních drbů ze světa Frisbee. Dokonce nahlížíme pod pokličku studnice informací a zjišťujeme, že existují informace typu veřejné a neveřejné. Informace kdo koho chce, kdo koho nechce, kdo by koho chtěl, ale ten ho/jí nechce. Prostě cesta utíká velmi rychle a jsme brzy na místě.

Odjezd v devět z Prahy byl naplánován záměrně. Přijet na místo, dát si pivo, při druhém postavit stan a do půlnoci spát. Plán se nedaří a většina posádky je vzhůru ještě v jednu. O ostatních posádkách nemluvě. Naštěstí už ve tři jsou vzhůru pouze jedinci. Zvěsti hovoří o osobách, které bloudí nocí. Existence navigace mobilem a možnost nechat se do stanu dovést, je neproveditelná – mobil je již ve stanu. Vyčerpáním usínají mimo stany neznámo kde a kdy.

Sobotní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme ještě před sedmou. Mnozí ani netušili, že na budíku takový čas mají. Mnozí pochybovali o existenci času před sedmou ranní úplně. Ani rohlíky se v tomto čase ještě nevyskytují a přijíždějí až ve čtvrt na osm. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem. I Ti co nenalezli stany a spali neznámo kde, jsou nalezeni a schopni jistého druhu pohybu.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod. Nakonec se ukazuje, že to byl důležitý rozhodující zápas, který nás posílá do dolní skupiny právě na místo Kulaté Šachovnice. Druhý zápas má jasný průběh. Hrajeme na trávě, skoro ve stínu a neráno, což je ideální kombinace a zápas vyhráváme 15:2. Teoretická naděje ještě žije. Ve třetím zápase nám stačí tým PD porazit jakýmkoli rozdílem, nebo stačilo, aby svůj zápas vyhrál tým FUJ B. Oba zápasy se vyvíjejí velmi podobně. Více než dvě třetiny zápasu, je na obou hřištích stejné skóre. Jako by se po sobě zápasy opičily. Oboje je pro nás od stavů 2:3 nepříznivé. Brejk na našem hřišti znamená brejk i na druhém. Odskočení o čtyři body vedle je o chvíli později vidět i u nás. Stahujeme na rozdíl dvou bodů a FUJ B dělá to samé se Šachovnicí. Fuj B i my prohráváme své zápasy rozdílem pár bodů a definitivně zůstáváme v dolní skupině.

Večer je vyhlášena skoroprohibice a pít se smí jen s Mírou (bohužel žádného nemáme, tak pije každý s každým). Příjemně se bavíme a těšíme se na posily. V průběhu soboty dostáváme nepěknou zprávu, že jedna posila nepřijede a večer další špatnou zprávu – druhá posila jede do Kolína. Naštěstí přichází lepší zpráva. Posila to nevzdává a vrací se prvním vlakem na Prahu (naštěstí nepotkává průvodčí) a nasedá do správného na jih. Vybíráme ze střízlivých jedinců řidiče, který pro posilu jede do Budějic. Výběrové řízení na řidiče zavánělo zrušením tendru, protože na výběr byl jen jeden řidič, ale nikdo z ostatních neprotestuje. Jedna skupina se vydává na Hlubokou a další se přidávají na párty. Posila přijela po desáté naprosto bez zkušeností z pátku. Kolem jedenácté jsou na párty téměř všichni a pěkně se to rozjíždí.

Nedělní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme těsně po sedmé. Ti co netušili, že na budíku takový čas mají to, až na výjimky, vědí již od soboty. I rohlíky se již vyskytují. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod.

Zdá se to jako přes kopírák, ale tentokrát se vše stalo po večeru se skoroprohibicí a zjišťujeme, že pravou příčinou ranních neúspěchů není únava a alkohol, ale ráno samotné. Je třeba na tomto zapracovat a zlepšit ranní projevy, nebo prostě ranní zápasy nehrát.

Na zápas s T.R.E.E. se již naprosto koncentrujeme a vyhráváme 15:2. Výsledky v dolní skupině nás posílají do zápasu o 11. místo, kde na nás čekají Jihočeši z písku. Zápas jede v rychlém a velmi náročném stylu. Všude je horko. V sobotu bylo 30 a v neděli dokonce 34 stupňů. Nakonec prohráváme a jsme celkově 12. Umístění nijak oslnivé a po loňském šestém místě je jistě trochu zklamáním. V příští roce bude co zlepšovat.

Dramaticky zajímavý zápas byl k vidění ve čtvrtfinále. Tým Terrible Mokeys nevyužil pátý mečbol a ze stavu 11:6 vzniklo za stavu 11:11 drama, které Monkeys nakonec zvládli a postoupili přes Velkou Moravu do semifinále.

V semifinále přešli Terrible Monkeys přes obhájce Žlutou Zimnici a FUJ A přes PD A.

V  zápasech o 1. i 3. místo bylo k vidění spoustu krásných soubojů i momentů.

Konečné pořadí:

1. FUJ A
2. Terrible Monkeys
3. Žlutá Zimnice
4. Prague Devils A
5. 3SB
6. Velká Morava
7. Kulatá Šachovnice
8. Atruc
9. Východní Blok
10. Prague Devils B
11. PeaceEgg
12. Prague 7
13. FUJ B
14. T.R.E.E

Spirit of the game: Terrible Monkeys

Modro – žlutý stan vypráví:

Už tak 5 let jsem si ležel ve své poličce zabalen do svého obalu. Osud hrdiny, který jsem si vždycky přál naplnit, jsem už dávno vzdal. Minulé události mi ale opět daly naději.

Pěkně od začátku. Ležel jsem ve skříni. Byl jsem mladý, nezkušený. Proto jsem byl stále ve střehu, co se bude dít. Vydržel jsem rok, pak jsem usnul. Po čtyřech letech spánku – přesně v pátek 20. 5. 2011 (datum jsem stanovil podle vrstvy usazeného prachu na mém obalu) mě ale vzbudil divný šramot. Než jsem stačil pořádně rozlepit oči, už mě někdo vzal a nesl pryč z mého domova. Po probuzení jsem byl trochu zmatený – ani jsem se nestačil bránit.

Když jsem konečně pobral rozum, byl jsem už tak daleko od své poličky, že jakýkoli odpor by byl zbytečný. Rozhodl jsem se proto vyčkat, co se bude dít. Třeba se mi konečně splní sen a bude ze mě hrdina. Proč jinak by mě z mého příbytku tahali pryč?!

Ani jsem se nenadál a už mě zase někam pohodili. Ale nebylo to ani trochu podobné mé poličce. Tady byla další velká spousta věcí. Zkoušel jsem dát řeč – žádná se se mnou nechtěla bavit – odbyly mě tím, že se mám být zticha a spát dokud to jde. Nic jsem nechápal – tak jsem ani nemohl spát.

Místnost, ve které jsem se nacházel, se zdála, že se pohybuje – pomalu, rychle pak zas pomalu, rychle a nakonec se zastavila. Už mě zase někdo popadl a vláčel jinam. Dokonce mě vytáhli z obalu a vystavili v celé mé kráse. Kolem jsem viděl spousta dalších stanů – asi jsem součást výstavy – to bych se mohl stát hrdinou …

(příjezd do Havl. Brodu)

Bílá fotbalová branka z Mírovky vypravuje:

Tak to tady ještě nebylo. Za svůj život už jsem toho viděla fakt hodně, ale aby po mým hřišti běhali lidi a házeli po sobě talířema, to jsem teda ještě neviděla. Asi na sebe byli naštvaní, ale zase se k sobě chovali docela hezky, podávali si ruce, plácali si, stáli spolu v kolečku – tak já nevim.

Nejvíc se mi líbili ty, co byli oblečený do triček s nějakou příšerou. Nejdřív si házeli talířem s opičíma lidma. Jak říkám, nevím vo co se tady snažili, ale podle výrazů bych řekla, že opičí lidi to asi vyhráli. . .

Pak si hráli se slovensky mluvícíma – vypadalo to , jako by příšerákům bylo moje hřiště malé (zónová obrana). Ale když si pak hráli s těma třetíma (podle mluvy asi z Moravy), tak jim to začalo konečně jít. Najednou se na hřiště docela vešli a talířek si podávali, jako by se nechumelilo.

Průšvih byl, že s dalšíma červenejma dresama (3SB) zase měli problém vejít se na hřiště (zónová obrana) a moc jim to nešlo.

(Sobota, zápasy v Mírovce)

Měla jsem velkou radost, když mě příšeráci přišli navštívit i další den. Bohužel se jim zase moc nevedlo, ale už si s talířkem házeli mnohem lépe. Těsně před odjezdem si v kolečku zahučeli a odjeli, tentokrát už nadobro. (Steve improvizoval – velice zdařile, minimálně moji sousedé padli smíchy skoro až na zem – v kolečku na téma Whose Baby)

(Neděle, první zápas v Mírovce s FUJema)

Krabice od španělských melounů vypráví svůj příběh:

Probíráme si tahle s kamarádkou důležité holčičí věci, do toho nám hraje hudba z náměstí, to víte Majáles. Pak ale co nevidíme. Teda první je zahlédla Máňa (moje kamarádka) – skupinu nějakých lidí. Ten první v čele – asi jejich kapitán – se divně pohupuje – snad tančí (Františkův lehký taneční krok). Říkáme si, to bude zábava – budeme je pozorovat, když v tom ten druhý na nás ukázal. Snažili jsme se schovat, ale Máňa nebyla dost rychlá. Už se k ní přiřítili, tahali ven a mleli něco jako Pavlo vyskoč a Marco Pollo … Strachy jsem se chvěla a to byl možná taky důvod, proč mě za chvíli objevili a vyměnili mě za Máňu. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Říkali, že jsem lepší než Máňa, Máňu hodili zpátky a mě vlekli dál. Dokonce si mě i fotili. Pak se mě snažili narvat do auta, ale ne do toho velkého, v kterém jsem přijela, ale do takového prcka (Martinův Ford) a divili se, že se nevejdu. Nakonec mě strčili pod auto a nechali mě tam celou noc.

(Potřebovali jsme sehnat velkou krabici, do které by se vešla Pavla, na oslavu Ráťových – už několikátých po sobě jdoucích – 42. narozenin. Původně jsme měli domluvenou akci nazvanou Marco Pollo s Dominikem z TM, která nálezem krabic u Billy padla.)

Auto Petra a Ditky vypráví:

Nechali mě za bránou. Ale „suddenly“ si pro mě přišla (Dita), prý urgentní záležitost. Hned jsem vše pochopilo. Už zdálky vidím, jak jí nesou. Takovou vysokou, štíhlou – jako párátko. Naložili ji do mě a už jsme frčeli do místní „Hospital“. Zase si ji nahodili na záda … Čekalo jsem dost dlouho, napjaté, co se bude dít dál. A dělo – ta vysoká štíhlá přišla, ale tentokrát s berlemi a sádrou na noze. Musím jet teď „really“ opatrně!

(Poslední zápas v neděli o 11. místo jsme prohráli s Pískem. To ale není nic ve srovnání se zlomeným kotníkem Lucky při Angelu.)

Poznámky pod čarou 😎

Ženy spojené se Zimnicí a ještě dalšími skončili první. Jediný tvrdý ořech byly Laydies ze Slovenska. Naštěstí se ho podařilo rozlousknout hned dvakrát. Poprvé jako poslední zápas ve skupině a podruhé ve finále – vždy o jeden jediný bod.

Úplně nakonec bych chtěla vyzdvihnout některé skutečnosti, díky kterým jsme neskončili na posledním místě. Někdo by totiž mohl říct, že jsme hráli špatně. Určitě máme co zlepšovat, ale i přesto jsme skvělý tým! A já doufám, že jste si turnaj užili aspoň tak jako já!!!

Skutečnosti:

Lucka – výrazné zlepšení oproti minulému turnaji, všimla si toho i Ája. Navíc skvěle zvládla situaci se zlomeným kotníkem.

Pavla – neuvěřitelný držák týmu. Skvěle se zhostila role vyskakování z krabice.

Ditka – nejlepší fotograf a nejlíp se postarala o Lucku v nesnázích.

František – držel tým svými stálými dobrými výkony a na párty nás bavil nejen svým lehkým tanečním krokem – viz foto. Navíc zvládl sám namarkovat nákup v Tescu.

Martin – nejdříve měl problém s cholerickými záchvaty, ale pak se dal do pořádku8-). Sehnal krabici a ledové klobásky.

Petr – se jako jediný – mimo jiných předností – nestydí běhat po hřišti v zeleném pyžamu, za to má můj velký obdiv.

Marfy – měl nejdřív trochu vroubek, protože nechytil moji dlouhou. Ale pak se zachoval jako gentleman a svedl chybu ne sebe, přitom to byla jednoznačná „shitka“.

Vašek – dokázal bořit zamčené zámky v zónových obranách a dostávat tak disk kupředu.

Jára – neuvěřitelným způsobem zvládal chrlit ze sebe ohromnou spoustu příběhů a historek. Navíc se mu dařily rychlé teleporty po hřišti.

Pešl – jako Jára teleport pro něj není cizí.

PitrPi – hrál s červeným potítkem, což samo o sobě zvedne například mně náladu.

Steve – hrál skvěle v zápase s Fujema, který zakončil hudebním pozváním na Whose Baby.

Pepík – zvládl turna,j i když pil víc čaj než pivo – klobouk dolů.

JirkaS. – se ukázal, jako zkušený hledač a nosič velkých barevných krabic.

Aleš – nakonec zvládl přijet na turna,j i když se jeho stav měnil každou vteřinou.

Foto Ditka, foto Zuzka

Ženské frisbee může oslavovat. Jestli je to událost spíš dobrá nebo špatná, můžeme směle polemizovat. Ale nikdo nemůže vyvrátit, že je to událost nová.

Nyní, když je čtenář již dostatečně napnutý – o co že se vlastně jedná – můžu prozradit, že na turnaji v Malšicích jste mohli poprvé vidět hrát venku ženské týmy na normálním hřišti v normálním počtu (7 na 7). Aby normálnosti nebylo moc, vyvážila ji jedna nenormálnost. Většina ženských týmů byla složena ze dvou (kvůli počtu). (Teď když o tom tak přemýšlím, možná jde o zatím největší jmenovanou normálnost 8-))

Na turnaji si zahrály týmy Yellow Fever (ŽZ + P7 – kterou reprezentovaly (musím to sem napsat, aby to Martin nedopsal za mě: Leuš, Lucka, Laura a Zuzka), Velká Morava (holky s Moravy a z Hradce), Komba ušatá (dříve byste je našli pod názvem Terrible Fuj, nyní zkusili zariskovat a upozornit na sebe názvem, který se velmi rád stává názvem jiným, dámy a pánové Opice + Fujky), Prague Devils (jediný tým, který má tolik žen, že se nepotřebuje s nikým spojovat), Atrofované Ruce +3SB (zde není nutný komentář), W_ANT (hosté z dalekého Rakouska si k nám přivezli rakouskou reprezentaci).

Na rozdíl od jiných spojených týmů, které se povětšinou sehrávaly, využil náš toho, že spolu (ve většině případů) již hrát umí. Jinými slovy – všechny týmy doslova praskaly ve švech, jak byly nabité kvalitními hráčkami, proto rozhodovala sehranost a té my jsme měly nejvíce.

Největší obtíže nám nachystala Velká Morava, jež umí procházet zónou, jako by nebyla. Jediný nespojený tým PD jsme přehrály zkušenostmi a proti Rakušankám jsme měly štěstí, že jsme je potkaly už v prvním zápase. Potkat je později by ještě mohlo znamenat zajímavý zvrat.

Ať už jsme hrály jakkoli, stačilo to na to, abychom porazily všechny soupeřky a zajistili si první místo. K mé velké radosti se nám podařilo získat i spirita. . . . Lov byl úspěšný, zábavný a velice přínosný. Takže příště doufám ve většího počtu stran Sedmy – Lovu zdar!

PS: Teď jsem si přečetla report, co napsat Martí z openu a cítím se zahanbena. Nejenže mě předběhl, a proto složení P7 pozbylo smyslu, ale ještě to napsal hrozně moc hezky. Pokusím se, abych ho příště do kapsy strčila já, ale nasadil laťku tak vysoko, že na ni ani já nedohlédnu 😎

Právě máte tu možnost přečíst si první turnajový report letošního roku. Ale měli byste hned na začátku znát důležitou informaci – tento report v tomto znění vzniká pouze a jenom proto, že jsem se stala obětí velice násilného-brutálního-psychického vydírání od pana Františka Havlíka (tímto bych mu velmi NEchtěla poděkovat 8-)).

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Proto jsme se rozhodli navštívit turnaj určený hlavně pro začínající hráče s doufáčkem, že se nám podaří ukořistit nějaké to medailové místo, které nám zaručí stupně vítězů po celý rok. (Vzhledem k výsledku je moc dobře, že máme v týmu samé rozumné lidi, kteří nevěří na žádné hloupé pověry.)

Naše brutální sestava se až na malé výjimky (viď o nejméně 10 minut zpožděný Pepíku a o dalších nejméně 10 minut Jardo) sešla vzorně před půl osmou před nafukovací halou Koltářkou. Naši soupeři pro první zápas – Fujové – se také alespoň ve většinovém počtu vzorně sešli na stejném místě. Bohužel pan správce se na sraz dostavil (s doznívající nebo začínající – těžko říct – opicí) až pěkných pár minut po nás. Na rozcvičení nám tedy zbyly pěkné 3 minuty. Což nám zaručilo hned první prohru.

Tato skutečnost nás ale nikterak nezlomila a v nezměněné nabušené sestavě (ve složení: kapitán Martin Ř., zkušená hráčka z dalekých krajů Kamča, uměvavá Pavla, nováčkyně Lucka, ta co není mluvčí kapitána, což jsme si jasně vyjasnili Zuzka, Lesy s pochroumaných kotníkem, chytající brutální přihrávky Petr, rychle běhající a uvolňující se Marfy, no a výše zmínění zpoždění pánové) jsme nastoupili proti Stromaskám. Taktika dump – swing – do zóny nebo dump – swing – dump – swing – do zóny, krásně zafungovala a způsobila nám první vítězství. To nás sice posílilo na PDčka, ale když jsme si všimli, že s nimi hrajeme vyrovnaně a mohli bychom to zdárně dotáhnout do konce, radši jsme hrát přestali a nechali je, aby o 3 body vyhráli, neboť jsme nechtěli narušit místní ekosystém. Tým 88 jsme ale rozdrtili a tím jsme byli zařazeni do super kolečka, z kterého jsme vyšli jako 4. ve skupině.

Je ale naprosto zjevné, že jsme za tuto skutečnost nemohli a stejně tak jsme mohli být 2. ve skupině a tedy bojovat o 3. medailové místo, místo toho jsme si vybojovali místo 7. nad týmem z Brna. A ani toto místo nemůže zakrýt to, že jsme hráli hezky a po většinu času organizovaně. Přítomní si jistě vybaví podařenou akci, jak jsme oddumpovali hodili na swing a ten to poslal do zóny na bod (to, že si každý vybaví jinou situaci, je jedině dobře).

Turnaj nakonec ovládli Prdi a Spirit získal tým ze spodu tabulky (ale zato s naším zástupcem) Stromasky. První tři místa a spirit byli obdarováni pořádajícím týmem výbornými, jak mohu na vlastní chuť potvrdit, dorty.

O víkendu 18. a 19.12.2010 proběhla v hale TJ JM Chodov kvalifikace na halové mistrovství ČR 2011 kategorie Mixed v Ultimate frisbee, kterou pořádal náš tým (Pražská sedma) pod záštitou České asociace létajícího disku (ČALD).

Na tuto kvalifikaci přijely týmy z celých Čech a Moravy, aby změřily své síly a pokusily se kvalifikovat do hlavních bojů, které proběhnou 29. – 30. 1. 2011 v Plzni. Cekem na tuto kvalifikaci do Prahy přijelo 14 týmů s tím, že dalších pět týmů má již postup automatický díky výsledkům z minulého ročníku (na halovém MČR 2010 obsadili prvních 5 míst). Mezi tyto týmy se řadí Prague Devils, Žlutá Zimnice, Terrible Monkeys, FUJ a naše Pražská sedma. Tyto týmy mělo na mistrovství doplnit pět nejlepších z kvalifikace.

Letos se Sedmě podařilo sestavit i B-tým, složený především z nováčků a lidí, kteří jezdí na turnaje jen sporadicky.  O účast na halovém MČR 2011 jsme se museli poprat s dalšími 13 týmy, což rozhodně nemělo být jednoduché. První zápas, proti velmi silnému plzeňskému týmu Atrofované ruce (pořadatelé plzeňského mistrovství), se nám vůbec, ale vůbec nepovedl a podlehli jsme strašidelným výsledkem, který zde nebudu raději zveřejňovat. 🙂

Další zápasy, které jsme absolvovali, byly již o poznání lepší. Čím více zápasů bylo za námi, tím lepší jsme podávali výkony. Bohužel ani to nestačilo, nezískali jsme ani na jednu výhru, a tak jsme ze sobotní základní skupiny nepostoupili.

Mnohem lepší výkony předvedly, ze základních skupin do čtvrtfinále (a tím i do bojů o postup) vstoupily týmy 3SB, Frkot, Žlutá Zimnice B, Rektální vyšetření, Prague Devils B, Hairy Jet, Figurky slonů a plzeňské Atrofované ruce. Čtyři týmy, které své čtvrtfinálové duely vyhrály, měly postup zajištěn. Poražený tým poté čekaly ještě dva zápasy, ve kterých musel uspět, aby získal páté místo na turnaji a tedy poslední postupové místo na mistrovství.

Přímo ze čtvrtfinále se tedy svými velmi dobrými výkony probojovaly na zimní halové mistrovství ČR týmy Atrofované ruce, Žlutá Zimnice B, Frkot a Hairy Jet. Poslední, 5. postupové místo, po dlouhých a vyčerpávajících bojích získal tým Rektální vyšetření, který v posledním zápase udolal Budějovické 3SB.

Zápasy o 1.-2. a 3.-4. místo se již nehrály, jelikož zde na výsledku nezáleželo. Všechny tyto týmy se probojovaly na samotné halové mistrovství ČR a tím se tedy vlastně staly vítězi.

Nás čekal v neděli pouze jediný zápas, a to o 13. místo proti Náchodským trubkám. Ani ten se nám bohužel nepodařilo vybojovat a tak na mistrovství republiky bude hrát pouze jeden tým Pražské sedmy. Někomu by se snad mohlo i zdát, že týmové motto bylo „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ 🙂

Cenu Spirit of the Game (duch hry), což je cena udělovaná přímo samotnými týmy za čestnou hru a fair play přístup, získal tým Figurky slonů.

Konečné výsledky:

• 1.-2. Žlutá Zimnice B (Praha) a Frkot (Olomouc)
• 3.-4. Hairy Jet (Jičín) a Atrofované ruce (Plzeň)
• 5. Rektální vyšetření (Brno)
• 6. 3SB (České Budějovice)
• 7. Figurky slonů (Říčany u Prahy)
• 8. Prague Devils B (Praha)
• 9. Východní blok (východní Čechy)
• 10. Fuj B (Praha)
• 11. Kulatá šachovnice (Hradec Králové)
• 12. Peace Egg (Písek)
• 13. Náchodské trubky (Náchod)
• 14. Pražská sedma B (Praha)

O víkendu 4. – 5.12.2010 se konal jak Jilemnický Lowcost pořádaný týmem Žlutá Zimnice, tak zahraniční turnaj Bayrojt. Oba byli pro náš tým Pražská sedma velmi lákavé, proto jsme nakonec utvořili dvě skupiny a vydali se na oba turnaje. Naše česká výprava směr Jilemnice odjížděla v pátek večer ve složení Iva, Lea, Ondra, Hruška, Márfy, Pavla, Lesy a Vídeňské posily Éfa a Richie. Jelikož už jsme od začátku věděli, že nás nebude asi dost, dohodli jsme se s pár dobrovolníky z týmu Velká Morava na vytvoření společného týmu, který byl později nazván POVL. Z Velké Moravy nás přijeli podpořit a posílit Miguel, Týnka a Martin.

Na turnaj jsme vyráželi až v sobotu ráno, jelikož nám bylo sděleno, že to bude z organizačních důvodů pro Zimnici lepší. Nemělo cenu se nějak dohadovat, domácí postel je stejně pohodlnější a večerní párty nás čekala ještě v sobotu večer. 🙂

Již po cestě na turnaj vznikl, při diskuzi kdo umí co německy, náš pokřik „Waschmachine ist kaput ….. kaput, kaput, kaput!“

Dorazili jsme trochu později, než bylo v plánu, ale jelikož tým Figurky Slonů, s kterým jsme měli hrát první zápas, také nedorazil, nebyl důvod se stresovat. Nakonec jsme přijeli akorát tak, že jsme se ihned po příjezdu převlékli a šli si odehrát cvičný zápas sami se sebou. Rozdělili jsme se na tento zápas na dva týmy a rozcvičili se hrou. Kolik to skončilo nevím, nebylo to ani důležité. Do tabulky se to nezapočítávalo.

Po malé, hodinu a půl trvající pauze jsme naskočili na náš první ostrý zápas, který jsme hráli proti Východnímu bloku. Hra měla dobrý spirit. Byla akční, ale bez faulů. Tento zápas se nám podařilo vyhrát.

Třetí, resp. druhý ostrý zápas jsme hráli až po 2,5h trvající pauze, proto se část našeho týmu rozhodla, že půjde prozkoumat Jilemnici. V sobotu odpoledne je již však všude zavřeno, takže po malé okružní „jízdě“ po zledovatělých chodnících jsme se vrátili zpět do haly. Tam jsme se ještě malinko občerstvili a šli nastoupit na důležitý zápas proti Žluté Zimnici B. Ten jsme po velkém a celkem vyrovnaném boji vyhráli.

Pro sobotní den už to bylo z hraní vše. Nastal čas na sprchu a hlavně – pivní závod. Tým Žluté Zimnice si pro nás připravil velmi zajímavou hru se zvířátky, ale místo piva se tentokrát čepovali panáky ve stylu kubánského rumu. Na výběr byl Cpt. Morgan a Havana. Tento závod vyhrál náš tým POVL.

Následoval odchod do centra na večeři, kde nás obsluhovala slečna v převleku anděla a občas k nám zavítala i čertice. Mikuláše jsme bohužel už nestihli, takže dárečky jsme nedostali, ale dobré teplé jídlo nám bohatě stačilo. A naši dobrou náladu ještě podpořily hračky z dětského koutku, který byl hned vedle stolu. 🙂

Při návratu do haly jsme se ještě sem tam zkoulovali a vyváleli ve sněhu. Sněhové podmínky na to byly přímo ideální.

Večerní párty se rozjela ve velkém stylu. Kuba ze Zimnice ještě s dalšími pomocníky vytvářeli skvělé míchané drinky, rozlévali panákové TGV (tequila, gin, vodka), Malibu a další tekuté dobroty. DJ hrál skvělé taneční pecky, na které se rozhýbalo mnoho tanečníků a tanečnic, venku se na chvíli strhla FUJema vyvolaná sněhová bitva a někteří se dali na hru pantomimy. Pár slabších povah odpadlo již před půlnocí, ale hodně lidí pařilo ještě dlouho po ní. Konečnou sestavu, která vydržela až do zavírání baru (cca 5h ráno), tvořili 2 členové týmu POVL, 1 člen HJ a asi 5 členů z řad pořadatelů – Žluté Zimnice.

Jelikož jsme v sobotu vyhráli všechny zápasy a postupovali tak ze skupiny z prvního místa, první nedělní zápas nás čekal až v krásných 12h. Spánek jsme mohli mít tedy přímo medvědí.

Týna s Martinem ještě dopoledne vyrazili do Jilemnického muzea na místní zajímavosti, na výstavu betlémů a hlavně na největší místní lákadlo – na pohyblivý betlém, který se pyšní největším počtem pohyblivých figurek v Evropě.

První nedělní (již semifinálový) zápas nás čekal opět proti týmu Východní blok. Ten jsme díky našim velmi zkušeným hráčům a hráčkám vyhráli a postoupili tak do samotného finále proti domácímu týmu Žlutá Zimnice A. Tento zápas byl velmi velmi vyrovnaný, ale díky dřině, litrům potu, dobrému spiritu a velké motivaci jsme ho dotáhli do vítězného konce 13:11.

Jako odměna nás čekala cesta domů, do pohodlných, teplých pelíšků. Každý z nás si s sebou odvezl plno krásných vzpomínek, dobrou náladu a plno nových hracích zkušeností.

Konečné pořadí:

1. POVL
2. Žlutá zimnice A
3. Žlutá zimnice B
4. Východní blok
5. Hairy Jet
6. FUJ
7. Prague Devils
8. Kulatá šachovnice
9. The Road 88

Spirit vyhrál tým FUJ.

Naše skupina:

• POVL
• Východní blok
• Žlutá Zimnice B
• FUJ

Druhá skupina:

• Kulatá Šachovnice
• Žlutá Zimnice A
• Hairy Jet
• FUJ
• Prague Devils

Na tento turnaj jsme samozřejmě vyrazili s cílem co nejlepšího umístění, ale jelikož jsme zaměřeni spíše na mixové turnaje, naše ambice nemířily přehnaně vysoko. Šlo hlavně o to si dobře zahrát a otestovat si, jak jsme na tom čistě jako mužský tým. Patřičně namotivováni jsme nastoupili hned na první ranní zápas, který se hrál od brzkých 8:00, a to proti velmi silnému soupeři, pražskému týmu FUJ.

FUJové proti nám hráli velmi trpělivou a přesnou hru, což se bohužel o našem výkonu říci nedalo. Proto jsme jim v tomto ranním „zahřívacím“ zápase jednoznačně podlehli poměrem 12:5.

Na druhý zápas základní skupiny jsme nastoupili jako papíroví favoriti proti týmu Figurky Slonů, který přijel z Říčan u Prahy. Tento tým mívá ve zvyku své soupeře nepříjemně překvapit, naštěstí se naše hra o poznání zlepšila a tak jsme si mohli pohlídat naše první turnajové vítězství 11:3.

Třetí zápas skupiny jsme sehráli se Žlutou Zimnicí. Tentokrát jsme měli velkou příležitost Zimnici porazit, jelikož někteří zimniční hráči se nedostavili a další byli na juniorském turnaji ve Vídni (Vienna Adventure Cup). To se nám bohužel nepodařilo, a to díky spoustě zbytečných chyb a nechytů (minimálně tři byly v zóně). Konečný výsledek 10:8 v náš neprospěch byl (alespoň pro mě) zklamáním.

V posledním zápase skupiny jsme se potkali s věkově nadprůměrnými (oproti ostatním zúčastněným), méně běhavými, zato ale velmi zkušenými Tios. A jak řekl Ondra: „Musíme vyhrát, jinak asi nestihnu zápas o umístění.“ (kino), tak se také stalo. Nad zasloužilými mástry českého ultimate jsme vyhráli 9:7.

Po těchto výsledcích jsme skončili ve skupině třetí a postupovali tak do boje o 5. místo. Na tento zápas jsme si však museli počkat až do 19:30, jelikož odpoledne probíhaly boje ve druhé skupině.

Ze skupin se do finále probojovaly pražské týmy FUJ a Prague Devils, do boje o 3. místo pražská Žlutá Zimnice s hradeckou Kulatou šachovnicí, o 5. jsme se utkali my a Velká Morava, o 7. Terrible Monkeys a Tios a do boje o 9. místo Figurky Slonů a PeaceEgg.

Finální zápas o umístění se nám celkově podařil a díky dobré hře bez zbytečných chyb, pečlivé obraně a trpělivosti jsme ho dotáhli do vítězného konce s výsledkem 15:8.

Konečné 5. místo pro nás bylo úspěchem, ale všichni plně doufáme, že příště to bude ještě mnohem lepší. 🙂

Shrnutí skupin:

Skupina A
FUJ, Pražská 7, Žlutá Zimnice, Tios, Figurky Slonů

Skupina B
Terrible Monkeys, Velká Morava, Kulatá Šachovnice, Prague Devils, PeaceEgg

Konečné pořadí:

1. FUJ (Praha)
2. Prague Devils (Praha)
3. Žlutá Zimnice
4. Kulatá Šachovnice
5. Pražská Sedma
6. Velká Morava
7. Terrible Monkeys
8. Tios
9. PeaceEgg
10. Figurky Slonů

Pozn.: Děkujeme Miguelovi, že si s námi zahrál základní skupinu a v souboji o 5. místo nám byl spolu s týmem Velké Moravy rovnocenným soupeřem.

Dnes byly konečně spuštěny nové webové stránky P7 založené na systému WordPress. Za vytvoření počáteční kostry a struktury patří obrovský dík Martinovi (yosarin). Pokud jsem to správně pochopil, tak pro inspiraci byl použit také “dočasný” design stránek od Jirky. 🙂 Díky kluci a ať se novému webu daří!!!